Prázdniny líného lva

Pozdní vstávání však nelze brát pouze jako velké minus, neboť samo má minimálně jedno pozitivum, které se skrývá v podobě prázdné koupelny pro opozdilce. Když už pozdě vstal, tak přece nebude nikam pospíchat, zbylých 12 hodin mu nikam neuteče a dlouhá ledová sprcha skvěle nastartuje rozjetý den.

Kolejní místnost zeje prázdnotou. Křesla, která bývají věčně obsazená, jsou neobvykle volná. Žádné dlouhé rozhovory k poslechnutí, pouze zvuk práskajícího dřeva v dohořívajícím krbu. Všichni odcestovali s kufrem a respirátorem na dovolenou do Karibiku či do rodného města. Zbytek studentů se asi vydal za záhadně lákavou vůní rozléhající se po celém hradě.
Je po 12. hodině, což znamená jediné. Čas na vydatný oběd podávaný ve Velké síni. Další kroky lva byly jasné.

Cestu do Velké síně zná každý nazpaměť, takže se snad nemůže ani nikdo cestou ztratit. Horší to však je v případě, když schody zlobí a cestují si, jak se jim zachce. To pak místo Velké síně skončíte na koberečku u ředitele nebo v dívčí umývárně, kde vás seřve a smočí Uršula, takže máte hned po „ránu“ dvě koupele.

Do Velké síně se zhruba po hodině doplazí mokrý a hladový lev. Pach nespočtu dobrot, které si připravili pro studenty skřítci, je dávno pryč a dříve přeplněné stoly obsahují pouze zbytky. Hladoví studenti jako kobylky skoro vše pojedli.

S plným břichem by se mělo odpočívat, a i když ho máte pouze poloplné, tak byste měli udělat to samé.
Tohle dává studentovi opět možnost odpočívat, a tak se vrací po schodech do prázdné kolejní místnosti. Mohlo by se zdáti, že kompletně prázdná kolejka musí být špatným místem k trávení volného času, ale je tomu právě naopak.
Na volné sedací soupravě se dá pohodlně natáhnout a místo hraní si s myšlenkami si může lev vzít do tlapy pergamen a začít vypracovávat soutěže.
Takové příjemné ticho poslouží dokonale k soustředění se při zavařování si mozku nad logickými hádankami nebo při precizním spojování teček.

S pouhými 12 hodinami, které měl lenoch k využití, již nastal pomalu večer a čas na večeři. Student si byl jist, že ho čeká nějaké dobré pochutnání, avšak při vzpomínce na neposedné schody se raději rozhodl cestu za jídlem vypustit z hlavy. Raději odkráčí rovnou do své komnaty.

Ve své komnatě se převlékne do Nebelvírského pyžama dlouhých nocí a otočí se k posteli. Jakmile dolehne, ucítí, že na něčem leží.
To, na čem ležel, byla jeho večeře. Plno čokolád a Bertíkových fazolek jednoznačně nebyla nejzdravější večeře, ale svůj účel splnily.
S plným břichem si našel pohodlnou polohu a do pár minut v posteli usnul. Následující den se opět probudil až ve 12 hodin.

Takhle se opakovaly skoro všechny letní dny. Ono toho na hradě v létě moc neuděláte. Můžete si zatrénovat na hřišti, navštívit Ďáblovu jámu nebo se snažit navázat kontakt s lososy, ale v tom vedru se nikomu nechce nic dělat.
Alespoň že ta pouť přijela!

A kdo že je tím líným lvem? Ehm...

Sám autor.