U Elatů v kuchyni IV. - Jak na cukroví

Letos, tak jako každý rok, na našem stole nesmí chybět perníčky. A čím drobnější jsou, tím větší radost dělají. Ano, jde je vykrajovat po mudlovsku za pomoci plechu ohnutého do daného tvaru, ale to ztrácí ono kouzlo, které pečení jinak má. A tak opět po roce sahám do speciální přihrádky a vytahuji vánoční hůlku, která se v naší rodině dědí už po generace.

Hůlka je vyrobena z modřínového dřeva a její srdce tvoří – a to je právě ona velká zvláštnost – prach rozemletého koření. Když ji můj předek nechával vyrobit jako dárek pro svoji budoucí ženu, použil dřevo modřínu, který byl zasazen v den jeho narození. A na střed hůlky použil pro změnu koření, které rostlo v zahradách jeho budoucí ženy. Hůlka měla pomáhat při vánočním pečení, proto z koření vybral skořici, hřebíček a badyán.

A k čemu tato hůlka patří? Stačí se naučit speciální švih a dokáže vám z těsta vykrájet, na co si jen pomyslíte. Chce to jen pevnou ruku a pořádnou představivost.

Začátky kouzlení s touto hůlkou jsou vždy složité. Můžete být sebelepší kouzelník, ale stejně se vám nepodaří víc než malý stromek či kometka. Postupem času se ale vypracujete a rok za rokem pak dokážete vytvářet nové a nové tvary. Já se například jako malá nejdříve naučila sněhuláka a o rok později se mi podařilo vytvořit i perníček ve tvaru našeho milovaného psa.

S přibývajícími lety jsem metodou pokus – omyl došla až do fáze, kdy se nebojím za pomoci hůlky vykrajovat i tvary složité, jako jsou například draci.

Dříve bývaly tyto hůlky těžko sehnatelné a jejich výroba nebyla nic snadného. Naštěstí však doba pokročila, a tak není žádným problémem zajít do obchodu a zakoupit si vlastní vánoční hůlku a pečení cukroví si zpestřit vykouzlením všemožných tvarů.