Klesla hvězda s nebes výše, mrtvá hvězda siný svit; padá v neskončené říše, padá věčně v věčný byt.

Pokud zrovna nepatříte mezi čtenáře bulvárního tisku a nedychtíte po jakémkoliv drbu, pravděpodobně vám při čtení slovního spojení "pád hvězdy" vytanou na mysl krásné romantické okamžiky zvláště pod letní noční oblohou, na které se třpytí a nutí k zamyšlení nejedna hvězda. Člověk pak kolikrát s obdivuhodnou trpělivostí čeká, kdy se noc rozzáří a kdy bude mít možnost spatřit padající hvězdu, při jejímž skonu by si v duchu něco přál.

 

Pokud jsme však náhodou déle vzhůru, přeje nám i počasí a stát několik minut se zakloněnou hlavou nám nevadí, můžeme mít skutečně to velké štěstí a padající hvězdu spatřit. Přiznám se, že obvykle se v takových chvílích bojím vůbec pohnout hlavou a zadívat se někam jinam, skoro ani nemrkám, protože zákon schválnosti velí, že jakmile se vaše pozornost neupírá jen na hvězdné nebe, můžete se vsadit, že hned se nějaká hvězda se škodolibou radostí vrhne na Zem a vy pak budete pod nepříjemnou palbou otázek svých přátel, jestli jste si něco přáli. Ti milejší z nich vás ještě nezapomenou upozornit, že tohle byla ta nejkrásnější padající hvězda, kterou kdy v životě viděli, a že je opravdu, ale opravdu velká škoda, že zrovna vy jste to nestihli.

Nevím, jak vy, milí čtenáři, ale já jsem nejspíše i proto vždy krajně nervózní, při pozorování oblohy se většinou s nikým nebavím a zažívám pocity podobné pocitům, kdy mě čeká hodina Lektvarů. Tak nějak stále potají doufám, že i já budu jednou patřit k těm milým přátelům, kterým je nade všechno líto, že jejich kamarád takový velkolepý astronomický úkaz (jenž se opakuje maximálně jednou za sto let) prošvihl. I to je možná důvod, proč jsem nikdy dopředu nepřemýšlela, co bych si vlastně měla přát a jakou modlitbu k hořícímu kameni bych měla, až ho spatřím, vyslat. Přání bylo výsledkem zlomku vteřiny, jelikož mě pád hvězdy tak překvapil a zaskočil, že mi ani nic jiného nezbývalo. 

Domnívám se však, že nám pád hvězdy dává i jinou příležitost, než si jen splnit vlastní sny a cíle, a pošťuchovat se s přáteli. 

Možná nám taková chvilka, ve které musí mysl bleskově reagovat, ukazuje naše opravdové vnitřní tužby, naše priority, pokud si nejsme jisti, čemu v životě dáváme přednost. Na druhé straně asi málokdo z nás vysloví přání tak fantaskní, na které by celé nebe i se všemi svatými nestačilo, protože samozřejmě chceme mít na splnění našeho snu podporu celého vesmíru, a takovou šanci by asi nerad někdo promarnil nemožným přáním. 

A tak, až si příště nebudeme vědět rady s důležitými otázkami našeho života, jako kolik srpců vsadit, na jaký předmět se přihlásit či kterou sponku si pořídit, dívejme se častěji na noční nebe. Možná budeme mít štěstí, přiletí hvězda a posvítí nám na cestu. A pokud ne, můžeme dostat alespoň do smutné nálady našeho blízkého, který neopakovatelný pád hvězdy nikdy neuvidí.