Byla někdo, navždy bude někdo!

Meggie Ufíková je bývalá pokladnice nebelvírské koleje. V poslední době sice nebyla tak aktivní, jako v předešlých letech, ale v našich srdcích zůstává důležitá i nadále! Hrdá členka Nebelvíru, která se nebojí pomoci nikomu kolem. Milá a stále usměvavá!

V nedávné době se navíc jí a její kolegyni Kirsten Woodové povedl malý úspěch, kdy byl jejich článek vybrán jako soutěžící v K5 za Denní věštec. Přesně z těchto dvou důvodů jsem se rozhodl s ní udělat rozhovor a ona ráda přijala.

Zdravíčko, -usměje se- děkuji, že sis na mne udělala čas! -usměje se- A začneme rovnou první otázkou... Jak se cítíš být zpět zase "řadová studentka"? -usměje se-

Meggie Ufíková> - nejprve se krátce zamyslí, aby zněla inteligentně - Tak sice už je to dlouho, ale já stejně pořád narážím do té zdi a do dveří, které vedou ke kontu! A víš co? Ono to jako bolí, abych pravdu řekla! A dveře do zasedačky ještě víc!
Nebo chci chtěl slyšet mé niterné pocity? -směje se-

-zasměje se- No, to se nedivím! To je skoro jako taková ta fantomova bolest, že? Když by ti uřízli ruku, tak jí taky jako cítíš, že tě bolí. - směje se - Ale ano, chtěl jsem slyšet niterné pocity! -směje se-

Meggie Ufíková> Cože? Ty mi budeš řezat ruku? -schovává ji za zády- -směje se-
Takže... cítím, jako by kolem mě proletěl veliký testrál a sebral mi všechny povinnosti a pak po něm přiletěl fénix a kopnul mě do víru školních chodeb! A pak přišlo ještě nějaké hnusné zvíře a to mě koplo přímo do exkrementů... -směje se- Ale ne, tam dej cenzuru, jasné? -směje se-

-směje se-  To ta zvířata na tebe jsou pěkně ošklivá! Že se nestydí! Chodila jsi na Péči o kouzelné tvory? Třeba by ti s nimi slečna kolejní pomohla - směje se -
A jak to funguje u přístupu do konta? To máte nějaké speciální heslo? Nebo klíč? Nebo slušně poprosíte a ono se to otevře? - doufá, že mu nenápadně řekne, jak se tam dostat jako neoprávněný -

Meggie Ufíková> Chodila! A nedostudovala... - tváří se co nejroztomileji a cukají jí u toho koutky -
Jo... To bych asi neměla říkat, že? Ale co už, stejně mě vyhodili. - směje se - Musíš se mile usmát na dveře a hezky jim zazpívat, takže tebe to tam nepustí! -směje se a vyplázne jazyk-

Co tím jako chceš říct? - ohradí se - Jako že neumím zpívat? - cukají mu taky koutky -
Takže na pokladníka musí jít jenom dobrý zpěvák, jo? - nenápadně si škrtá, že pokladníkem být nemůže -

Meggie Ufíková> To já taky neumím zpívat, spíš jako osobní šarm to chce a kouzlo! - směje se - A taky do nich musíš umět správně kopnout! Ono to o tom zpívání moc není, ale představa tebe, jak zpíváš dveřím, aby ses dostal k penězům, mi přišla vtipná. -směje se-

-uleví si- Takže vlastně na pokladníka může každý s pořádnou botou? - nenápadně si napíše: "dojít si vyleštit boty" -
A teď začněme z jiného soudku! Byla jsi nominovaná do K5! Sice tedy ne za LT, ale za DV, což je vlastně o něco větší úspěch, ne? Co si o tom sama myslíš?

Meggie Ufíková> Ne, boty nehrají roli, musíš umět hezky kopat! -směje se-
No... řekněme to tak, že až od tebe jsem se dozvěděla, že jsem byla nominovaná. A abych pravdu řekla, tak je mi to vcelku jedno. Ten článek do DV jsme psaly spolu s Kirs, takže by se dalo předpokládat, že díky ní jsem byla nominovaná, že? - směje se - Ne, já nevím. Jako úspěch to nepovažuju, je to hezké, ale to je tak všechno. Nijak to neřeším.

- směje se - To nesmíš práskat ,- na oko se čertí - takže vlastně chceš říct, že ses snad jenom vezla, nebo co tím chceš říct? - zamračí se - Ne! Radši to snad ani neříkej! - zacpe si uši, pak neslyší, tak si je uvolní - Tak nám řekni, jak se ten článek tvořil? Smály jste se při vytváření? Či si každá udělala svou část a nějak jste to pak jen spojily?

Meggie Ufíková> Prvotní nápad vznikl cestou na mudlovský vlak! - směje se - A zbytek jsme tvořily tak po různu u mudlů ve škole a věř mi, že se jim to ani trochu nelíbilo! Vůbec nemají pochopení... - kroutí hlavou -
Informačně jsme to tedy vymýšlely spolu, zpracování k vydání už jsme musely zvládnout každá sama, a pak jsme to spojily, jinak by to asi nešlo. - mrkne -

- směje se - To se někdo má, když máte takhle společné místo u mudlů, že ano? - směje se -
Myslím, že už jsme prodiskutovali, co bylo potřeba. - zasměje se - Tááák... chceš něco vzkázat čtenářům? Než se tedy ještě rozutečeme? - směje se -

Meggie Ufíková> Ovšem, že chci vzkázat! - směje se -
- stoupne si na židli, aby vypadala důležitě - Milí čtenáři, pamatujte si jedinou věc! Chovejte se jako blázni a šílenci, předvádějte mudlům každý den, že patříte k téhle báječné kouzelnické populaci, a vůbec nic si nedělejte z toho, že na vás divně civí, nebo že vás i dobří kamarádi považují za ty nejvýstřednější podivíny! Je to totiž ten nejkrásnější pocit na světě. - mrkne po Olíkovi -

Jak kouzelně jsi nás shrnula! - směje se - A tímto se s tebou loučím, děkuji za tvou výstředně výstřední výstřednost a zase někdy! - mrkne - Děkuji za rozhovor.

Meggie Ufíková> - nemotorně spadne ze židle a rozplácne se pod stolem - Já také děkuji, Vaše prefektstvo!

Co z toho vyplývá? Buďte na kolejních postech až do smrti, jinak budete mít modřinu!

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 9 + 9 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

 

Napsal: Lilly Dne: 31.05.2014 ve 19:11

Tak od toho jsou ty dveře tak okopané! Teda Meggie, že se nestydíš! +radši ani nezmiňuje, že stačí pohladit, aby se Oliver nevypravil na lup+ Ale to zpívání, to je děs - týrání obou zůčastněných stran! =D

Ale skvělý rozhovor, jde vidět, že se Meggie popatronila! =D