Duch Matýsek: Pracuji nonstop, protože už mě nic nemůže zabít
Rozhlížím se po poloprázdném lokále a netrpělivě usrkávám ze svého máslového ležáku. Přede mnou leží nachystaný blok s otázkami a mou pozornost se snaží získat po stole pobíhající brk, který už se nemůže dočkat, až nebelvírské dušisko vyzpovídá.
Náhle se U Tří ochladí a já mám pocit, jako by mi někdo uniformu namočil v ledové vodě. Po chvíli tenhle pocit naštěstí ustává, vedle mě se – jako duch – objeví zubící se Matýsek, a zatímco si svléká těžký cestovní plášť, pobaveně sleduje dvojici zmijozelských prvňáčků u vedlejšího stolu, kteří se doslova třesou strachy. Když se duch usadí a objedná si rybízový rum, rozhovor může začít.
Mari: Ajaj, co to vidím? Že by si nějaký přízrak chtěl dopřát něco k pití? - zamračí se -
MM: Jistě... strašidla se ráda opíjejí. :-D
Mari: Tak pokud by ti to nevadilo, já bych s dovolením ještě objednala… aha, ty si vlastně asi nedáš, že? No, co se dá dělat, tak to budou palačinky s Nutellou, sýrový toast a vědro kafe jen pro mě. - zaculí se a vyhlíží palačinky -
MM: Čapalinky... ňam. :-D
Mari: No a než se nám to sem všechno přikouzlí, můžeme začít s otázkami. – pousměje se – Abychom drželi formu, začala bych tak nějak klasicky. Připomněl bys prosím našim čtenářům, jak jsi to vlastně umřel? - pohodlně se opře a poslouchá -
MM: Inu... je to již nějaký pátek, ale stejně jako kolega sir Nicholas de Mimsy-Porpington na to asi jen tak nezapomenu.
Byl zrovinka poslední červnový den. Krásně zapadalo sluníčko a já se vydal na závěrečnou slavnost. Těšil jsem se na spoustu jídla a zábavy, čímž jsou nebelvírské věčírky proslavené. Když jsem dorazil, akorát došly řízky. Trochu mne to rozladilo, ale jelikož zrovinka začínal program, tak jsem sledoval proslovy. Když se dostala ke slovu Esme, tehdejší kvidyčová kapitánka, tak najednou ve vchodu zavoněl tác s řízky, který přinášeli skřítci. Vyběhl jsem k němu, protože Nebík ho již zaregistroval také. Inu, první řízek jsem do sebe hodil tak rychle, že jsem ani nezaregistroval, jak chutnal. Druhý mi asi někdo, snad Nebík, nepřál, a tak se vzpříčil. Ačkoliv přiskočila Emma a obětavě mě bušila do zad... nepodařilo se. :)
Mari: Tak to je ovšem smrt hodna pravého červeného, všechna čest. - uznale přikývne - Řekl bys, že se pro tebe něco změnilo oproti době, kdy z tebe ještě dýchal život a nemohl jsi procházet zdmi? Jaká je ta nejlepší věc na tom, být po smrti, a co ti naopak – kromě jídla samozřejmě – schází?
MM: Tak to rozhodně změnilo. Hrozně špatně se spí... ono se traduje, že duchové nespí, ale občas je potřeba si jen tak zarelaxovat. A když zavřeš průhledná víčka... no, není to ono. Navíc když se neovládáš, tak najednou propadneš stropem. Což u nás, když jsme ve věži, je dost nepraktické. Relaxuješ, a najednou jsi u hadů v místnosti. A na to je Márdž háklivá, no. :-D
Každopádně smrt byla výborná redukční dieta, prostě zhubneš, ani nevíš jak. :-D
Můžeš procházet zdmi. To je super. Schody se mne netýkají... ať se hýbou, jak chtějí.
Co mi chybí? Jídlo, samozřejmě. To je jasné. Chybí mi občas takové to lidské teplo. Víš, když obejmeš spolužačku, je to fajn. Ducha nikdo neobjímá. :(
Mari: - píše si "k Vánocům koupit kamínka“ –
MM: - nakukuje přes rameno – Přimluvil bych se za nějakou přítulnou studentku... ehm. :-D
Mari: Ale kuš! :-D – odežene přízrak rukou – Jak jsme si mohli všimnout, zejména po své smrti ses začal věnovat tzv. spřádání sítí. Kdy jsi v sobě objevil pavoučí sklony a kde ses to všechno naučil?
MM: Jejda. No tak to musíme hodně do historie. Spřádání sítí mne baví opravdu dlouho. Už na hrad jsem přišel jako... fungující čarostavitel. Nebudu říkat nadějný. :) Každopádně jsem vystudoval 5 let Čarostavitelství s vynikajícím prospěchem a složil jsem NKÚ z Čarostavitelství. Takže prostě je to můj koníček. Co se týká objevení sklonů, tak to je opravdu dávno, asi už si nevzpomenu. A naučil jsem se to tak různě. Když Tě to baví, tak si prostě hraješ, až to nějak dopadne. :)
Mari: A jak dlouho vlastně tak trvá, než se z něčeho, jako je tohle: - vytáhne obrázek původního webu - stane tohle: - ukáže na momentální verzi - ? Kolik to tak zabere hodin, propocených triček, vypitých kafí a vyškubaných vlasů?
