Červená výprava do Zakázaného lesa aneb na houby šli, houby našli

Newika Shelley Lovecraft

Dne 27. 9. byla uspořádána výprava do Zakázaného lesa. Když se u brány shromáždila celá skupinka, madam Lecter začala uvažovat, jestli nám řekne, co že vlastně jdeme do toho lesa dělat. Některým z nás to na klidu příliš nepřidalo…

Nakonec jsme se vydali hledat houby, které by doplnily zásoby školní kuchyně. Procházka lesem začala poklidně, koukali jsme kolem a hledali houby po všech stranách – byli jsme ujištěni, že rostou i na stromech. Najednou Connor zaregistroval cosi hnědého a hned milou houbu cpal do košíčku.

Maskujíí se houboví mužíčci

Pro naši právní bezúhonnost a bezpečnost těch, co to pak budou jíst, nám madam Barbara předvedla kouzlo *FUNGUS STRAVUS*, které identifikuje jedlost houby.

Kouzlo

Melisa se pokusila onu jedovatou houbu ukrást, údajně ji chtěla věnovat jedné z Hlav… nebo ne?
Začali jsme tedy zkoušet kouzlo vlastní hůlkou a sbírat lehce radioaktivně zeleně světélkující houby. Najednou se houby blikající červeně probraly k životu.

Houbové potvůrky!

Lesnice nám v rychlosti vysvětlila, že ony oživlé houby jsou mláďata houbových mužíčků. Bylo nám nařízeno dávat pozor na ruce, nohy a tak vůbec – pro vysvětlení, že se jedná o končetiny naše, nám byl ukázán obrázek pokousání houbovým mužíčkem. Protože tento časopis mohou číst i malé děti, nebudu sem obrázek přikládat, avšak vězte, že jsme si následně na chodící houbátka dávali pozor.

Najednou se houbový mužíček s vyceněnými zoubky rozběhl k Barbaře. Connor se ji jal zachraňovat tak vehementně, až o pár metrů poodlétla. Všichni jsme se pak raději dali na ústup před agresivními houbami – ty se naštěstí rozhodly zůstat na svém území a nepronásledovaly nás.


Došli jsme na krásný palouček, kde byla spousta jedlých bedel.

Bedly a škrkna

Pak se to ale stalo; z kapsy mi vyskočila škrkna a začala utíkat pryč. Rozběhla jsem se za ní, aby ji v lese něco nesluplo. Melisa jakožto moje patronka zmizela v lese za mnou a Tess, s povinností primusky ochránit svěřené studenty, vyběhla taktéž.

Pronásledovala jsem Škrkničku do lesa a šustila za ní balíčkem čokoládových pralinek.  Ty ji naštěstí nalákaly zpět ke mně. Se škrknou v náručí jsem si ale uvědomila, že nemám nejmenší tušení, kde jsem. Vydala jsem se po polámaných větvičkách a najednou škrkna cosi ucítila. Pro jistotu jsem vytáhla kouzelné párátko a pozorovala podivný pohyb v křoví.

Cosi z křoví se ke mně přibližovalo a já vystrašeně vystřelila červené jiskry nad koruny stromů, abych upozornila ostatní na to, kde jsem.

Přestali tedy řešit řízky, které byly zajímavější než hledání ztracených spolužaček, a když si jí konečně všimli, vydali se za sprškou jisker. Téměř ihned mne i moji patronku našla nasupená madam Barbara a dovedla nás ke skupině, kterou i s námi ihned vyvedla z lesa.

Konec

Nakonec to ale dopadlo dobře, škrkna se vrátila s námi a nic nikoho nesežralo, nikdo si nic nezlomil – teď již dopisuji svůj školní trest. Doufám, že až ho madam Barbaře k Lesu ponesu, jak jinak než se škrknou na rameni, nerozhodne se Škrknička pro další neočekávané dobrodružství.

 

Pro Lví tlapou,

Newika Shelley Lovecraft

Komentáře


Všechna pole jsou povinná
Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 1 + 2 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů


:)

Napsal: Bibi Anne Dne: 11.10.2019 ve 21:14

Pěkná reportáž :) Píšu si kouzlo "FUNGUS STRAVUS", ale protože většinou žádnou houbu nenajdu, tak je mi to "na houby" :)

Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz