Fialový Oliver

Sympatický mladík s úsměvem od ucha k uchu, rozený elegán a nebelvírský lev každým coulem. Není snad nikoho jiného, komu by tento popis sedl tak dokonale jako bývalému kolejnímu řediteli Nebelvíru, Oliveru McCollinovi.

Ještě teď si živě vzpomínám na své první chvilky v kolejní místnosti. Připadala jsem si úplně ztracená, vždycky jsem se však mohla spolehnout, že mezi (zatím) neznámými spolužáky narazím na rozesmátou tvář prefekta Olivera. Oliver, rozený politik s vlivnými kontakty, měl před sebou už od dob studií zářnou kariéru. Nám, kterým se poštěstilo potkat ho ještě jako studenta, učaroval svým kouzelným šarmem a pozoruhodnou schopností se vyjadřovat. Patřil mimo jiné mezi exkluzivní přispěvatele našeho časopisu a častokrát i nad rámec svých mnohočetných povinností trávil hodiny a hodiny tvorbou příspěvků pro tento plátek. Že většinou až týdny po deadlinu, to jsme mu už všichni odpustili.

Nebudeme předstírat, že by všechno bylo vždycky růžové. Za studentských let Oliverovi nejeden červený student zazlíval, že často slízne všechnu smetanu a svými výkony zastíní jiné talentované tváře Nebelvíru. Pravá krize ale nastala až v momentě, kdy Olíka načapal kolejní duch při tom, jak svému spolubydlícímu vyjídá zásoby čokoládových žabek. Po tomto incidentu Oliver raději zfialověl a do kolejní místnosti nějaký ten pátek raději nepáchl.

Branky, body, body

Pan Olík, jak ho znají studenti z hodin Filozofie či Pedagogiky, za svých mladých let proslul mimo jiné také tzv. bodohrotičstvím. Svého času byl totiž zavilým odpůrcem Hnutí pro lemření (pozn. redakce – příslušníci tohoto hnutí se vyznačovali extrémní leností a odporem k jakýmkoliv povinnostem, které obnášely deadline) a po odpoledních se snažil přesvědčovat ty nejlínější z líných, aby šli dělat mimořádné úkoly. Není proto divu, že si s takovou pověstí nakonec vysloužil post ředitele červené koleje; všichni dobře víme, že motivace je jednou z mnoha náplní práce kolejního ředitele, a pan Olík měl v této oblasti před ostatními kandidáty značně navrch!

Profesor Olík má i nadále své místo v srdci mnoha nebelvírských. Bez něj by dnes kolej nebyla takovou, jakou ji známe. Na samotný závěr článku si už dovolujeme připojit jen několik tipů pro začátečníky: pana Olíka neurazíte čokoládou v jakékoliv formě, olivy by vám však po všech těch nemístných vtípcích a poznámkách už mohl nacpat do nosu. Zaběhat si s profesorem McCollinem asi nepůjdete, můžete však jistě zkusit o běhání filozofovat (pozn. redakce – to jde dobře i vleže, vyzkoušeno za vás!). Potěší ho několik pamlsků pro jeho početné zvířectvo, s novou leštěnka na násadu koštěte však taky nešlápnete vedle. V každém případě je však pan Oliver dobrý parťák pro všechnu srandu, a na to bychom nikdy! neměli zapomínat.