Na všem hledej pozitiva

 

• Přestáváte řešit, jestli se lvíčata pořádně najedla a mají vyváženou a pravidelnou stravu. Jako řízky a čokoláda jsou dobrá věc, o tom žádná, ale nemůžete přeci děti nechat, aby tohle jedly neustále. Teď už ale můžete zahodit kuchařku a rady o kvalitní vyvážené stravě a bez výčitek si můžete udělat smažák s hranolky a zalít to tunou tatarky. Ve vašem kabinetu můžete jít příkladem jedině pavoukům. A věřte, že těm jste u třetí pravé zadní nohy.
• Obecně se teď najíte lépe a do syta. Odpadne totiž studenty oblíbené: „Jé, madam, co to máte? Můžu ochutnat?“ Najednou zjistíte, že vlastně nedokážete dojíst běžnou porci jídla, protože se vám žaludek scvrkl a poprvé po dlouhé době si všimnete, že za ty roky omezování se v jídle je ten váš oblíbený kabát o nějaké to číslo větší.
• Ve svém kabinetu můžete jít přímou cestou. Už žádný slalom mezi poházenými pergameny, brky, hromadami oblečení a všemožného harampádí. Tedy, pokud jste osoba milující pořádek. V opačném případě se pro vás vlastně nic moc nemění… (Ale upřímně? Co takhle být hodný na skřítky? Je asi důvod, proč vám odmítají v kabinetu uklízet…)
• Přestáváte mít infarktové stavy, když k vám přiletí sova, že jste zase zapomněli na poradu kolejního časopisu. Že jste rezignovali na vymýšlení výmluv a rovnou jste přiznali, že jste staří a sklerotičtí, už nikoho nepřekvapovalo…
• Po letech si užíváte absolutního ticha. Už žádné „Slečno, já nemůžu najít učebnici.“, „Madam, nevíte od kolika je schůzka Lví tlapou?“ (Jako byste si ty termíny pamatovali, že? Viz předchozí bod.). Můžete se tak začíst do knihy, kterou se snažíte dočíst už roky a přečíst v kuse více jak TŘI VĚTY!
• Prospíte celou noc v kuse. Nebudí vás žádné výkřiky hrůzy z nočních můr, kdy vybíháte, abyste uklidnili studenty, že to byl jen sen, na trénink famfrpálu nezapomněli a nikdo je nebude nahánět s válečkem. Pravdou je, že vám ale pár dnů bude trvat si zvyknout na ticho. Přeci jen máte z kolejní místnosti vžitou poučku „Tišší studenti = brzký průšvih“.
• A asi to nejhezčí nakonec. Váš váček s galeony se začíná pomalinku zaplňovat. Sice dál podporujete svoji kolej, ale už nemusíte provádět šílenosti typu „Za každých tisíc bodů zaplatit na konto deset srpců a uběhnout deset kilometrů.“ (No dobře, ty kilometry byly jen první rok – ale uznejte, že to bylo i na mě už moc šílené…). 

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 6 + 4 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Drahá slečno,

Napsal: Eillen McFir Elat Dne: 12.08.2021 ve 20:41

To víte, že je mi po vás smutno. A beru vás za slovo. Už se těším, jak vás budu u Vrby potkávat. A nejen u ní! A co se pergamenů a brků týká, jak vás znám, máte je schované pod vaším oblíbeným křeslem. Vždyť víte, u pravého rohu krbu, kam jde nejvíc světla, ale tak akorát tepla :-)

I Vy jedna!

Napsal: Simelie Mallorny Dne: 12.08.2021 ve 18:15

Až to skoro zní, jako byste byla ráda, že nás máte z krku a my moc dobře víme, že to není pravda. A nesmutněte, pevně věřím, že budete zakopávat u Vrby o studenty, kteří tam usnou při sepisování Vašich akcí, budou za Vámi lidi běhat a ptát se, kdy že končí tahle soutěž a jak je možné vypracovat onu.. A vůbec, nevíte náhodou, kde jsem si nechala brk a pergameny? :D