Záznam škrkního divadla

Již z dálky vás zaujme cedule pověšená na dveřích KNP:

ŠKÉrKní dÍvadÝLko
Račte vejít!
Dveře jsou pootevřené, když nahlédnete, uvidíte improvizovaný sál ve škrkním stylu. Odvážíte se vstoupit?

Newi: - nadechne se, vydechne a vystoupí před oponu na podium - Všechny vás tu vítám jménem škrken žijících v naší koleji! Škrkny si pro vás připravily představení, které vám shrne události připomínané v posledních dnech… - snaží se své malé kamarádky uvést -

Newi: Nejprve mne ale škrkny požádaly o jednu maličkost - někteří z vás se divili, že škrkní divadelní sbor nemá vlastní plakát a ani název. Chudinky se kvůli tomu teď tak stydí, že odmítají vystoupit. Proto, než bude moci představení začít, vás požádám: vymyslete škrknímu divadlu nějaké hezké jméno a navrhněte, jak by mohlo vypadat jejich logo, které by se objevilo na plakátu?

Pitr: NeSheLo logo škrkny v maskách!

Zpoza opony vykoukne škrkna a pozoruje studenty, kterak usilovně přemýšlí. Jakmile si jí ale někdo všimne, rychle zmizí.

James: - přemýšlí - Co třeba "ŠAMU - aneb Škrkní ansámbl múzických umění"? :D

Eillen: U škrken a jejich často pomíchaných písmenek by bylo záhodno mít spojená slova v jedno. Takové DšIkVrAkDnLíO by na to dokonale sedlo. Psáno samozřejmě dvěma barvami - každé slovo svojí vlastní.

Ale Myslím, že ŠAMU bude dokonalé. Krátké, úderné, škrkní. :)

Aki: ŠAMU - ty múzy mi k tomu tolik nesedí. Přeci jen to svádí k hudbě... Já jsem přes ty přesmyčky a DšIkVrAkDnLíO je fajn.

Eillen: Že by Pobertýnka držela desku s nápisem DšIkVrAkDnLíO?

Trixie: No, jo ta v logu...a ještě bych tam dala třeba do toho loga masku...takovou tu divadelní - doufá že ví co myslí –

Nesrozumitelné, ale hlasité škrkní debatování se nese až do sálu. Nejspíše uspořádaly vlastní hlasování.

Newi: - rychle zaběhne za oponu a s úlevou se vrátí - Tak tedy… dovoluji si zde přivítat soubor ŠAMU DšIkVrAkDnLíO! - opona se roztahuje –

Škrkna se postaví na osvětlené místo na podiu a začne vyprávět: “Vítejte v našem škérknim divadýlku! Za všecičky škérkny vám přeji pěkňoučkou podívanou!” Ukáže ostré zoubky a pokloní se.

Škrkny za ní vystaví z papírových krabic, učebnic a nejrůznějších ukradených artefaktů hrad - na vrcholek toho všeho položí Nebelvírskou smraďošku místo hradní zástavy.

“Listopad, venku počasí jak pes

Kdo, u všech nás, by tam lez?”

Škrkny v hábitech z novin a s papírovými čepicemi se natěsní do krabice představující Velkou síň.

“Štůdenti na úkolech pracují jak ďasi, 

co za moment se stane netuší asi…”

Najednou se celý krabicový hrad zbortí a zmizí za oponu. Škrkny představující studenty zůstanou levitovat kousek nad zemí v prázdnotě.

“Den zoufalství, hradní zdi jsou fuč, 

víc poví vám škrkní smutný kukuč!”

Škrkna vyprávějící příběh se uklidí stranou a jedna ze škrken v novinových kostýmech hupsne dopředu na podium.

“Kam zmizel náš hrad? 

Kdepak je mu konec? 

Nezbyl ani smrad! 

Copak zazvonil zvonec?”

Škrkna udělá opravdu smutná očička a pak, očividně potěšena odříkáním své repliky, uteče do zákulisí. Slova se opět ujme škrkna vypravěč.

“Hrad byl vážně v tahu 

Nezbylo z něj prahu! 

Den Zoufalství svátek, 

Připomene tenhle zmatek!”

“Krátkou přestávku teď máte, / Snad na druhou půli sil dost nasbíráte!”

