Halloweenské tvoření s čarodítkem

Asi už nikoho nepřekvapí, že jsem tvořivá duše. Jednou za čas se obrním nervy, vypiju kafe a vezmu starší čarodítko, aby se mnou šlo něco vytvořit. Předem je mi jasné, že to musí být něco rychlého a nenáročného, jinak to Natku bavit nebude. To je docela těžké, protože musím zkombinovat, že většinu budu dělat já, jinak bych přišla o vlasy a nervy, a zároveň je potřeba nějak zapojit čarodítko, aby se neunudilo k smrti. 

Ale přeci jen jsem na něco přišla a pustila se s ní během hodiny do vytvoření dýňových řetězů z hedvábného papíru a do (všichni se držte) pavoučků z krepového papíru a drátěných nožiček. 

Dýně nejsou nijak těžké – stačí několikrát přeložit tenký hedvábný papír a pak udělat nějaký ten šišoid ve tvaru dýně. 

A výsledek je takový (vrchní řadu předkreslila maminka, spodní řadu kreslila dcerunka):

Vytvořit pavoučky taky nebyl problém (pokud jde o proces tvorby, musela jsem však neustále myslet na to, že o žádné pavoučky nejde, abych to vůbec mohla vytvořit). To jen dáte kus krepového papíru čarodítku a řeknete: „Tohle postupně zmuchlej,“ a ono už to jde samo. Pak dotvoříte z ozdobných drátků nožičky (zkuste nemyslet jako arachnofobik na to, že to fakt jsou pavoučí nožky, ale třeba že jsou žirafí…) a vymyslíte, jak to tam jako bude dohromady držet, když nechcete použít tavnou hůlku. Kouzlo *Izolepa* to jistí. A pak jen očka, to nejzábavnější ze všeho. Je to malé, blbě se to lepí a pořád to padá, nebo se to s lepidlem někde přichytává. 

A výsledek? Dva pavoučci pro dvě čarodítka:

A jelikož toho máme samozřejmě málo, musely jsme se zúčastnit také halloweenského tvoření u nás v kulturním domě. Dětská dílnička trvala skoro dvě hodinky.  Kreslily jsme, dělaly ze skleničky svítilnu, z roličky papíru čarodějku (dávala jsem pozor, abychom zachovaly krytí), chlupatou dýni a pak i věnec (ten už, mimochodem, visí na našich vstupních dveřích). 

V závěru dne jsme pak udělaly společnými silami i klasickou zeleninovou dýni. Ať žije mudlovské umělé kouzlo *Lumos*. 

Uff, bolí mě ruce, záda z toho stání při dílničce, málem jsem se nepořezala… ale za tu radost v čarodětských očičkách a nadšené schování se do koupelny, aby šla vidět svítící dýně, to stojí.