Řády patří lvicím! – Skylar Blair Anderson

Rain Bow Arrow: Vítej! – usměje se na Sky a ukáže na stůl  s občerstvením – Klidně si dej něco dobrého a já si zatím připravím první otázku.

Skylar Blair Anderson: Haha! Lepší než Rosmerta! – začne bagrovat chlebíčky –

Rain Bow Arrow:  – spokojeně kouká, jak se primuska láduje –

Rain Bow Arrow: Sky, ještě jednou ti blahopřeji k našemu nejvíce prestižnímu ocenění, které lze v nebelvírské koleji získat, a to k Řádu Godrika Nebelvíra. Jak se cítíš? Měla jsi tušení, že bys jej mohla letos získat právě ty?

Skylar Blair Anderson: Mockrát díky za gratulaci! Budu upřímná, tušení jsem sice přímo neměla, avšak nezastírám, že jsem doufala. Říkala jsem si, že získat řád by prostě bylo hezké.

Každopádně nakonec jsem zjistila, že větší radost než ze řádu samotného mám z množství gratulací, které mi chodí doteď, a z proslovu madam kolejní, který mě při udělování vážně chytil za srdce. Také mě těší, že visím v Síni slávy vedle takových velikánů, jako jsou Beteramis, Esperanza, Christina a celá řada dnes už fialových lvů.

Rain Bow Arrow: Tak to plně chápu, taky bych někdy chtěla viset, jen obrazně samozřejmě – uchichtne se – vedle našich velikánů.

Skylar Blair Anderson : No, jinde, doufám, zatím nikdo z nás viset nebude.  – zašklebí se –

Rain Bow Arrow:  Madam Esperanza dle mého názoru udělila tento řád té správné lvici. Jsi nejen naší primuskou, ale také člověkem, který pro kolej dělá první poslední, možné i nemožné a ještě u toho stíhá výuku, famfrpál a své povinnosti s úsměvem. Pro mě jsi dokonalou primuskou, avšak každý z nás je s něčím nespokojen. Je tedy něco, co bys chtěla na sobě zlepšit či se v něčem zdokonalit?

Skylar Blair Anderson: – rudne – Já nikdy nevím, co na komplimenty říkat, tak jen poděkuji, můžu? Ale ovšem, prostoru ke zdokonalení se mám samozřejmě i já hodně. Otevřeně přiznávám, že mi občas uletí nervy a jsem trochu více náladová, než bych být musela. Nemyslím si, že by se mi to dělo úplně často, a většinou se snažím dát si prostě odstup, než na něco zareaguji… ale někdy selžu.

Dále je to určitě to, že si toho občas nakládám až moc a mám tendenci sedět na více židlích. Své časové možnosti snad i odhadnu dobře, jenže pak se něco pokazí – chci si třeba zapsat pět, MAXIMÁLNĚ šest předmětů, ale když ono je jich aspoň deset, co bych chtěla… Podobně je to s kombinací mudlovského a kouzelnického života. Letos mě u mudlů čekají státnice, takže bych v zásadě asi měla vrátit odznak a nechat si jeden předmět, ale mně to nedá…

Rain Bow Arrow: Každý má právo na to někdy ulítnout a nevšimla jsem si, že by se ti to stávalo nebo že by jsi byla na někoho protivná, každopádně to chápu, každý máme svoje mouchy a ne vždy je vše sluníčkové.

Je někdo, komu bys tento řád ráda sama udělila? A z jakého důvodu?

Skylar Blair Anderson:  Pokud by mi před udílením cen někdo položil tuto anketní otázku, jednoznačně bych odpověděla: Princess Star. Já vím, že to vyzní trochu obligátně, navrhovat na řád primuse nebo prefekty…

Na Prin si nejvíce cením toho, že je vždy ochotná přiložit ruku k dílu a má celou řadu skvělých a originálních nápadů. Ačkoli toho nemá u mudlů úplně málo a její časové možnosti jsou značně omezené směnami v Kotli, ještě nikdy se mi nestalo, že by Prin odmítla podat pomocnou ruku… ať už mně jako primusce, tak ostatním členům koleje. Je na ni vždy spoleh a považuji ji za takovou naši jistotku, když zrovna není nápad na soutěže, na večírek, nevíme si rady s nějakou akcí, anebo nemá kdo doprovodit výpravu do lesa. A toho si moc a moc vážím.

