Večerní pokec s červenými sedmiborci

Ve čtvrtek navečer jsem se U Tří košťat sešla s našimi nebelvírskými sedmibojaři, abychom si při láhvi točeného máslového ležáku popovídali. Všichni tři se dostavili takřka najednou, i když každému se hlavou honily jiné starosti. Olík se snažil hodit do klidu, ale já viděla, jak se mu pod stolem zatínají pěsti, říkal, že ho vytáčí jistý student, se kterým byl ještě před chvílí nucen sedět u stolu. Kouhei si odevzdaně sedl na lavici a byl rád, že má aspoň na chvíli pokoj od pracovních povinností no a naše Koza Kate? Ta pořád nervózně poskakovala, protože její oblíbený mudlovský tým prý zrovna hrál finále v nějakém hokeji, či co.
Po úvodních formalitách a děkovačkách, které Vás určitě moc nezajímají, jsem se zeptala na otázku, která mě napadla, když jsem viděla jejich bojovnou náladu.

 

Vnímáte se mezi sebou jako konkurenti?
Oliver: Já jsem jejich fanoušek. – zasměje se – Jsem tam nejmarnější, tak aspoň podporuji. – uchechtne se –
Kouhei: Červené za konkurenty nepovažuji, spíše jim fandím, bylo by fajn, kdyby to někdo z červených vyhrál. – nahodí úsměv –
Kate: Já červeným fandím. Byla bych opravdu ráda, kdyby 7b vyhrál někdo z nás červených. – zasní se –

To by určitě bylo. – souhlasně přikyvuje – Když jsme se tady tak hezky shodli na tom, že nezáleží na jednotlivci, ale na barvě, tak bychom si na to mohli přiťuknout, co říkáte? – nečeká na odpověď a hned prosí madam Rosmertu, aby jim přinesla tři máslové ležáky – Poté co si se slovy „Na červenou!“ všichni přiťuknou svými sklenicemi, vytasí Lily další otázku.

Proč jste se do sedmiboje vlastně přihlásili?
Kate: Protože jsem chtěla mít v majetku ten dres a těch pár srpců. – kření se –
Kouhei: Já se chtěl primárně kreativně odreagovat od studia a mudlovského života, tak jsem si řekl, že by Sedmiboj byl celkem zajímavým rozptýlením. Nepočítal jsem však s návalem stresu a absence inspirace! – hystericky se směje –
Oliver: Protože jsem chtěl vyzkoušet, zda na něco takového mám. – usměje se – A protože posledně se mi ta zadání líbila a ta praktická část též… – culí se – Tehdy mne mrzelo, že mne to nevybralo, tak… znovu.

– zapisuje si odpovědi a hned se ptá dále – No a jak zatím klání splňuje vaše očekávání?
Kouhei: No, abych řekl pravdu, celkem mě zklamala zadání kreativních úkolů – ta rigidnost poměrně brání práci s textem a myšlenkami, takže je opravdu kumšt zapracovat do úkolu něco výjimečného, něco oslovujícího.

Rigidnost. – zamyslí se – Řekla bych, že to je věc, se kterou mělo v druhém úkolu problémy asi více lidí, ale vy jste to nakonec zvládli bravurně.
Oliver: Se zadáním kreativních zas tolik ne… Trošku mne někdy mrzí a přijdou mi někdy udělány vyloženě omezené, že si s nimi skutečně tolik nevyhrajeme, i když… nakonec se to dá udělat. – směje se při vzpomínce na výrobu druhého úkolu – A co se mé účasti týká ... Já se sám nechápu! Vždycky mám pocit, že je to geniální výtvor, jenže pak si sám řeknu „udělat to takhle, je to lepší“ a sám ze sebe jsem pak částečně zklamaný… – pousměje se – ačkoliv si myslím, že já sám prostě líp asi dopadnout nemůžu. – pokrčí rameny – Nejsem tihle dva. – zasměje se –
Kouhei: Já se svými výkony nejsem nikdy spokojen, ale tady je problém trochu někde jinde. – pochechtává se –
Kate: Asi jsem čekala něco jiného od kreativních úkolů – i to, že budou více kreativní, než jsou. Třeba v minulém úkolu mě naštvalo, že se nemohlo psát nic krom popisu předmětů – což tomu dalo jakousi nudnost a nemožnost něčím vyčnít nad ostatní. Takhle člověk nemá ani chuť se snažit, když je to tak hrozně omezený.
Také bych byla raději, kdyby hodnocení bylo dřív než až chvíli před tím, než začne další úkol, kdyby to bylo v sobotu ráno, tak je to lepší než až takhle večer, je to neskutečný stres čekat celý den.
Já měla vždy za to, že sedmiboj je hodně volný a pak záleží na porotci, zda ocení nějakou tu aktivitu navíc nebo ne…

