Vědecký redaktor o Potterovi

Autorem knihy Kouzelná věda a Harry Potter je vedoucí vědecký redaktor deníku The Daily Telegraph Roger Highfield. Při jejím psaní spolupracoval s desítkami vědců různých vědních oborů, aby ukázal, jak věda „od teorie her a paleontologie až po molekulární biologii a teorii relativity“ dokáže osvětlit, co nacházíme v knihách J. K. Rowlingové, a naopak co tyto knihy a obecněji magie říkají o vědě. První část knihy si všímá, zda by kouzla a další fantastické věci z Harryho Pottera nějakým způsobem mohla být reálná ve světle vědy; část druhá objasňuje, proč vůbec lidé věří v magii a jak s tím věda souvisí.

Za magické označujeme to, co nepokládáme za přirozené. Co je však přirozené? Na to se názory liší v různých kulturách, ale i člověk od člověka. Vývoj lidského poznání vede k tomu, že stále více pronikáme do tajemství skutečnosti, přičemž si uvědomujeme, že to, co vnímáme, je vždy nějak nepřesné, že někde pod tím je ukryto mnohé, co je téměř nepochopitelné. Jazyk současné vědy se nezasvěceným jeví jako esoterický, tedy pochopitelný jen úzké skupině zasvěcenců. Mnohé, co odhalila například kvantová fyzika, se příčí zdravému rozumu, a přesto nám její objevy pomáhají popsat mnohé jevy a sestrojit přístroje, jejichž fungování většina z nás nechápe, ale umí je používat. Jak říká Highfield, „hranice mezi přirozenem a nadpřirozenem leží uvnitř, v lidské mysli.“ Magie a věda jsou příbuzné, obě sdílí přesvědčení, že viditelné není hlubší podstatou, tu je potřeba za ním teprve odhalit.

Mnohá kouzla, která si lidé vysnili, sice neumíme provést, ale podle poznatků současné vědy jsou přinejmenším teoreticky možná. Nebo je dokážeme alespoň napodobit. Díky tzv. diamagnetismu nechali například vědci levitovat žáby, přičemž nic nebrání tomu, aby se takto vznášela jakákoli organická hmota. Einsteinův-Rosenův most, kterému říkáme červí díra, spojuje díky zakřivení časoprostoru vzdálená místa a pomáhá pochopit, jak by mohlo fungovat přemisťování, nebo i cestování časem. O funkčnosti přemisťování a přenášedel můžeme uvažovat i díky úspěšným pokusům s kvantovou teleportací. Jeden z autorových spolupracovníků, kvantový fyzik Charles Bennett, k tomu říká: „Teleportace sice neporušuje žádné přírodní zákony, ale vyžaduje v současné době nepředstavitelné technické prostředky.“ Co není dnes, může být zítra. Magnetoencefalografie a jiné podobné objevy zase ukazují, jak by bylo možné číst myšlenky, jak například pozná Moudrý klobouk, do které koleje se nový student hodí. Mezikolejní soupeření i spolupráci zase objasňuje matematická teorie her.

Nejde však jen o kouzla. Co například sovy jako poštovní doručovatelky? Inteligence ptáků vůbec není na tak nízké úrovni, jak naznačuje úsloví o ptačím mozečku. Nemluvě o tom, že by živé tvory šlo geneticky modifikovat, a tím jejich schopnosti navýšit.

Pomocí genetiky by šlo udělat více věcí, kupříkladu vyšlechtit hipogryfa. A nejen to. Díky ní je pochopitelná existence tříhlavého hada runovce. Živočichové s více hlavami se jako důsledek genetické chyby občas rodí. A co třeba žaberník? Lidské embryo má během svého vývoje na přechodnou dobu žábry. Nemohl by žaberník fungovat tak, že reaktivuje genetické programování?

V bradavickém jezeře sídlí velká oliheň. To již skoro vůbec není fantazie. Podle ní bychom mohli dokonce hrad lokalizovat. Několik kusů tohoto živočicha bylo totiž nalezeno u břehů Skotska „od ostrova North Uist poblíž západního pobřeží po Shetlandy a podmořský rif Bell Rock u Arboathu na východě“. Skotská jezera kdysi bývala slaná a mívala propojení s mořem, určitou slanost si některá zachovala dodnes. V některém z nich by tedy mohla žít oliheň.

Magie mnohdy vznikla jako pověra. Člověk touží žít v uspořádaném světě, kde ho neohrožuje náhoda a který ovládá. Proto se pokouší vysvětlit si jevy jako následky příčin, přičemž si neuvědomí, že dvě věci mohly nastat po sobě, aniž by spolu jakkoli souvisely. Aztékové například každý večer prováděli oběti, aby ráno opět vyšlo slunce. A byli úspěšní, skutečně vždy znovu vyšlo. Na druhé straně k jakési teorii všeho a nalézání neuvěřitelných souvislostí směřuje i věda. Ve skutečnosti však má své hranice, a proto pokud chceme věcem rozumět, musíme se často uchýlit k magii. Může se mýlit, ale věda také.

Mocným čarodějem je také lidský mozek. Dokáže pro nás vykouzlit skutečnost, která je pro nás užitečná, byť jí neodpovídají objektivní fakta. Žijeme v čarovném světě.

To vše berte jako pouhou ochutnávku toho, co kniha Kouzelná věda a Harry Potter nabízí. Musím ale také varovat, že přestože vědecký redaktor má zkušenosti s tím, jak prezentovat vědecké teorie laickému publiku, není jeho kniha vždy četbou zcela triviální. Vždyť, jak říká: „Věda nás naučila přinejmenším jedno – při zkoumání zákonitostí přírody se nelze spoléhat na zdravý rozum.“

Minulé díly:

Psycholog o Potterovi

Kurátoři o Potterovi

Filosofové o Potterovi

Antropolog a mytolog o Potterovi

Skřítci o Potterovi