Famfrpálové začátky

I přes tyto situace jsem si famfrpál velmi oblíbila a když přišla moje příležitost sejmout si své kolejní vedení, tak jsem ho využila bez rozpaků, protože kdy jindy se to poštěstí, že? Ze začátku sice do toho nedáte takovou ránu a tedy jsou ostatní  skoro nezranění, ale jak si tříbíte své zkušenosti, slyšíte stále více a více úpění, když se po tréninku odebíráte směrem k hradu. A moje škodolibé já nad tím zaplesalo. V tomto a v příjemném hovoru se odehrávaly kolejní tréninky a já v tom spatřila to pravé kouzlo. Trénink v příjemné atmosféře krásně utíkal, nicméně při každém průchodu na hřiště jsem procházela kolem dveří s dvěma magickými písmenky - IT, kam jsem stále nesměla. V rámci bezpečnosti bylo nám prvňáčkům povoleno vstoupit pouze během kolejního tréninku, individuální trénink je povolen až od druhého ročníku, přesněji od 12ti let.

Rok však utekl jako voda a dveře s písmenky IT stále více lákaly můj pohled. Eseje byly již odevzdané, vyhodnocené, mohla jsem odhadnout známky, které dostanu, čas závěrečné slavnosti se už přiblížil. Znamenalo to jediné, již brzy budu moc vstoupit na hřiště bez dozoru.

Nakonec závěrečná slavnost odplula v minulost a začalo čekání na vysvědčení a posunutí mé maličkosti do dalšího ročníku. Každé ráno jsem s očekáváním vyskočila z postele a čekala, zda už! Nicméně jak šel čas, nic se nedělo a vysvědčení stále nikde. Můj Zefyr, který jsem dostala od patronky se leskl novotou, já ho ještě každý den vyleštila do lesku, váleček od Esme ležel nevyužit vedle koštěte a počáteční nadšené očekávání se začalo měnit na zoufalství. Na ministerstvu se zdá se, nedokázali vypořádat s množstvím předmětů, které se letos vystudovaly a stále od nich nepřicházela zpráva, že by již mohl být školní rok ukončen. Dokonce se objevily i spekulace, že je Ministrům podivné kolik naše Mira vystudovala předmětů a proto to zdržení.

Den za dnem se sunul dál a jediné hřiště, které jsme s Mirou mohly vidět, bylo mini hřišťátko, které jsem si postavila. Týden utekl a kde se vzalo tu se vzalo, vysvědčení leželo na mém stole. Ihned jsem vyběhla a za běhu na sebe rvala oblečení, ve kterém mi při letu nebude zima a proběhla jsem dvěřmi s těmi dvěma magickými písmenky. Konečně!

Všude se nesl smích čerstvých druháků, každý s radostí trénoval svůj post a po hřišti zněly kousky konverzace nesené větrem. Ale ještě nebylo vyhráno. Uplynulo několik dní, kdy všichni radostně trénovali, když tu jeden den jsem přišla ke vstupu na hřiště, kde se začala tvořit fronta studentů, kteří bušili na dveře. Prohlédla jsem si přede mnou stojící studentku a došlo mi, že přede mnou stojí Sky, ale v mladší podobě.

Náš hrad postihlo podivné kouzlo, které všechny studenty proměnilo na 11ti leté a tím byl každému studentovi odepřen přístup na trénink. Trénující studenti popadali z košťat a byli kouzlem vystrčeni z hřiště. Naše kolejní Eillen si při pohledu na tak mladé osazenstvo začala zoufat. Na taková kouzla si přišla už moc stará.

Naštěstí kouzlo nemělo dlouhého trvání a do dne nás opustilo. Možná to byl od Ministerstva opožděný apríl, možná došlo pouze k trhlině v magické rovině, to já osobně nevím. Co však vím je, že mohu bez problémů trénovat stejně jako všichni ostatní studenti a moje další působení v oblasti famfrpálu ukáže až čas. Nicméně už nyní se těším, co mi budoucnost přinese.