ŠkrKny a PatRYk

V onen inkriminovaný den se vám jistě alespoň jednou stane, že na hradních pozemcích narazíte na leprikóna převlečenou škrknu. Ale myslíte si, že je to leprikón. Proč? Vypadá jako leprikón, tančí jako leprikón a, inu, nezlobí. Neničí nic kolem sebe, nekouše, necení zoubky. Teda, co to píšeme, jaká škrkna – jasňačka, že je to leprikón!

Proč že se to vlastně děje? Proč vám právě teď tvrdíme, že na hradě nejsou praví leprikóni? Tušíte vy, naší milí čtenáři, odkud tací leprikóni jsou? Ták, správně – z Irska! A víte, co dělají všichni myslící obyvatelé irských ostrovů na den jejich patrona? No, nechce se nám to psát, ale když už jsme s tím začaly… Oni, prosíme pěkně, pijí od rána do večera!

Leprikóni by se na hrad milerádi dostavili, ovšem, ani my škrkny si nechceme domýšlet, jaké trauma by muselo studentům způsobit setkání s opilými skřítky. Muselo by to být horší než zjištění, že Ježíšek neexistuje, že Santů můžete potkat dvacet v jednom obchoďáku a že… uf… to by asi stačilo, nebo větší škodu než skřítci nadělá tenhle článek. Ředitel i zástupci Ministerstva kouzel se tedy dohodli, že je leprikóny potřeba nějak nahradit.

Zájemců se každoročně sejde veliká spousta, ale jakmile se objevíme my, všichni se raději s křikem rozutečou. Nevíme, co proti nám mají, ale počítáme, že nám se vší úctou a ochotou přenechávají nadmíru důležitou práci zastupování leprikónů. Moc si toho vážíme a všem, kteří utekli, tímto děkujeme. Vězte, že všechny škrkny na tento svátek pracují v přísném utajení – nerušte nás proto v naší práci a tvařte se, že jste tento článek nečetli.

Máme tu pro vás dvě ponaučení,

První, škrkny jsou všude. Druhé – uvidíte-li snad na svátek svatého Patrika ve škole čar a kouzel leprikóna, dejte mu pralinku, převlečená škrkna bude mít náramnou radost!

 

S pozdravem,

Vaše ŠkrKnY