Zpoza opony se ozývá škrkní hašteření a jakmile utichne, zacinká zvonek a opona se opět roztahuje.

“Další dny dva byly Dny Smutku 

Studenti nebáli se dobrého skutku 

Pomocnou ruku si podali 

Když v mraze nočním čekali…”

Škrkna vypravěčka se otočí na škrkny sedící kolem ohýnku a ty na ni vyděšeně kouknou.

“C...co máme říct?” zasyčí první. “Jak vám na hradě tó… záleží!” vypravěčka vytáhne papírek s nápovědou ale ouha, je v něm vykousaná díra - že by si ho škrkna spletla s obědem?

Newi: - postaví se před podium a snaží se zachránit situaci - Škrkničky by moc rády, kdybyste opět dali hlavy dohromady a sepsali jejich ztracenou řeč o tom, co na Hradu postrádají studenti, když Hrad zmizí… Co byste postrádali vy? V čem je pro vás Hrad důležitý? - podstrčí přítomným pergamen a brk - Fialoví se určitě mohou také zapojit! - pobízí i madam Aki a Eillen –

Esme: Famfrpál! kolej! výuku! =D - křičí -

Eillen:

My nechceme vůbec poznávat svět.

Chceme být doma, na hradě zpět.

S úsměvem na tváři bloudit Síní,

kam kráčeli i studenti jiní.

Být součástí hradu, těch pevných zdí.

Toť přeci je čest, o které každý z nás sní.

- zkusí nadhodit a rovnou ve verších –

Calla: Úkoly... to asi nebudou. =D Spolukolejníky?

Eillen:

Na koště nasednout, zlatonku honit,

S rolničkou na plášti vesele zvonit.

Navštívit skřítky v tajemné kuchyni

a trávit tam u jídla doslova hodiny!

V Prasinkách zas jednu brigádu začít

a vydělat peníze, hodně se snažit.

Přečíst si u kávy Denního věštce

copak to tady snad někdo nechce?

Škrkny obdivně hledí na odvážnou madam Kolejnici, utírají slzičky a tleskají.

Eillen:

Zahrát si mašvorky, udělat kvízy

a z domácích úkolů mít zase schízy.

Prostě chcem zpátky, to je snad jasné.

Vždyť naděje, ta přece nikdy nehasne.

 - Dojdou jí nápady a tak skončí. - Mno, jsem se trošku zasnila. Pardon.

Newi: - po vzoru škrken utírá slzy dojetí –

Škrkny tahají madam za hábit a přesvědčují ji, aby se usadila na podium mezi ně.

Eillen: Škrkničky moje milované. Jen si tam zůstaňte samy. Pódium dnes patří jenom vám. Já už budu hodná.

Škrkny madam podstrčí alespoň čokoládovou pralinku za odměnu a vrátí se na podium, aby dohrály hru.

“Další den známe jako Ohnivý Den, 

Co stalo se bylo pro všechny jak sen…”

Mezi škrkny se najednou přiřítí škrkna v obleku jednoho z největších magičů všech dob - nápadně připomíná pana ředitele. “Škola je opět otevřena!” zaječí tak nahlas a nadšeně, až se všichni leknou.

Eillen: - s chutí si vychutnává pralinku a pozoruje škrkní ansámbl –

Škrkny u ohýnku se hlasitě rozjásají.

Škrkna vypravěč si před to veselí stoupne a slavnostně přednáší:

Hrad byl postaven, byl zase zpět, 

Studentům rozzářil se znovu svět,

I škérkna nejedna nadšena byla, 

nikde jinde by tak ráda nezlobila!”

Všechny škrkny se seřadí, hromadně se ukloní a během potlesku se vrhnou na stůl s občerstvením, vyčerpané uměleckým výkonem.

Eillen: - vyčaruje škrknám zasloužený čokoládový dort -

Na závěr třeba je si už jenom přát,

aby nám škrkničky chtěly dál hrát.

- zatleská škrkničkám ve stoje –

Newi: Děkuji vám mnohokrát, že jste si udělali čas!

Škrkny se uprostřed pohlcování dortu ukloní madam, jedna z nich plácne ksichtíkem přímo do krému.

Dveře divadla se pro dnešek zavírají – snad někdy příště.

:)