Čekání v nebi

 Metatrone, já, malá dušička, bych ráda znala tvou radu. Trápím se, trápím, myslím si, kam a jak bych se nejraději narodila. Vím, že nebudu člověkem, mohu se stát jen mazlíčkem. Ale co když dostanu nedobrého páníčka? Nebylo by pro mne lepší zůstat v nebi? A pokud ne, kterým mazlíčkem bych se měla stát? Šnekem, žábou, krysou, kočkou, hafoněm? Jsi kníže serafů, kníže moudrosti, který dlí na trůnu vedle božího. Poraď, Velký!

Jsem jen malá dušička a narození se bojím. Tady v nebi je mi dobře. Nic mi nechybí, protože my duše potřebujeme jen duševní stravu, a té je zde dostatek. Michael nás chrání před nemocemi, kterými by nás rád nakazil Satan. Neohrožuje nás pokušení, hřích je jen něco v čase vzdáleného, daleko v budoucnosti. Dokud se nenarodím, netýká se mě.

Zatím jsem sice jen malá dušička, ale ctnostná. Po narození mě hříchy ohrozí. Obávám se, že nebudu schopna odolávat obžerství a smilstvu, ani lakomství a závisti, protože budu mít strach z tělesného strádání a samoty, které by nastalo, kdybych přišla o páníčka, nebo měla špatného. Dobrý páníček ve mně naopak vzbudí lenost, pýchu a hněv na ty, kteří mě budou chtít o mé výhody připravit.

Až vstoupím do těla, budu muset přijímat tělesnou potravu, což znamená požírat těla živočichů a rostlin. Fuj! A to není nejhorší. Co nedokážu strávit, bude vycházet z mého těla pryč v odporné, smrdící podobě. (I když podle taoistického filozofa Mistra Zhuanga se Tao nachází i v hov.. a v chca.…., tak to snad není takový problém.) Tomu se vyhnu, jen pokud budu mít nezodpovědného páníčka: pak mě nebude trápit vyměšování, ale hlad, trýzeň až k smrti. Možná i přijdu o domov, utrápím se v slunečním žáru nebo větru a dešti, mrazu či vedru, budu v bolestech umírat.

Nic z toho mě nepotká, nenarodím-li se. Říká se však, že skutečně ctnostný není ten, kdo necítí puzení k hříchu, ale ten, kdo je dokáže překonat. A že skutečně šťastný není ten, kdo nepoznal bolest, protože ten není schopen si své štěstí uvědomit. Chci-li být šťastná a ctnostná, musím se narodit. Co když však neobstojím?

Metatrone, asi to risknu a narodím se. Mám se však stát šnekem, žábou, krysou, kočkou, nebo hafoněm? Slyšela jsem, že podle velkého myslitele Ladislava Klímy je podstata všeho, améby, prasete, člověka atd., jedna a táž. Jestliže však nezáleží na tom, čím se narodím, podle čeho se mám rozhodnout? A mám vůbec možnost se rozhodnout, nebo to určí náhoda? Či nejvyšší? A tak mě napadá, mohu vůbec ovlivnit, zda se narodím? Ale pokud nic nemohu ovlivnit, proč bych se měla trápit ctností a hříchem, které jsou mimo mou vůli, jelikož žádnou nemám? Proč bych se tedy měla trápit čímkoli? Jen proto, že nemohu docílit toho, abych se netrápila, neboť je to mimo mou vůli, kterou nemám?

Právě jsem přestala rozumět tomu, co říkám. Metatrone, studnice moudrosti, naplnila mě zvědavost a nenacházím její ukojení. Přijde po narození?

Metatrone, víš, co mě hlavně přesvědčilo, že se musím narodit? Lásku lze prý naplno procítit jen v její absenci, jen v utrpení a nejistotě. My nenarození jsme v ní ponořeni jak ryba ve vodě, jak ryba, která kvůli svému slizu vodu necítí. A přitom i ta nejmenší dušička si může být vědoma nádhery veškerenstva, pokud se naplní láskou. Jen pokud se naplní láskou. Chci se naplnit láskou.

Metatrone, já, malá dušička, již tvou radu nepotřebuji. Stane se, co se má stát. A tak je to dobře. Nebo to aspoň není špatně.

.