Kam to bude dnes, drahý chroustomilče?

Jistě také znáte ten pocit. Kráčíte si v klidu hradními chodbami a přemýšlíte, komu ze svých spolužáků nasypete do polévky chrousty, když vtom – KRACH – schody změní své místo...

Zajisté uznáte, že pro nás, chroustomilce, je to situace nadmíru prekérní, neboť chrousti (ač o tom mnoho lidí stále přemýšlí) nejsou nesmrtelní a v krabičce přežijí jen krátký čas. Nebudu vám zde líčiti tu strastiplnou bludnou honičku, na jejímž konci čekala odměna v podobě Bilkisiny bramboračky a raději se vrhnu do temné říše dohadů a hypotéz.

Co kdyby mé běhy nebyly dost rychlé? Co kdybych neměl štěstí a na správnou cestu nenarazil? Nebo co kdyby (nedej Merlin!) Bilkis polévku zatím stihla sníst?!

Jen se mi dostalo takových myšlenek, polil mě studený pot a řekl jsem si "Michaeli (čti Majkle) Jonesi, musíš s tím něco udělat!"

Hrdý na takovou heroickou ideu naložil jsem si na talíř extra porci sekané, když v tom mi to došlo: "Jenže co vlastně mohu dělat proti všemocným schodům?"

Nakvašeně jsem zahodil vidličku a jal se špekulírovat.

Mám se schodům podvolit, chodit kam mě zanesou a zostudit tím svou hrdost a potlačit bojovnost? Mám si snad koupit mapu a být pak nazýván buržoustem a paďourem, poněvadž nikdo jiný by za takovou zbytečnost měšec galeonů nevyhodil? (Navíc, kdo v dnešní době vlastní měšec galeonů?) Anebo mám sednout na koště a riskovat jeho zabavení se školním trestem k tomu?

Koukal jsem, jak problém se schody řeší ostatní. Například Alba zkouší schody podpálit. (Asi jí, chudince, nedošlo, že kamenné schody nepodpálí, a kdyby přeci jen ano, tak už se tuplem nikam nedostane) Nebelbrač si naproti tomu buržoustsky hladí mapu, zatímco Kate jen chodí a nadává. Ostatní se dají rozdělit do dvou velkých skupin – průzkumníků a loudilů.

Průzkumníkem jest ten, kdož hrdinně objevuje, kam které schody vedou a sepisuje své poznatky v rozsáhlých (a nudných) cestopisech. Na rozdíl od loudila, kterýžto zadarmo či za úplatu tahá z průzkumníků rozumy. Nu, uznejte, že žádný samostatný chroustomilec nemá čas vydávat se na objevné odysey, natožpak "loudit" informace ze svých potenciálních obětí. Trápil jsem se tím problémem ve dne v noci, na obědě, při hodinách, trénincích, chroustích farmách, no zkrátka všude. Ale žádné řešení hodné hrdého záškodníka mě zkrátka nenapadlo. 

Budu k Vám teď upřímný, byl jsem překonáním těch kamenných stupňů úplně posedlý a mou vůli začala nahlodávat myšlenka vyloupit Nebelkonto a za uzmuté zlaťáky zakoupit mapu. Chladnokrevně jsem vše naplánoval – půjčil jsem si na Příčné v "Obchodě pro začínající kovkopy a šutrofily" krumpáč, pokladnici jsem vylákal anonymním dopisem do Prasinek a kolem konta jsem vyvěsil varování o úniku škrtiplynu.  Nic už nestálo v cestě mému padoušství a zlovůli. Čerstvě posilněn mamutím steakem ploužím se chodbou s krumpáčem na rameni, když vtom "Zase – ty – SCHODY!", popadnu krumpáč a mám vážně chuť vraždit... 

"To je na zahrádku, Miki?" usměje se na mě okolo procházející Meggie. Potom mávne hůlkou, zašeptá "Kolejka" a hups, hodí ji to na schody nejvíc vlevo. Čučím na to jak hrabák v zastavárně a hned se jí na to běžím zeptat. Prý je to jednoduché kouzlo *CURSUM RECTUM*, zkouším ho také, ale zdá se, že je jen pro "ty nadané", odfrknu si a jdu kopat. Jenže kudy??? 

"Hej, ty proklaté schodiště, kam mě zaneseš!?" rozkřiknu se na jednu část kamenných stupňů.

"Do knihovny, drahý chroustomilče!" ozve se za mnou pobavený hlas. Trhnu sebou a koukám na starého kamenného chrliče.

"A ty jsi kdo?" vypálím od boku.

"Nu, přeci správce schodiště, od koho jiného bys zjistil, kam které schody vedou?" odpoví mi na otázku otázkou. 

"Takže ty mi řekneš, kudy mám jít? Vždycky? Všude?" rozrušením ani nedýchám.

"Vždycky a všude, od toho jsem tu," mrkne na mě.

Tedy mně vám spadl kámen ze srdce! (a krumpáč z ramene) Jásal jsem jako malé dítě a samou radostí jsem toho kameňáka dokonce objal. 

Dnes, když náhodou školu postihne ta nemoc zvaná "Schody", ignoruji všechny ty pomatence, kteřížto nezkušeně pobíhají po hradě, případně loudí z ostatních rozumy a jdu na jistotu za tím přátelským kamarádem správcem. 

 "Kam to bude dnes, drahý chroustomilče?" volá na mě už zdálky. A já jen výmluvně zachrastím s krabičkou plnou chroustů – dneska opět Velká síň...

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 10 + 1 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Ale teda!

Napsal: Bilkis Dne: 05.04.2014 ve 11:45

Víš, že bramboračku nejím? :D Lituju toho chudáka, který ji snědl za mě. :D

Pst!

Napsal: Meggie Dne: 30.03.2014 ve 20:51

Miki! Teď jsi všem vykecal moje tajemství! +směje se+ Každopádně! Moc povedený článek! Snad nenajdu někde ve svých věcech taky chrousta... Brr!