Jejich zpěv je nervy drásající

Jedna z možností je si povídat s hlavami, většinou jsou prý velmi užvaněné a pro urážku nejdou daleko, anebo si dělat srandu ze spolužačky Princess, která se v lese hrozně bojí. Na mýtince ještě byla plná elánu, ale její čas se už blížil. 

Po chvilce vás to však přestane bavit a začnete si všímat svého okolí, madam stále nikde, část lidí si mezi sebou povídá a já najednou vidím malého králíčka. Jelikož jsem před výpravou nejedla a Prininy stoleté řízky jsem pozřít odmítala, tak se mi tento králík jevil jako výborná večeře. A nelíbil se pouze mně, všimla si ho i většina ostatních, i když z jiného důvodu.

Cítíc už plný žaludek, začala jsem se ke králíkovi přibližovat, králík však pokaždé poposkočil o kousek dál. Když už se vzdálil kousek od mýtiny, začaly jsme ho s Prin pronásledovat. Ostatní si toho nejdřív nevšimli, protože Tarabas se od Hlavy 12 snažil zjistit, kde najde Hlavu 22. Po chvilce je ale Hlava 12 upozornila, že se ostatním s Prin vzdalujeme a že by bylo dobré, abychom se nerozdělovali. Ostatní se tedy rychle vydali za námi. Pronásledování králíka nás zavedlo až k vykotlanému stromu, kde ležela podivná lahvička.

Co s tím? Další informace k dispozici nejsou.. Rozhodli jsme se tedy obětovat Cinexe, který si upil a začal se nám zmenšovat před očima až byl tak malinkatý, že nám propadl do nory vyhloubené ve vykotlaném stromu. Zbytek chvíli váhal, zda to má také vypít, ale poté, co něco začalo šramotit v křoví, všichni rychle sáhli po lahvince a jeden po druhém se napil a zapadnul do nory za ním. Nezbývalo tedy než se vydat směrem na dno.

Na dně jsme objevili králíka a jeho noru. Jelikož teď byl stejně velký jako my, přešla mě chuť si z něj udělat pochoutku, což se neobešlo bez komentáře. Naštěstí si toho králík nevšiml, měl totiž plno starostí s tím, kde jsme nechali madam. Měli jsme mu přijít pomoct všichni, včetně jí. Trochu jsme se styděli, že jsme se nechali unést a utíkali za ním bez ní, on se zase styděl, že má v domečku takový nepořádek. Ciri totiž našla jeho děravou ponožku přímo uprostřed domečku a po chvilce mu ji vrátila. Poté nám začal vysvětlovat, že na úklid nemá čas, jelikož je Srdcová královna drží v zajetí, protože ji o Valentýnu nikdo neměl rád, a že jemu jako jedinému se podařilo utéci a vydal se pro pomoc a tou pomocí máme být my.

Chvilku jsme se vyptávali králíka na podrobnosti, dokud nás nezačal tišit s tím, že královna má uši všude, takže nás může slyšet. Poté, co jsem mu navrhla, že bychom mohli královně dát dárek, aby se uklidnila, zůstal chvíli v šoku s tikem v oku, ale naštěstí se vzpamatoval a podal nám buchtu s dalším nápisem.

Než králík stačil domluvit, několik z nás už strčilo buchtu do pusy a začali jsme se mu zvětšovat ještě v noře. Prin se podařilo králíkovi prorazit novou díru do stropu.

Nezbývalo nám nic jiného než se mu omluvit, prostě jak vidíme jídlo, je s námi konec. Po druhém pokusu jsme se již všichni v pořádku dostali ven dveřmi a zopakovali pojídání buchty. Bohužel jsem se nestačili ani nadechnout a již se ozval obrovský řev Srdcové královny s pokynem pro stráže, že nás mají všechny zatknout. Stráže se hned ujali své práce a všechny nás odvedli do paláce Srdcové královny.

Královna se samolibě usmívala, že nás má, a z radosti té věci si odkopla ježkem do kuželek, což se nám sice nelíbilo, ale stráže nás drželi pevně. Poté se nám potvrdilo, že dříve měl králík pravdu, že královna v noře slyšela, co říkáme, jelikož ukázala na mě a řevem přikázala, ať mě stráže pustí a že jí mám dát dárek, který pro ní máme. Jelikož jsme žádný neměli, bylo mi docela ouvej a královna dost tlačila na získání tohoto dárku. Po váhavé chvilce jsem vyžbreptla, že jsme jí k Valentýnu přišli zazpívat kolejní hymnu. Naštěstí se ke mě přidali i ostatní a dost hlasitě a falešně jsme začali pět. Strážím se to asi začalo líbil, chvilku se jen tak pohupovali, pak poskakovali a nakonec začali po sále tančit i s mými spolužáky, které stále drželi.

Královně se to zpočátku, zdá se, líbilo, my se do toho pořádně opřeli a začali si falešný zpěv užívat. V nejlepším už však královna nevydržela a nakázala, ať nás všechny stráže pustí a všichni včetně jejích poddaných zmizíme. Že by z nás chytla migrénu? Na nic jsme nečekali a utíkali z paláce pryč v závěsu za králíčkem, který utíkal zpět ke své noře. Cestou jsme popadli i hmyzí larvu posléze pokřtěnou na Lauru a doběhli jsme za králíkem, který se nám odměnil šálkem čaje. Jenže čas už pokročil a bylo třeba nás dostat zpátky na školní pozemky. Jenže jak? Vše jsme mu snědli a vypili, zbývala už jen ona děravá ponožka, kterou Ciri našla u něj v domečku. Králík ji opět našel a instruoval nás, že si k ní máme přičichnout. Po protestech jsme si všimli, že si larva Laura čichla a zmizela, nakonec jsme tedy pořádně nasáli ananasovou vůni ponožky i my.

Svět se s námi zatočil a my se objevili zpátky na mýtině u hlav. Hned vzápětí se objevila madam Barbara s omluvou, že ji v hradě zdrželi a zda bychom nemohli přesunout výpravu na jindy. Ujistili jsme madam, že nám to nevadí, čapli jsme larvu Lauru povalující se u Hlavy 22 a vydali se lesní bránou zpátky do hradu.

A poučení na konec? Neodsuzujte lidi, co neumí zpívat, jednou se vám to může hodit!