Vypracování druhého kola - DRUHÁ ČÁST

Vítám vás na komentované procházce historickým centrem Kutné Hory. Pro lepší představu jsem přinesla mapku centra, kudy naše kroky povedou.

Nacházíme se na vrcholku schodů v Kremnické ulici a před sebou vidíme průčelí majestátního Chrámu svaté Barbory.

Kutná Hora je známá těžbou stříbra v dobách středověku. Patronkou horníků je svatá Barbora. Zhruba v těchto místech, kde se dnes chrám nachází, stávala dříve pouze malá kaplička, která tuto světici oslavovala. Stříbra ale bylo tolik, že se rozhodlo, že nějaká ušmudlaná kaplička nestačí a v roce 1388 započala stavba tohoto monumentálního díla. Kdyby šlo všechno podle plánů, dnes bychom na těchto schodech nestáli. Až sem, a ještě kousek za nás k dnešní Základní škole Žižkov, totiž měla katedrála sahat. Ovšem v 16. století zdánlivě neomezené zásoby stříbra došly a v roce 1558 stavební práce končí a Chrám sv. Barbory zůstává v takové velikosti, v jaké ho známe dnes. 

Hned vedle můžeme vidět Kapli Božího těla. 

Kaple původně sloužila pro ukládání ostatků. Dnes je přístupná veřejnosti a díky své úžasné akustice je hostitelkou různých koncertů komorního charakteru. 

Nyní už procházíme kolem Jezuitské koleje. 

Město totiž v 18. století prodalo Chrám sv. Barbory jezuitům, kteří si tu postavili tuto stavbu. My vlastně procházíme její terasou, která je z pravé strany olemovaná sochy světců. Po odchodu jezuitů z města sloužila Jezuitská kolej jako vojenská kasárna a špitál. Od roku 2010 se zde nachází Galerie Středočeského kraje GASK. Zastavme se na chvíli a pohlédněme za sochy. Toto je totiž nejkrásnější výhled na Kutnou Horu. Kromě Kutné Hory jako na dlani vidíme také Královskou procházku nad říčkou Vrchlice a ve skále vytesaný reliéf Jaroslava Vrchlického, který ve městě dlouho pobýval. 

Také stojí za to otočit se směrem, odkud jsme přišli a pohlédnout na Chrám sv. Barbory odtud. 

Teď už ale pokračujme dál do města. Pod Jezuitskou kolejí se po pravé straně nachází Muzeum stříbra Hrádek. 

Ten byl původně postaven jako tvrz, později byl opraven a sloužil jako obydlí pro královy oblíbence. Dnes v něm najdeme Muzeum stříbra, kde si také můžete zakoupit vstupenky do dolu Osel, který byl ze všech kutnohorských dolů ten nejhlubší.

Pokračujeme dále uličkou, která nese příhodný název Barborská, kolem mého oblíbeného koktejl baru, až na křižovatku s Komenským náměstím. Přímo proti nám stojí Muzeum čokolády.

Zde se za první republiky vyráběla čokoláda Lidka, která se vyvážela do celého světa a dvakrát dokonce získala zlatou medaili ve světové soutěži. V jednu dobu to tedy byla nejlepší čokoláda na světě. Za minulého režimu však byla firma znárodněna a stát se snažil ve výrobě čokolády pokračovat. Původní majitelé však komunistům nikdy nedali svoje receptury. V roce 2016 byla čokoládovna opět zprovozněna a čokoládu tu můžeme dokonce i ochutnat. 

Abychom pokračovali v naší cestě ke hvězdám, vydáme se na této křižovatce doprava. Kdo chce, může navštívit knihkupectví Kosmas, které se nyní nachází po naší levé ruce. 

Před námi se tyčí Kostel sv. Jakuba s věží vysokou 82 metrů s mírným náklonem na severozápad. 

Můžete vidět, že kostel měl mít původně věže dvě. Druhá však nikdy nebyla dostavěna.

Slyšíte ten ruch z levé strany? Když se podíváte jeho směrem, spatříte zahrádku restaurace.

To je, prosím pěkně, Děravý kotel. Restaurace, kde pracuji. Před mudly má tedy krycí název Café-Restaurant Harmonia u sv. Jakuba, ale je to on. To místo, kam vždy ráno z hradu odcházím. Pojďme to honem vzít hned tou malou uličkou vedle, ať mě hostinský Tom nevidí. Zdejší přítomnost vždycky smrdí prací.

Došli jsme (já teda běžela) na konec uličky a přes ulici vidíme Morový sloup. 

Ten tu byl postaven jako připomínka morové epidemie, která město postihla v roce 1713. Po našem nebelvírském srazu v Olomouci musím konstatovat, že je šíleně maličký. Tam mají pořádný sloup!

Zahneme doprava a podloubím se dostaneme na Palackého náměstí.

Ještě v 18. století byla většina této plochy zastavěna radnicí. V roce 1770 však lehla popelem. Tento požár se rozšířil do celého centra města. Jedinou připomínkou radnice zůstává kamenný sloup, který tu byl pro vzpomínku uchován.

Na Palackém náměstí se také nachází Sankturinovský dům.

Má se za to, že se v tomto domě nejen bydlelo, ale že se v něm také hutnilo stříbro. Dnes se v něm nachází Muzeum alchymie, jenž bylo prvním na světě. 

Z Palackého náměstí scházíme rovně do ulice Tylova. Po několika metrech stojíme vedle Tylova domu.

V tomto domě se v roce 1808 narodil Josef Kajetán Tyl. Tehdy se tento dům nazýval Dům u zlatého hřebene.

Tylova ulice byla ještě před pár lety nejrušnější ulicí v Kutné Hoře. Ještě když jsem byla malá, tak tu bylo plno obchodů. Dnes jako by byla pro podnikatele prokletá. I když poslední dobou se situace trochu zlepšuje. 

Už jsme skoro u cíle a tak si dovolím malou okliku. Na konci této ulice totiž nepůjdeme rovně, ale zahneme doleva, popojdeme pár kroků rovně a za budovou státní policie odbočíme vpravo. Právě stojíme před Kostelem Matky Boží Na Náměti.

Vidíte ten krásný park dokola a dětské hřiště? Tak tady stával dříve hřbitov, který už však byl zrušen. Legenda praví, že kostel svůj název Na Náměti získal podle nametené stříbrné rudy, která vždy po trhu zůstala na zemi. Za tento stříbrný prach se údajně kostel postavil.

Teď už se ale pustíme Rudní ulici, která nás zavede na Jungmannovo náměstí, které je naším cílem. 

Asi v polovině ulice stojí dům mých rodičů. 

Pojďte dál, mamka už chystá borůvkový koláč a u taťky v hospodě si můžeme dát máslový ležák. 

Doufám, že se vám cesta ke hvězdám líbila. Záměrně jsem vás nezavedla ke všem místním památkám, abyste měli důvod se sem někdy zajet podívat sami.