Mazlíčci a další mazlíčci

Lisanee

Nikdy bych neřekla, že si oblíbím nějakého dvounožce. Fakt ne! Ale tahle holka byla docela milá už od doby, co si mě přinesla od mých rodičů. Teda aspoň ze začátku jsem si to myslela, ale potom si přinesla další zvíře. A tím byla další krysa!

Jak jsem ji asi tak mohla vystát? Samozřejmě jsem už neměla tolik  pozornosti, mazlila se i s ní a co mně je do nějaké Cukřenky. Nepoužívají to ti dvounožci k něčemu? Slyšela jsem, že se o něčem takovém bavili na slavnosti… Musela jsem na sebe nějak strhnout pozornost, aby se mě taky někdy ještě všimla. Zkusila jsem jí kousat věci a hlodat nábytek, ale vysloužila jsem si jen pokárání.

Zkusila jsem to jinak a dala jí další krysu. Nebyla to ledajaká krysa, žádná prašivka, nýbrž můj první syn. Nějakou dobu jsem měla klid a Cukřenka mohla jen žárlit, stejně se měla přesunout do další péče (což se nakonec nestalo).

A po nějaké době k nám přibyli další mazlíci. A nebylo jich málo, i když tu s námi žili jen přechodně. Musela jsem já i Chlupáček táhnout s Cukřenkou za jeden provaz, abychom si dvounožkyni ubránili. Nebrala nás tak často do jámy, nenechávala nás si hrát… Bylo to hrozné, naštěstí nás to sblížilo a staly se z nás dvou kamarádky. K naší partě se poté přidala ještě krysa Júlia a šnek Helix Felicis a nám nezbylo nic jiného, než se skamarádit i s nimi.

Naštěstí s rozrůstající se partou máme šanci vyprovokovat tu naši dvounohou paničku k nějaké akci, kde se každá tlapka nebo oko, v případě šneka, hodí. Můžeme se na něčem domluvit a dvounožci pak jen zírají, jak jsme to dokázali zvládnout.

To je tak, když máte dvounožce, co si myslí, že spolu nemůžeme vycházet. Museli jsme se všichni přizpůsobit, vždyť teď nám v naší komnatě udělala i kočičí koutek, kvůli třem kočkám! Už jen čekáme, kdy dotáhne hafoně, tlustočerva si už přinést stihla. Naštěstí ty kočky aspoň krmí, takže nás moc neprohánějí.

Ale teda přizpůsobit se tomu ze začátku nebylo lehké. Víceméně to celá naše parta bere už rezignovaně, jsme kamarádi a nováček vždycky musí prokázat, že si místo u nás v „klanu“ zaslouží. Vždyť ta holka každou chvíli přinese nějaké další zvíře, nemůže mezi námi jednotlivci být zlá krev.

Vlastně žádná krev, protože by to nedopadlo dobře. A já nevím jak zbytek, ale docela se už těším, kdo se u nás ukáže příště. Mít tolik kamarádů není na škodu.

Tak co, Callo, kdy k nám dojde další mazlík? -Lisanee se zvědavě podívá na Call- „Ehm, no… to se teprve uvidí,“ rychle sbalí pergamen.

 Nezapomeňte také popřát svým mazlíčkům vše nejlepší na jejich svátek 27.2!