MM: No, Tlapka mi dala trochu zabrat. Ono je to samozřejmě něco jiného, když předěláváš svoji pavučinu. Tlapku už dělalo několik čarostavitelů. Navíc bylo třeba udržet fungující verzi pro redaktory a v pozadí vystavět novou.
Časová náročnost se u mne nedá měřit propocenými tričky, vypitými kafi ani vytrhanými vlasy. Jako duch jsem těch reálií zbaven. Nicméně leckterá probdělá noc může být připsána na vrub nové Tlapce. Takže jsem trochu zanedbával strašení na hradě. Nicméně neměřil jsem to na žádném časometru. :) Abych pravdu řekl, práce pro kolej se nedá měřit na minuty, to přece víš. :)
Mari: To máš úplnou pravdu. - přikývne a usměje se - Tak doufejme, že strašení našich nováčků teď zanedbávat nebudeš. - mrkne k vedlejšímu stolu –
Kromě nového webu LT stojíš taky třeba za zrozením webu fialové celoročky. V čem byla práce na webu Tlapky jiná a co tě bavilo víc – tvořit od začátku, anebo přetvářet už zaběhlé? :-)
MM: Obojí má své pro i proti. Jak jsem již zmínil, tak Tlapka má spoustu předchozích autorů. Jistě si dovedeš představit, když píšeš příběh, který začal a rozvíjel někdo před tebou. Toto je podobné, možná horší v tom, že tady opravdu potřebuješ porozumět tomu, jak je to napsané a jak to funguje. Což u příběhu můžeš, ale nemusíš.
Fialová celoročka byla pro mne trochu náročnější v tom, že jsem musel řešit i grafiku. Od organizátorek jsem dostal obecné požadavky, potom jsem zbytek grafiky řešil já. Nejsem moc grafický typ. Kdo viděl mé kreslící úkoly, ještě dvě noci nemohl spát. Takže i moje grafické cítění na webu je dost specifické. V tom byla práce na Tlapce jednodušší, protože tady jste mne vedly přesně tak, jak jste to chtěly mít. :)
Jinak tedy mám na triku třeba vánoční a velikonoční Dárkobraní. Plus jsem se rozhodl pustit do nebelvírského webu, protože když jsem poodhrnul pozadí našeho webu, vyděsil jsem se. :)
Mari: A když něco vyděsí ducha, tak už to musí stát za to! - zasměje se -
Říká se o tobě, že neustále pracuješ. Máš nějaký zaručený tip, jak si poradit s kruhy pod očima a jak předcházet syndromu vyhoření, nebo se ti tenhle fenomén jako duchovi také vyhýbá obloukem? - pozorně poslouchá a doufá, že pochytá nějaké cenné rady -
MM: To jsou nejapné pomluvy a propaganda. Určitě od nějaké konkurence. :-D
Ne, je pravda, že nemám rád, když nemám co dělat. Trávím spoustu času různými aktivitami. Na druhou stranu musím uznat, že moje krytí u mudlů je zároveň mým koníčkem. Takže vlastně dělám hlavně to, co mne baví. :) Proto je jednoduché odpočívat. Často odpočívám prací.
Nicméně na kruhy pod očima doporučuji šedivou. Jde krásně k tmavým kruhům. :-D Tak na mně vlastně moc kruhy vidět nejsou. Stejně jako když budeš pobledlá z nedostatku slunce, není to u ducha tolik poznat. :)
Mari: - zasní se při představě prosluněné pláže, po chvíli je však nucena se probrat - Jestli dovolíš, odběhnu jen na chvilku od tvých čarostavitelských schopností. Zajímalo by mě, kdybys měl vybrat jednu kouzelnickou a jednu mudlovskou osobnost, kterou považuješ za svůj vzor, kdo by to byl?
MM: Ježíši Kriste... pro Merlina. :-D ...stačí? :-D
Ne, dobře. Nikdy jsem na vzory nějak nejel. Většinou jsem se snažil být sám sebou.
Uf... dobře, pokud vezmeme kouzelnickou osobnost, asi bych zůstal ve světě Harryho Pottera a přiklonil se k Severusovi. Ač byl had, dokázal být čestný.
Mezi mudly těžko říci. Možná Abraham Lincoln. Čestný Abe.
Mari: - pousměje se nad zajímavým výběrem -
No, Merlina bych ti fakt neuznala. :D
A poslední otázka je vlastně úplně snadná a existuje na ni jediná správná odpověď: Jak se ti spolupracovalo se slečnami Emmou a Mari? :D
MM: Inu... spolupracovalo se dobře. Samozřejmě. To přece ani jinak nešlo. Většinou jste měly docela přesné požadavky a byly jste nápomocné. Takže si nemohu stěžovat .:-D
Mari: Správně, správně. Tak já ti děkuju za rozhovor a už tě nebudu dál zdržovat od práce! - zamrká -
Jak vidíte sami, ani smrt není dostatečným důvodem k odpočinku, když máte plné ruce práce! Ať je nám tedy Matýsek vzorem toho, jak to má vypadat, když se pravý lev pere za svou kolej. J A teď už vzhůru do boje o pohár!
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů
Zapomeň!
Napsal:
Márčí Dne: 16.09.2019 ve 10:51
Jestli někdy propadneš až k nám, pověsím tě za palec do průvanu!
2025