Rain Bow Arrow:  Tak teď jsi krásně a přesně zdůvodnila moji druhou volbu na tento řád. Čekala jsem, že to letos dostaneš ty, anebo Prin a jsem moc ráda, že toto rozhodnutí bylo na madam Espe.

Rain Bow Arrow: Co se ti v naší koleji nejvíce líbí, a co naopak vůbec? Na čem dle tvého názoru máme jako kolej více zapracovat?

Skylar Blair Anderson: Líbí se mi soudržnost, atmosféra a fakt, že se (snad) umíme bavit, i přestože jsme potřetí získali pohár. Navenek to možná působí jako honička za body, ale opravdu se snažíme vymýšlet večírky, turnaje a další akce a troufám si říct, že se nám to docela daří, protože ta odezva tady je. Nepřijde mi, že bychom v koleji aktuálně měli nějaké větší rozbroje, cítím se tam dobře a vím, že mě vždy někdo vyslechne, ať už se jedná o malichernost se soutěží, nebo závažnou mudlovinu. A to je pro mě důležité, protože dělat něco pro kolej, kde mě to nebaví, by se mi tedy nechtělo.

Na čem zapracovat, no… mrzí mě nezájem o funkce a o famfrpál jako takový. Obratem ale dodávám, že to chápu a nemyslím si, že by situace v jiných kolejích byla výrazně lepší.

Hradní populace celkově ubývá a stárne, je logické, že kdyby bylo v Nebelvíru devadesát lidí a ne čtyřicet pět, budoucí péčka (pozn. prefekti a primusové) by se hledala lépe. Famfrpálu se u nás nemůže mnoho lidí věnovat kvůli náročnému mudl studiu nebo kvůli mrněti. Aktivní hráči bývají kvůli věkovému omezení nuceni odejít do profiligy. Atd. V důsledku toho je skládání týmu a hledání nového vedení trochu oříšek. Zdůrazňuji, že to nevnímám jako chybu Nebelvíru jako takového, ovšem mrzí mě to, to zase ano.

Rain Bow Arrow: Ano, to je věčné téma. Na hradě máme hodně lidí, co už ten čas na famfrpál těžko hledají, ale tak zrovna teď proběhla nová registrace a věřím, že se někdo aktivní zase objeví z řad nováčků. Jinak sama jako člen zasedačky mohu říct, že naše kolej opravdu aktivně funguje, a jsem ráda, že mohu být u toho, jak se vytváří a vymýšlejí různé akce a aktivity pro nás všechny.

Kolika mluvíš jazyky? Jaké jsou tvé plány do budoucna, až předáš svou funkci někomu jinému?

Skylar Blair Anderson : A jé… maminka je Slovenka a doma mluvím jen slovensky, tak to bude: čeština, slovenština, angličtina, španělština, litevština, švédština, finština, lotyština, a to v pořadí, v jakém jsem se je začala učit! I když uznávám, že moje španělština je z dob mudlovského gymnázia už dost pasivní. Takže to bude spíš sedm jazyků.

Doufám, že funkci předám dřív, než odejdu do famfrpálového důchodu, takže se na stará kolena budu moci věnovat tréninkům a zápasům. Také bych ráda složila zkoušku OVCE, trochu se hnula ve sklepení a vystudovala všechny ty předměty, co mám na seznamu už pár let a ještě na ně nebyl čas.

Avšak v zásadě jsem spokojená už teď, a kdyby měl ze dne na den Hog skončit, k životu víc nepotřebuju.

Rain Bow Arrow: Děkuji, pořád jsem nevěděla, kolik cizích řečí umíš, a byla jsem zvědavá, tak jsem to tu schválně propašovala – tváří se jako andílek –

Tak a už tu mám poslední otázku. Chtěla bys něco vzkázat svým fanouškům?

Skylar Blair Anderson: Fanouškům? – ošije se – Ty mám jen na famfrpálovém hřišti, když hrajeme zápas, ne? Těm bych vzkázala, ať si nedávají žužu, posledně nestálo za nic.

A mimo hřiště, hm… investujte do Hogu tolik času, aby vás to bavilo a užili jste si kouzelnický život naplno, ale nedovolte mu, aby vám do mudlovského života zasahoval až příliš.

Rain Bow Arrow: Tak to bylo krásně řečeno a mě nezbývá než plně souhlasit. – usměje se–Tak doufám, že jsem tě moc nevyčerpala. Moc ti děkuji za rozhovor!

Skylar Blair Anderson: Vůbec ne, také díky za příjemný rozhovor.