Strastiplný život krtka s mudly

Probudil jsem se z toho strašného zimního spánku. Mám hlad, ale moc toho už nemám a těším se na jaro. Avšak ti mudlové - dvounožci - už mě štvou, sotva se probudím. Nad hlavou teče sníh, mně se nikam nechce a dvounožci už řádí. 

Ještě se mi vstávat nechce, ale ti dvounožci už mě vzbudili. Sotva svítá slunce a oni už straší. Vylezl jsem nahoru, abych se podíval. To jsem asi radši neměl dělat, hned jak jsem vylezl, tak jsem hned zalezl, protože mi nad hlavou jelo nějaké motorové monstrum. Raději nějakou dobu nepolezu ven, co kdyby zase něco prováděli. 

10.3. 

V klidu jsem si uklízel domeček a najednou se nade mnou ozvalo hašteření. Z čista jasna se na mě sesypala sprška hlíny a lavina sněhu a vody. Můžu jít uklízet znova, skvělé. Asi miluju dvounožce. 

Četl jsem si a nade mnou se ozývaly prapodivné zvuky. Bál jsem se kouknout ven, protože posledně se sesypala lavina a předtím mě málem přejelo monstrum. Přesto jsem ale vykoukl. Strom ožírala nějaká divná věc a upadávaly z něj kusy větví. Honem.