Vrba - kráska Sub Salixu

Connor Ian McBrownnies
Čaj, sušenky a deka s Rychlobrkem - základní potřeby pro rozhovor s Vrbou na rozkvetlé louce. Jaké otázky jsem si přichystal a jak na ně Vrba reagovala?

Connor Ian McBrownnies > Takže, díky, Vrbo, za tvůj velmi cenný čas, který sis na mě udělala.

Vrba > Není vůbec zač. Potěšilo mne, že někdo stojí o rozhovor s mojí maličkostí.

Connor Ian McBrownnies > Nebudu tě tedy moc zdržovat, a tak se pustíme rovnou do první otázky.
Jak dlouho jsi vlastně mezi námi?

Vrba > Vůbec nezdržuješ. Ráda si s lidmi povídám. Ale k tvé otázce. Pamatuji se, jak mne tu jeden student kdysi dávno zasadil. Jeden slabý proutek, který zapíchl do země. A já pomalu rostla a rostla. Nepovím ti, kolik už to je let. Ale pokud myslíš, jak dlouho už je pod mými větvemi čítárna, tak letos je to již třináctý rok.

Connor Ian McBrownnies > Opravdu magie. Z malého proutku je taková krásná magická Vrba. 
Jinak děkuji za zodpovězení mé druhé otázky, která se týkala věku čítárny.
Proto se rovnou pustím k otázce třetí. Jaké to bylo, když ses poznala se zakladatelkami čítárny? Jak jsi reagovala na čítárnu Sub Salix?

Vrba > Ty dvě slečny ke mně chodily skoro neustále. Sedaly do stínu mých proutků a navzájem si vyprávěly své příběhy a doporučovaly si knihy a svitky k přečtení. O příbězích dokázaly vyprávět tak poutavě, že jsem jim vždy mlčky naslouchala. I když foukal vítr, nehnul se na mně jediný lísteček, jak moc jsem toužila nepřijít o jediné jejich slovo. Když pak přišly s nápadem, že bych mohla posloužit pro čítárnu, celá jsem se rozechvěla nadšením. - hlas vrby má nostalgický nádech a i když je bezvětří, opět se celá chvěje, jako by ten moment prožívala znovu -

Connor Ian McBrownnies Máme další důkaz toho, že se sny a přání plní.
Jak jsi reagovala na další příchozí dámy, které čítárnu vedly?

Vrba > Každá ze slečen přinesla do čítárny něco nového. Sice jejich odchody trošku mrzely, ale takový je život. Nejkrásnější pro mě byl vždy pocit, že někdo další chtěl pečovat o čítárnu, trávit se mnou čas a společně vymýšlet nové literární soutěže.

Connor Ian McBrownnies > Skvělý přístup, Vrbo. Teď bych se už přesunul k příběhům, které čítárna vydává. Narazila jsi někdy na špatné příběhy?

Vrba > Nikdy bych o žádném příběhu neřekla, že je špatný, protože každý autor nějak začínal. Některé příběhy je prostě jen třeba trošku upravit, sem tam něco dopsat, někde něco vynechat. Pokud jsme se s danou šéfredaktorkou dohodly něco nevydat, tak spíše šlo o velmi násilná díla, která si myslím, že tu nemají co dělat.

Connor Ian McBrownnies > Jsem rád, že je ještě hodně pisálků, kteří umí napsat kvalitní četbu. I to je um. Jinak co se týče těch násilných děl, tak to souhlasím s tebou. Kouzelníci si určitě chodí za tebou spíš odpočinout, než číst krváky, které zanechají negativní dopad. Ale to bych už zapovídal další otázku. Kolik zhruba míváte soutěží za rok? Chystají se nějaké další větší projekty do budoucnosti? Asi bývá o ně velký zájem, že?

Vrba > Kolik je soutěží za rok? - zopakuje Vrba otázku zamyšleně - To se přesně nedá říct. Ono to není tak snadné. Nějaké soutěže můžeme zopakovat, ale většinou se snažíme přijít s něčím novým, čím bychom mohli navnadit co nejvíce spisovatelů. Navíc je vhodné najít i správný čas na vyhlášení soutěže. Ne každá doba je vhodná a pak to dopadne tak, že se zúčastní málo lidí. Také záleží na náročnosti soutěží. Sám jsi se účastnil * Detektiva na scéně * a byť šlo jenom o pět kol, bylo na vás všech vidět, že to bylo trošku náročnější. Přesto jste to zvládli. Právě teď probíhá Velká Velikonoční Vrbová Výzva a něco dalšího už rozplánováno máme. Takže se nikdo nemusí bát. Soutěže s čítárnou budou určitě pokračovat.

Connor Ian McBrownnies > S náročností souhlasím. Sice nejsem žádný organizátor, ale vím, že hodně lidí během soutěží přestává pracovat, nechává věci nedotažené. Snažit se je popohánět, aby to odevzdali, je na dlouhou dobu.
A když jsem nakousl to popohánění, stává se často, že musíte někoho popohánět a motivovat, aby svůj počin dokončil?

Vrba > Většinou to vůbec není třeba. Autoři sami se snaží svá díla dokončit, protože je mrzí čas, který tomu již věnovali. Pokud píší ve stínu mých proutků, snažím se jim našeptávat povzbudivá slova a podstrčit něco dobrého k snědku. V hradních zdech je zase podporují slečny Helenia, Any a Eillen. Nejkrásnější odměnou je pro nás dokončený příběh. Druhá odměna je poté vítězoslavný výraz na tváři účastníků, když si uvědomí, že to doopravdy celé zvládli. A s jakou radostí si ke mně chodí pro diplomy potvrzující jejich literární nadání.

Connor Ian McBrownnies > Můžeme být rádi, že máme takové skvělé dámy, které podporují autory.
Já bych se tedy posunul k posledním otázkám. Tahle je taková na tebe spíše osobní. Stalo se někdy, že se k tobě choval nějaký návštěvník nehezky?

Vrba Myslíš vyrývání srdíček? To se naštěstí neděje. Místo toho na mě věsí různé zamilované básničky.
A když už mi někdo utrhne větvičku, tak jsem ráda, když si z ní vypěstuje další statnou vrbu, jako jsem já.

Connor Ian McBrownnies >  Takže teď už vím, že do tebe nemám nic vyrývat. Doufám, že si to čtenáři zapamatují.
Teď k další otázce. Chybí na tobě nějaký druh příběhů či básniček?

Vrba > Jsem skromná. Potěší mě jakýkoliv příběh či báseň, o kterou se se mnou podělíte. Máš ale trochu pravdu. Jsou žánry, kterých mám ve svých proutcích poskrovnu. Ale už mě snad znáš. Vymyslím nějakou soutěž, aby jejich počet vzrostl.

Connor Ian McBrownnies > Tak se třeba i do další soutěže přihlásím.
Ale teď už poslední otázka. Co bys chtěla hezkého vzkázat Bradavicím?

Vrba > Buďte nadále tak kouzelní a milí jako doposud. A pokud si budete chtít odpočinout, přijďte, ráda vám poskytnu trochu klidu.


Connor Ian McBrownnies > Krásný vzkaz, děkuji, Vrbo.
Takhle bych to tedy už ukončil. Děkuji za rozhovor a zase někdy v čítárně Sub Salix.
Měj se. :)


Vrba > Já děkuji a budu se těšit na další shledání.

Komentáře


Všechna pole jsou povinná
Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 10 + 1 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů


Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz