Léto mezi piráty

Všechno to začalo, když se naší kolejí rozmohly únosy, jeden po druhém mizeli studenti a místo nich se objevovaly požadavky na jejich vykoupení. S plněním požadavků jsem řádně pomáhala, byla jsem pilná jako včelka, ale jak nepěkně se mi to pak vrátilo!

Jednu noc jsem spokojeně podřimovala ve svém pokoji, zdálo se mi o sušenkách a o tom, že  po dlouhé době jsou v koleji zase všichni pospolu, nikoho neunáší žádní piráti, když tu – bum, skříp, PRÁSK! Vystřelila jsem z postele a začala se poslepu ohánět kolem. Byla bych dokonce uspěla v obraně své cti, když tu se mi do cesty postavil zákeřný pirát, kterého mi později představili jako Nočního stolka, ačkoli plavby se zjevně neúčastnil, a nastavil mi svou dřevěnou nohu tak, že jsem zakopla a upadla na zem. Nu, krátký příběh ještě kratším, ne zcela dobrovolně jsem se stala součástí pirátské posádky.

Nedlouho po mém únosu se ke mně donesly zprávy o tom, jak se mají všichni mí spolužáci,  že  už  dostali  požadavky  k mému  vykoupení  a  teď  pilně   pracují,   aby   mě z tohohle nepřetržitě se houpajícího pekla dostali.

Zatímco oni se mě pokoušeli vysvobodit, já prozkoumávala život pirátského zajatce. A jak takový život vypadá? Jinak, než jsem si představovala.

Uběhl první týden mého zajetí, kdy jsem posedávala na palubě a vyměňovala si historky s kýmkoli, kdo se naskytl v mém okolí, ale pak se vše změnilo.

Protože jsem s nimi prý byla už dost dlouho, musela jsem taky začít něco dělat, byla jsem tedy zavedena ke kapitánovi. Naneštěstí mne žádná večeře s nemrtvou posádkou nečekala, naopak jsem ale měla hrát důležitou roli ve výpravě za pokladem – roli kopače pokladů.

Na mapě měla být naše destinace pouhé dva dny cesty, jenže u kormidla se nějakým omylem naskytl Jednooký Joe, jehož jediné oko bylo skleněné, takže místo dvou dnů jsme se plavili čtyři.

Když jsme zakotvili, mým prvním instinktem bylo vrhnout se do písku a nikdy se nepustit pevné země pod nohama, jenže to nešlo, nějak jsem svou lopatu držet musela. Celá výprava hledačů pokladu se tedy vydala dále k srdci ostrova. Výlet to byl zajímavý, tak zajímavý, že jsem se dověděla o tom, jak dlouho už vlastně s posádkou pobývám, byl to už celý měsíc! Sice se mi nechtělo věřit, jak rychle to utíkalo, ale zároveň mne u mého lvího srdíčka trochu zabolelo, když jsem si uvědomila, že jsem tady snad byla zapomenuta svými spolužáky a možná celou kolejí.

„S tím nic nenaděláš – když tak z tebe místo famfrpálisty bude pirát!“ uklidňovala jsem se a zamáčkla jsem slzu, svou lopatu jsem sevřela pevněji a pochodovala jsem dál.

Poklad jsme našli vlastně bez problému, ale já na žádná cingrlátka neměla náladu – co budu dělat bez své smečky?
Jak jsem tak byla ponořená do svých myšlenek, nějak jsem zapomněla někomu po návratu na loď odevzdat lopatu. Vydala jsem se tedy za kapitánem, abych mu ji předala. Stejně by jen překážela.

Zaklepala jsem na dveře kajuty, ale nikdo neotevřel.
Vešla jsem dovnitř, ale nikdo se neozval.
„Haló? Mám tady lopatu na vrácení…“ Svou větu jsem nedokončila, můj pohled spočinul na štosu dopisů, všechny s bradavickou pečetí, dokonce jsem našla i balíček se sušenkami a soudeček Niokaa.

Srdíčko mi vyskočilo až do krku a já svou lopatu znovu sevřela tak pevně, až mi zbělely klouby. Tak takhle to tedy nebude. Schovávat mou poštu od mých spolužáků, mně před nosem, hanba jim, pirátům!

Jejich polední pauza tedy byla zkrácena, znatelně a ostře. Vtrhla jsem do jejich klubovny s lopatou v ruce a plameny v očích. Všechny pohledy se otočily na mě, dokonce i ten skleněný, a celá posádka nervózně čekala, co bude dál.

Rázně jsem nakráčela až ke kapitánovi a se slzou kanoucí po tváři jsem ho bacila přes ucho,  následoval  peprný křik a mé poučování o tom, jak mě má okamžitě odvézt domů. S mým návrhem souhlasil hned, jak uviděl, že se napřahuji k druhému plesknutí lopatou, dokonce se pokusil mé srdíčko obměkčit lichotkou – o dopisech mi neřekl, protože jsem byla tak skvělý pirát, že si mě chtěl nechat jako součást posádky napořád. Kompliment hezký, ale to načasování… BŘINK! Pleskla jsem ho lopatou.

A tak  jsem se  po měsíční  dovolené  mezi piráty  vrátila zpět do Nebelvíru plná energie a s vírou v mé spolužáky zesílenou přesně jako násada mé lopaty, která při druhém plesknutí kapitána přes ucho nepěkně zapraskala.