Souhlasím, když se člověk na cokoliv podívá zpětně, tak to vždycky vidí v jiném světle. Měníme se každou minutou a s tím i naše vnímání. Ale pojďme se přesunout do jiné oblasti. Letošní praktická část se motá kolem sedmi hříchů. Už jsme stačili zjistit, že Olíkovou slabinou je obžerství a Kate má problémy s leností, takže Kouhei, čeho se bojíš ty?
Oliver: – odfrkne si, protože to není pravda –
Kouhei: Já mám většinou starosti právě s leností! Takže vážně nechápu, proč mě nepokořila, poněvadž dennodenně si na mě hezky smlsává. – chechtá se –

– mírně nadzvedne jedno obočí, když si všimne Olíkovy nesouhlasné reakce – Já jen vycházím z tvého vlastního čarostavu. Tak nám řekni, co je tvoje nejoblíbenější pochoutka v medovém ráji nebo vlastně obecně, čím si uklidňuješ nervy před vyhlášením výsledků každého kola? A tobě, Kouhei, budu držet palce, abys v sobě doopravdy žádný jiný hřích v Sedmiboji nenašel. Bilkis by měla jistě radost, že máme v koleji tolik lemer, ale nevím, co na to řekne naše madam kolejní. – uchichtne se –
Oliver: Já si uklidňuji nervy tím, že prudím Kate na krbu. – kření se – Ale jinak mi pomáhá – dumá – občas trocha čokolády, když má Kate náladu, nacpe mě zelím – směje se –, jinak nic speciálního.
Kouhei: Určitě mě nějaký hřích pokoří, jsem totiž příšerná hříšná nádoba – jen se to ještě neprojevilo.

Takže, hříšníci, přesuneme se k té zkoušecí části, zajímalo by mě, zda víte, které ctnosti stojí v protikladu k sedmi hříchům.
Oliver: Krása, úžasnost a dokonalost!
Kouhei: Oliver tím samozřejmě myslel mě…– mrkne –
Oliver: Nene! – se smíchem okamžitě oponuje – Sebe!
Kate: Vždyť ta nejdokonalejší, nejkrásnější a nejúžasnější jsem tady já, ne? – nasadí vítězný výraz a pak se rozesměje –
Kouhei: Obávám se, že pýchou neprojdeme. – kření se –
Oliver: Mi žereš myšlenky?!

– chichotá se – A jéje, no vidím, že sebedůvěra vám rozhodně nechybí, to jsem ráda.
Kate: Ale já s pýchou problém mít nebudu! – chechtá se – Má dokonalost ji totiž porazí!
Oliver: Kejta totiž není pyšná, ona je prostě dokonalá. – směje se na Kate –

– snaží se mezi výbuchy smíchu najít vážnou tvář redaktora, když se jí to alespoň částečně podaří, rozhodne se sedmibojaře trošku vyzkoušet z numerologie – Číslo sedm se ve světě objevuje poměrně hojně, kromě sedmi hříchů a sedmi ctností máme i sedm dnů v týdnu, dokázali byste přijít i na další příklady?
Oliver: Sedm holubů v nose! A sedm studentů v kolejním vedení, když se některý neopakuje.
Kouhei: Sedm trpaslíků?
Kate: 7 zápasů v hokeji, pokud se hraje 7. rozhodující utkání. – kření se –
Kouhei: Lepší holub v hrsti, nežli vrabec na střeše? – v pokusu o vážný výraz mrká na Olíka –
(Pozn. Následující debatu o holubech Vám raději nebudu líčit, ale ujišťuji Vás, že náš Olíček není nechutný, pouze má vysoké pozorovací schopnosti.)

Vraťme se k sedmičce. Co si myslíte o tom, že sedmička oznamuje čas odpočinku?
Oliver: Jak čas odpočinku? U mě spíš často začátek paniky, že musím vstávat do školy a začít se připravovat.
Kouhei: Učím se sedm jazyků a FAKT to nepovažuji za odpočinek! – nasadí poněkud křečovitý úsměv –
Oliver: Sedm jazyků? – vypadnou mu oči z důlků –
Kouhei: – se smíchem posbírá Oliverovy oči – Něco jsi ztratil.
Kate: Sedm že je odpočinek – odfrkne si –
Oliver: Kejta v 7 začíná dělat Sedmiboj, víš? Aby to bylo tématické. – se smíchem ji popichuje –
Kate: To není pravda, na poslední chvíli si ho nenechávám. – prohlásí, ale její výraz naznačuje něco jiného –
Oliver: – brání se– Já neřekl v jaký den a jakou denní dobu.
Kate: No ale vyznělo to tak!
Oliver: To ale mělo. – ušklíbne se –

