Vrba - kráska Sub Salixu
Connor Ian McBrownnies
Čaj, sušenky a deka s Rychlobrkem - základní potřeby pro rozhovor s
Vrbou na rozkvetlé louce. Jaké otázky jsem si přichystal a jak na ně
Vrba reagovala?
Connor Ian McBrownnies > Takže, díky, Vrbo, za tvůj velmi cenný čas, který sis na mě
udělala.
Vrba > Není
vůbec zač. Potěšilo mne, že někdo stojí o rozhovor s mojí maličkostí.
Connor Ian McBrownnies > Nebudu
tě tedy moc zdržovat, a tak se pustíme rovnou do první otázky.
Jak dlouho jsi vlastně mezi námi?
Vrba > Vůbec
nezdržuješ. Ráda si s lidmi povídám. Ale k tvé otázce. Pamatuji se, jak mne tu
jeden student kdysi dávno zasadil. Jeden slabý proutek, který zapíchl do země.
A já pomalu rostla a rostla. Nepovím ti, kolik už to je let. Ale pokud myslíš,
jak dlouho už je pod mými větvemi čítárna, tak letos je to již třináctý rok.
Connor Ian McBrownnies > Opravdu
magie. Z malého proutku je taková krásná magická Vrba.
Jinak děkuji za zodpovězení mé druhé otázky, která se týkala věku čítárny.
Proto se rovnou pustím k otázce třetí. Jaké to bylo, když ses poznala se
zakladatelkami čítárny? Jak jsi reagovala na čítárnu Sub Salix?
Vrba > Ty dvě
slečny ke mně chodily skoro neustále. Sedaly do stínu mých proutků a navzájem
si vyprávěly své příběhy a doporučovaly si knihy a svitky k přečtení. O příbězích
dokázaly vyprávět tak poutavě, že jsem jim vždy mlčky naslouchala. I když
foukal vítr, nehnul se na mně jediný lísteček, jak moc jsem toužila nepřijít o
jediné jejich slovo. Když pak přišly s nápadem, že bych mohla posloužit pro
čítárnu, celá jsem se rozechvěla nadšením. - hlas vrby má nostalgický nádech
a i když je bezvětří, opět se celá chvěje, jako by ten moment prožívala znovu -
Connor Ian McBrownnies > Máme
další důkaz toho, že se sny a přání plní.
Jak jsi reagovala na další příchozí dámy, které čítárnu vedly?
Vrba > Každá
ze slečen přinesla do čítárny něco nového. Sice jejich odchody trošku mrzely,
ale takový je život. Nejkrásnější pro mě byl vždy pocit, že někdo další chtěl
pečovat o čítárnu, trávit se mnou čas a společně vymýšlet nové literární
soutěže.
Connor Ian McBrownnies > Skvělý
přístup, Vrbo. Teď bych se už přesunul k příběhům, které čítárna vydává.
Narazila jsi někdy na špatné příběhy?
Vrba > Nikdy
bych o žádném příběhu neřekla, že je špatný, protože každý autor nějak začínal.
Některé příběhy je prostě jen třeba trošku upravit, sem tam něco dopsat, někde
něco vynechat. Pokud jsme se s danou šéfredaktorkou dohodly něco nevydat, tak
spíše šlo o velmi násilná díla, která si myslím, že tu nemají co dělat.
Connor Ian McBrownnies > Jsem
rád, že je ještě hodně pisálků, kteří umí napsat kvalitní četbu. I to je um.
Jinak co se týče těch násilných děl, tak to souhlasím s tebou. Kouzelníci si
určitě chodí za tebou spíš odpočinout, než číst krváky, které zanechají negativní
dopad. Ale to bych už zapovídal další otázku. Kolik zhruba míváte soutěží za
rok? Chystají se nějaké další větší projekty do budoucnosti? Asi bývá o ně
velký zájem, že?
Vrba > Kolik
je soutěží za rok? - zopakuje Vrba otázku zamyšleně - To se přesně nedá
říct. Ono to není tak snadné. Nějaké soutěže můžeme zopakovat, ale většinou se
snažíme přijít s něčím novým, čím bychom mohli navnadit co nejvíce spisovatelů.
Navíc je vhodné najít i správný čas na vyhlášení soutěže. Ne každá doba je
vhodná a pak to dopadne tak, že se zúčastní málo lidí. Také záleží na
náročnosti soutěží. Sám jsi se účastnil * Detektiva na scéně * a byť šlo jenom
o pět kol, bylo na vás všech vidět, že to bylo trošku náročnější. Přesto jste
to zvládli. Právě teď probíhá Velká Velikonoční Vrbová Výzva a něco dalšího už
rozplánováno máme. Takže se nikdo nemusí bát. Soutěže s čítárnou budou určitě
pokračovat.
Connor Ian McBrownnies > S
náročností souhlasím. Sice nejsem žádný organizátor, ale vím, že hodně lidí
během soutěží přestává pracovat, nechává věci nedotažené. Snažit se je
popohánět, aby to odevzdali, je na dlouhou dobu.
A když jsem nakousl to popohánění, stává se často, že musíte někoho popohánět
a motivovat, aby svůj počin dokončil?
Vrba > Většinou
to vůbec není třeba. Autoři sami se snaží svá díla dokončit, protože je mrzí
čas, který tomu již věnovali. Pokud píší ve stínu mých proutků, snažím se jim
našeptávat povzbudivá slova a podstrčit něco dobrého k snědku. V hradních zdech
je zase podporují slečny Helenia, Any a Eillen. Nejkrásnější odměnou je pro nás
dokončený příběh. Druhá odměna je poté vítězoslavný výraz na tváři účastníků,
když si uvědomí, že to doopravdy celé zvládli. A s jakou radostí si ke mně
chodí pro diplomy potvrzující jejich literární nadání.
Connor Ian McBrownnies > Můžeme
být rádi, že máme takové skvělé dámy, které podporují autory.
Já bych se tedy posunul k posledním otázkám. Tahle je taková na tebe spíše
osobní. Stalo se někdy, že se k tobě choval nějaký návštěvník nehezky?
Vrba > Myslíš vyrývání srdíček? To se naštěstí neděje. Místo toho na mě věsí různé zamilované básničky.
A když už mi někdo utrhne větvičku, tak jsem ráda, když si z ní vypěstuje další statnou vrbu, jako jsem já.
Connor Ian McBrownnies > Takže teď už vím, že do tebe nemám nic vyrývat. Doufám, že si to čtenáři zapamatují.
Teď k další otázce. Chybí na tobě nějaký druh příběhů či básniček?
Vrba > Jsem
skromná. Potěší mě jakýkoliv příběh či báseň, o kterou se se mnou podělíte. Máš
ale trochu pravdu. Jsou žánry, kterých mám ve svých proutcích poskrovnu. Ale už
mě snad znáš. Vymyslím nějakou soutěž, aby jejich počet vzrostl.
Connor Ian McBrownnies > Tak se třeba i do další soutěže přihlásím.
Ale teď už poslední otázka. Co bys chtěla hezkého vzkázat Bradavicím?
Vrba > Buďte
nadále tak kouzelní a milí jako doposud. A pokud si budete chtít odpočinout,
přijďte, ráda vám poskytnu trochu klidu.
Connor Ian McBrownnies > Krásný
vzkaz, děkuji, Vrbo.
Takhle bych to tedy už ukončil. Děkuji za rozhovor a zase někdy v čítárně Sub
Salix.
Měj se. :)
Vrba > Já
děkuji a budu se těšit na další shledání.
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů