Fenomén kráčejícího jídla

Nedávno jsem mířila, jako každé odpoledne, do Velké síně. Najednou proti mně procesí hub! Jedna z nich si dokonce přidržela krempu klobouku na pozdrav. No ano! A to, co jsem viděla byl teprve začátek.

-   Tato houba mě zdravila. Ty nakousané jsem raději nefotila. Nebyl to pěkný pohled!

Je známo, že v hlavní lodi bradavického hradu se můžeme najíst a napít do sytosti. Na starosti zdejší kuchyni mají skřítkové, kteří se snaží nejen uspokojit chutě celého hradu, ale též držet krok s módními trendy světového kulinářství. Nejmenovaný zdroj z přípravny jídel mi prozradil, že v poslední době je kladen větší důraz na objemnější množství zeleniny v menu palácové kuchyně. Vedení školy zpozorovalo, že někteří studenti se příliš přecpávají fazolkami. Přelom října a listopadu byl proto ve znamení tak zvané RAW stravy. Dokonce dočasně drželi v kleci i pikslu s kávou a dózu s lógrovým turkem!

-  Proto nejspíše káva ve Velké síni nebyla v nabídce. Důvod nepřítomnosti se vymyslet prostě musel.

Copak to jídlo vrčí – RAWWW!

Ehm. Ne. Slovíčko označující „živou stravu“ pochází z angličtiny a znamená „surový“ nebo také „nezpracovaný“. V zásadě při přípravě takového jídla vařením nelze překročit čtyřicet dva stupňů. Jinak se prý vše živé v potravinách zahubí. Ingredience jsou tedy jen omámeny, ne uvařeny. Merlinužel musí skřítci čekat na pokyn hlavního kuchaře a správce kuchyně, aby mohli doplnit či připravit jídlo nové, čerstvé. Nelze tedy přímo ovlivnit čas, jak dlouho budou pokrmy ležet na stolech v Síni. Logicky tedy hrozí, že se vám oběd probere a zdrhne z talíře.

Věřte, že kráčející část houbového rizota vypadala až moc živě! Nedivím se, že v Síni leželo tak dlouho! Protože ošetřovna byla v onu dobu v přísné karanténě, nestihla jsem zjistit, zda byl někdo, komu by vydatné jídlo doslova pochodovalo v břiše. Vsadím se, že se určitě najde student či vyučující, kteří p(r)ošli léčbou této záludné nemoci. Proto se bude hledat jiná cesta (v období Vánoc hádám spíše dietní chyba).

Na chodbě i v kolejních místnostech

Tak či tak, k poslednímu říjnovému dni jste mohli potkat nejen studenty v maskách, ale i další exempláře nohatých a rukatých dýní. Jev se na chodbách objevuje už od roku 2010, kdy Godrikův důl zahalí pravidelně v době podzimu oblak vůně dýňové polévky. Smočením několika Bertíkových fazolek obdržíte v onen magický den nálož „Dýňových bomb“, kterými můžete hodit po některém ze spolužáků. Magií dostane vyřezaná dýně ručičky a nožičky. Většinou se taková studijní zelenina dává na úprk z Velké síně a zběsile kličkuje po chodbách školy. Zvláště prváci bývají velmi překvapení. CHA! A zajímavostí je, že dýní lze trefit i ducha. Což mě přivádí k myšlence, zda je to tím, že je Dýňová bomba vlastně zeleninou magie. Běžná máslová dýně totiž duchem proletěla. Ovšem rozdělila se na několik dýňových netopýrků (viz foto). Zvláště u stropu vypadal hod dýní celkem efektně. (Upozornění – není pěkné dělat si z duchů ve Velké síni škodolibou legraci a nezaručujeme, že nebudete za množení dýňových netopýrů, potrestáni).

-      
Vymódění studenti se pohybovali nekontrolovatelně po hradě.

-       
Trefit vyčarovanou bombou můžete i ducha.

Odchycený máslový netopýrek vypadal rozkošně.

-  
Někdy je kouzlo nedokonalé a ručičky s nožičkami nedorostou. Nejspíše záleží na tom, jaké fazolky jste do polévky hodili.