Historici o Potterovi

Knihy o Harry Potterovi vzbudily mezi svými fanoušky i zvýšený zájem o magii a vše, co s ní souvisí. Není se čemu divit. Člověka vždy přitahovalo vše tajemné. Dokonce bychom mohli říci, že právě to, co neznáme a nechápeme, se nám jeví jako krásné a přitažlivé. Správné vysvětlení mnohdy zabíjí poezii a strhává nás do všední životní reality.

Proti tomu však jde náš protikladný pud: touha poznávat, prostřednictvím poznání rozumět svému okolí, ovládat je, přetvářet a činit z něj bezpečné místo. Tajemnem se raději opájíme ve fantazii, jistotu potřebujeme k životu. Něco jiného je číst si Draculu a něco jiného být napaden upírem.

Allan Zola Kronzek je celoživotně fascinován magií a zabývá se její historií. Spolu se svou dcerou, historičkou Elizabeth Kronzek, napsal roku 2001 knihu Škola čarodějů – Průvodce magickým světem Harryho Pottera. Jejího českého překladu jsme se dočkali o rok později.

Jak jsem předeslal, kniha není o nejslavnějším soudobém čaroději, nýbrž o historii magie. Tvoří ji abecedně řazená hesla. Každé z nich se nějak vztahuje ke světu Harryho Pottera, to je však jen odrazový můstek. Obvykle jsou knihy J. K. Rowlingové připomenuty jen drobnou, vtipnou poznámkou. Například když je vylíčena záliba ghúlů pojídat tlející lidské maso, následuje věta: „Je tedy poněkud nepochopitelné, proč si jedna z těchto příšer oblíbila zrovna půdu Weasleyových – ledaže by tam přechovávali něco lákavého.“

V heslech se hlavně dozvíme, o co v předmětu, o němž pojednávají, jde, kde se to vzalo, jak různě na to lidé v dějinách pohlíželi. Kronzekovi se soustředí hlavně na evropské dějiny, jen zřídka udělají odbočku do jiných částí světa.

Pokud by encyklopedie měla být kompletní, vydala by na několik svazků, což nebylo možné. Autoři se proto museli omezit na hesla nejžádanější. Která to jsou, zjišťovali v rozhovorech s Potterovými fanoušky. Kolik lidí, tolik chutí, proto vám zde možná bude něco chybět, nicméně vyváženo to bude informacemi, se kterými stojí za to se seznámit.

Český překlad knihy patří mezi ty povedenější. Přesto v něm nalezneme některé chyby. Místo o Smrtijedech se v něm mluví o Smrtižroutech, místo o Kruvalu čteme o Durmstrangu, místo Protiva stojí, zcela nepochopitelně, Potlouk. Původ slova „přeměňování“ je vysvětlován z latinských výrazů „trans“ a „figura“, což začne dávat smysl, pouze když si uvědomíme, že anglicky se přeměna řekne „transfiguration“ (překladatelka mohla použít české „transfigurace“, ale nepoužila). Českého čtenáře může také zmást, proč jsou domácí skřítci dáváni do souvislosti s elfy. Ne každý ví, že v originále se „domácí skřítek“ řekne „house-elf“.

Takových nepřesností je zde však málo. Školu čarodějů rozhodně mohu doporučit všem, kdo se chtějí něco dozvědět o tom, jak magie funguje v lidské historii.

Minulé díly:

Psycholog o Potterovi

Kurátoři o Potterovi

Filosofové o Potterovi

Antropolog a mytolog o Potterovi

Skřítci o Potterovi

Vědecký redaktor o Potterovi

Průvodce po Potterovi