Se začátkem školního roku nám zimní větřík přinesl i nová jmenování na posty v Nebelvírské koleji. Do jejího čela na studentsky nejvyšší post byla jmenována Lily Peterson, pilná, pracovitá a hrdá členka Nebelvíru. Podařilo se mi vyzískat pár minutek jejího vzácného volného času na exkluzivní rozhovor.
Cecilie: Jak se cítíš jako novopečená primuska? Překvapilo tě to?Lily: Jsem samozřejmě velmi potěšena, že mi byla dána tak velká důvěra.
Moje minulé já by před třemi lety ani nevěřilo tomu, že bude někdy
péčkem natož primusem. Zároveň si však uvědomuji tu velkou zodpovědnost a
teď po víc jak měsíci ve funkci z ní mám ještě větší respekt, než jsem
mívala dříve. Ale tak zatím to snad klape.
Cecilie: Překvapilo tě jmenování?Lily: Přiznám se, že zas tak moc překvapená jsem nebyla, aspoň ne letos. Madam
s Neryskou mě na to vlastně už tak trošku začaly připravovat během
minulého roku, takže jsem měla dost času se s tím smířit.
Cecilie: Změnilo se něco v tvém dosavadním hradním životě?Lily:
-ušklíbne se- Myslíš krom unavených a věčně hladových soviček? Neřekla
bych, že by nastaly nějaké zásadní změny, spíš se věci, které jsem
dělala už před tím, poněkud vyhrotily. Především jde o to, že se zvýšila
moje loajalita ke koleji, i když jsem nečekala, že je to ještě možné.
Projevuje se to hlavně v mém vnímání hradního dění, ale také ve snaze
jít příkladem a dělat všechno na maximum svých sil.
Cecilie: Jak tě vnímá tvé okolí jako primusku? Změnilo se něco?
Lily: Hmm, no to se asi budeš muset zeptat ostatních. Já
upřímně doufám, že mě všichni vnímají pořád stejně. Možná jsem teď občas
megaotravná, když lidi naháním, aby šli něco dělat, ale fakt to
nemyslím zle.
-směje se-.
Cecilie: Už jsi někoho vykopla do jezera? Jaký to byl pro tebe pocit? Lily: Kopat do
jezera už jsem mohla jako prefekt, loni a předloni jsem na večírku
vyházela skoro všechny nováčky, takže to mám dobře nacvičené.
-ušklíbne se- Ovšem
pamatuji si, že první, koho jsem tam poslala, jsem byla já sama.
-zasměje
se- Tehdy to ještě šlo. S odznakem primuse se zvýšila jen doba, na
kterou můžu někoho poslat pryč, a tu jsem teda nevyužila a ani po tom
netoužím.
Cecilie: Máš nějaké plány do budoucna? Chtěla by ses třeba stát profesorkou?Lily: Budoucnost neplánuji, uvidíme, co
přijde. Docela se těším na RS, ale profesorskou kariéru neplánuji. Sice
vím přesně, co bych učila, kdyby k tomu mělo dojít, nicméně si nedovedu
představit, že by se mi měly uzavřít dveře do kolejky, takže si tuto
možnost ani nepřipouštím. Na druhou stranu se vždycky řídím heslem:
"Nikdy neříkej nikdy."
Cecilie: Děkuji ti mnohokrát za rozhovor! -usměje se-