Pád krále!
Olivie Windy
Když jsme před osmou hodinou vyjížděly s Angie vstříc Brnu, panovala dobrá nálada. Stihly
jsme probrat, co jsme potřebovaly, a já dokonce zvládla vyrobit i ceduli, která byla podmínkou
účasti na srazu.
V Brně jsme byly jako první, což pro nás byla naprosto nová zkušenost. Byly jsme z toho
dokonce tak zmatené, že jsme zabloudily na záchody, takže když jsme se vrátily do vestibulu
Hlavního nádraží v Brně, už tam stál Jones, a tak to vypadalo, jakože jsme tu nevyřčenou hru
o to, kdo bude první na sraze, nevyhrály. Ale vyhrály! Jo a jo!
Poté proběhlo seznamování s již známými členy, focení Angie s nejmenší cedulkou „Angelika
je marná“ a pak se už vyráželo.
Tedy… skoro.
Prvně jsme totiž museli rozluštit kód, kam se vůbec jde. Osmisměrka i křížovka nám šla velmi
dobře, až na to, že Padouch naprosto zrádně pomíchal písmenka v křížovce. Takže naše snaha
o usnadnění nám moc dobře nešla. Nakonec jsme se však dopátrali výsledku, a tak jsme mohli
vyrazit na Petrov.
Tam jsme u zakaleného jezírka luštili, kam půjdeme dál. S naprostým přehledem jako první
vykřikla tajenku Angie, a tak jsme ještě chvíli poseděli u zakaleného jezírka, načež jsme se
vydali zase o kus dál.
Na další štaci jsme se zdrželi podstatně déle. Jones totiž vytáhl hru, která se jmenovala Kubb.
Velmi zábavná hra. Osobně mi trvalo dobrou půlku první hry, než jsem zcela pochopila
pravidla, a stejně jsem se musela ještě párkrát dotazovat. Ale nebyla jsem sama, takže
rozhodně nemůžeme tvrdit, že bych snad byla nějak méně inteligentní než zbytek skupiny.
Hra Kubb se hraje na týmy, cílem je srazit po dlouhých útrapách krále. Poté, co srazíte
všechny královy… špalíčky (oni ti pěšáci se jmenují jinak, ale já si nezapsala správnou
terminologii… chyba chyba), musíte telepaticky přesvědčit druhý tým, že nesrazí ty vaše
špalíčky.
V prvním kole vyhrál můj tým. Samozřejmě. Bacha na Kejtu, umí vrhat kolíky na dlouhé
vzdálenosti, až je to trochu děsivé. Druhé kolo jsme však zahájili úplně jinou strategii.
Nechali jsme druhý tým vyhrávat a vyhrávat a vyhrávat… až si mysleli, že to mají v kapse. A
nakonec jsme je nechali, aby si to všechno prohráli několika špatnými hody. Ale nutno dodat,
že ačkoliv nebyli tak dobří jako my, byli docela dost dobří. Třeba takové smrtící hody Heky
nebo Sebastiana nás utvrdily v tom, že se postavíme trochu dál… nebo spíš hodně daleko.
Po takovém sportovním odpoledni jsme byli vyhladovělí, takže jsme se rozhodli jít si ulovit
nějaké zvíře. Předtím jsme se ještě vyfotili u cedulí, abychom navěky zvěčnili moment, že
Angelika byla je a bude marná.
Na obědě (naprosto v nesprávném lokále – seděli jsme u havrana!) jsme se všichni najedli, jen
tedy Kejta měla k jídlu bobky. Asi zlobila. Neřád Kejta.
Poté, co jsme měli plné břichy, bylo načase udělat zastávku v čajovně. Cestou nám průvodce
ukázal černý orloj, divného koně a poukázal na rozdíl mezi bílým a červeným kostelem (pro
neznalé – bílý kostel je ten červený!). V čajovně jsme již odpočívali a psychicky jsme se
připravovali na cestu domů.
Děkuji všem za účast!
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů
Špatná fotodokumentace
Napsal:
Angelika Dne: 15.11.2017 ve 23:17
Jelikož slečna Olivka vlastní mudlovské fotící zařízení nejen nevábného vzhledu, ale hlavně špatné kvality, jsem nucena čtenáře obeznámit s důležitým faktem, bez něhož by tento článek stranil pouze lživým proudům v naší koleji.
Na posledním snímku na červeném plakátě se skví jediný pravdivý nápis, a to: "Angelika NENÍ marná."
Červený
Napsal:
Mike Dne: 05.11.2017 ve 11:49
Já věděl, že jsem měl vysvětlování věnovat delší dobu. Přátele, ujasněme si to - byl jsem na nádraží dřív a Bílý kostel je bílý!!! :-)

Napsal:
Susan Bouchy Dne: 31.10.2017 ve 18:23
Tak ty cedulky jsou boží! :)