– nechá ty dva blázny, ať se popichují, a sama přijde s trochou moudra – Já si myslím, že to berete z té špatné stránky. Učíš se sice sedm jazyků, ale vezmi si, že budeš v sedmi zemích, kde nebudeš mít problém se domluvit oproti těm, co ten jazyk neumí, takže je to nakonec odpočinek. Nebo takový Sedmiboj. Teď se sice můžete ztrhat, ale představte si příští rok, to vám budou všechny ostatní úkoly připadat jako procházka růžovým sadem. A to vstávání… no bez práce bys přece nepoznal odpočinek, a když se člověk přespí, tak je to horší než kdyby nespal vůbec.
Kouhei: To je pravda, každá dřina se člověku nakonec vyplatí. – s úsměvem přikývne –

No ale když už jste nakousli ty poslední chvíle, co říkáte na vyřazení jedné z Havraspárských soutěžících? Myslíte, že to prostě nestihla odeslat, tak jako její předchůdkyně v loňském roce?
Kate: O jednu soupeřku méně. – zákeřně se ušklíbne – Né, samozřejmě ji lituji, muselo to být děsný, ale na druhou stranu je správný, že ji vyloučili, odešleš pozdě – má smůlu. I když to byly jen dvě minuty. Což asi muselo hodně naštvat, ale jednou jsou daný pravidla, tak by měla platit – mě by to osobně přišlo nefér, kdyby někomu prošlo, že odeslal později vypracování, i když to byla taková chvíle. Já vědět, že mám ještě pár minut, tak si své vypracování zkontroluji a opravím překlepy.
Kouhei: Přišlo mi to jako velká škoda, když vypadla kvůli dvěma minutám, ale chybami se člověk učí, příště to chce lepší časové rozvržení, z toho se můžeme poučit všichni, hlavně já.
Oliver: Je mi to upřímně docela líto. Jako ano… je to o soupeřku méně, ale zrovna u Morgany mi to bylo líto.

– souhlasně pokýve hlavou – Čas je nepřítel nás všech, tak doufám, že si z toho vezmete všichni ponaučení, přece jen vím, jak máme v Nebelvíru ve zvyku dělat všechno na poslední chvíli. Ale jak se zdá, Morgana není jediná, kdo si nechává věci uležet, nepřipadá vám zvláštní, že Keša ještě ani nenavštívila arénu?
Oliver: No… přijde... Hlavně jsem si furt říkal, že tam vleze třeba dneska.
Kate: No, divný mi to přijde, já si nedokážu představit, že bych se zadání dozvěděla až na poslední chvíli, třeba den před odevzdáváním.
Kouhei: Zvláštní… kdybych krajně nestíhal, tak bych taky otálel, sami jsme se přesvědčili, že někdy ty praktické zaberou více času… na druhou stranu mohla ztratit motivaci Sedmiboj dokončit po těch penalizacích.
Kate: Mě by to taky ale hodně srazilo, dostat penalizaci. Vím, jak na mě zapůsobil komentář k prvnímu kreativnímu úkolu.
Oliver: – pokyvuje Kate – Je to občas těžké si to přečíst, mno…

– vzpomene si na své zápolení v B4 a přesně ví, o čem je řeč – Penalizace, komentáře… je to na psychiku asi dosti náročné, co? Co by vás tedy vedlo dál, když byste věděli, že šanci na vítězství pravděpodobně už nemáte? Tedy, je důležité zúčastnit se, nebo vyhrát?
Oliver: Já vím, že ji nemám! – směje se – Mne vede dál ta vidina alespoň 50 srpců a pár bodů a pocit „dokončil jsem to“ – zasměje se –
Kouhei: Upřímně, asi bych tomu pak věnoval méně času a raději udělal práci do školy, ale určitě bych Sedmiboj dokončil, naučil jsem se nesnášet nedokončené věci. – ušklíbne se –
Kate: Jo, člověk se týden stresuje s úkolem, pak týden stresování na výsledky a pak si přečte nějaký ne moc hezký komentář, který ho srazí na dno. Mě už vede dál jen to, že nechci být tím, kdo sedmiboj nedokončí. Chci těch několik bodů a srpců.
Oliver: Kejtý to dneska vystihuje. – přikyvuje se smíchem – Je holt opravdu dokonalá.

– s úsměvem Olíkovi přikývne – Ano, ano, přesně vím, jak se cítíte. A protože nechci říkat „Já jsem vám to říkala!“ a dále vás obírat o váš drahocenný čas, tak bych vám chtěla moc poděkovat. Za to, že jste to se mnou dneska přetrpěli, ale hlavně za to, že jste se uvolili reprezentovat naši kolej a že si v tom tak skvěle vedete. Držíme vám pěsti!

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 1 + 2 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

.

Napsal: Bete Dne: 29.04.2014 ve 23:23

Jé, to byl ale milý pokec - ač mě tedy mrzí, že část o Olíkových pozorovacích schopnostech byla cenzurována! =D Hodně štěstí, držím vám palce, Sedmibojaři =)