Kouhei Hasangeki: "Když člověk chce, tak jde všechno!"

O: Ahoj, Kouhei. Hned na úvod přijmi mé gratulace k vítězství v Sedmiboji. Přežít Sedmiboj a ještě vyhrát je v mých očích velmi obdivuhodné. Jak se cítíš se žezlem v ruce?

K: Děkuji, cením si toho. Sám ani nevím, jak se mi povedlo v psychickém zdraví klání dokončit. Abych řekl pravdu, celkem se mi ulevilo, když Sedmiboj skončil, najednou jsem měl nějak více volného času. Třímat žezlo po té vší práci je neskutečné nádherný pocit, sám jsem s výhrou v nejmenším nepočítal, proto byla pro mě výhra doslova šokující a vzala mi řeč. –zasměje se-

O: Výhra je to zasloužená, abych tak řekla! -povzbudivě se usměje- Vraťme se však úplně na začátek. Kde se vůbec vzala ta myšlenka, že se přihlásíš do Sedmiboje? Byla to dlouho plánovaná myšlenka nebo náhlý popud?

K: Původně jsem si řekl, že by nebylo špatné se přihlásit do takové soutěže, poněvadž bych si mohl trochu kreativně odpočinout od mudlovského života. Rozmýšlel jsem se dlouho, ale ten rozhodující impulz dodala jistá osoba, která mě nakonec "natlačila" k tomu, abych sebral odvahu a přihlášku poslal, za což jí teď můžu být vděčný. -zasměje se-

O: Tak Merlinu díky za tu osobu. -zasměje se- V průběhu soutěže jste se museli potýkat s všelijakými úkoly, které byly dostatečně náročné. Proto by mě zajímalo, jak jsi Sedmiboj zvládal v průběhu celé soutěže. Přepadaly tě občas pocity vzteku nebo bezmocnosti? Nebo to pro tebe byla procházka růžovou zahradou?

K: Procházka růžovou zahradou to nebyla ani zdaleka! –rozesměje se z plných plic- První úkoly jsem ještě časově zvládal, avšak kolem čtvrtého úkolu se mi dost zkomplikovala situace ve škole a začala pravá panika a obavy z toho, že úkoly nevypracuji dostatečně dobře, či včas. Naštěstí jsem byl obklopen podporujícími lidmi, kteří mé menší nervové výlevy snášeli velice dobře a dokázali mě nakopnout zpátky. -zasměje se- Rovněž jsme si pomáhali i mezi Sedmibojaři samotnými, kdy jsme se vzájemně podporovali, že se vážně nesmažeme a dokončíme to. –rozesměje se-

O: Je opravdu skvělé, když máš kolem sebe takovou oporu, pociťovala jsem to podobně. Každopádně jsem ráda, že jsi zmínil školu. Přece jen jsi neměl na starosti jen Sedmiboj. Do toho zkoušky NKÚ, mudlovské povinnosti. Jak jsi dokázal všechno skloubit? Máš nějaký tajný recept, o který by ses rád podělil? -povzbudivě mrkne a zasměje se-

K: - zastrčí si do kapsy obraceč času - Recept? Ne... -rošťácky se zasměje- Já mám hlavně štěstí, že v mudlovském světě dělám to, co mě baví a naplňuje, což mi dopomohlo k výkonům tady i tam a díky čemuž jsem neztratil motivaci cokoliv dělat. Vím, že se mě na NKÚ již vyptávali v jednom kolejním časopise, ale pro mě to byl menší odpočinek od Sedmiboje, neboť jsem veškeré zkoušky skládal z jazyků - jsem tak trochu fanatik. - tváří se nevinně - Recept vážně nemám, ale když člověk chce, tak jde všechno. –usměje se-

O: S tím nemohu než souhlasit! -usměje se- A teď důležitá otázka na závěr! Co plánuješ dál? Sedmiboj za sebou, dva roky studia před sebou, co myslíš, že ti přichystá budoucnost? Chystáš se studovat dál, zfialovět či se i nadále hlásit do různých hradních soutěží?

K: Já jsem celkem rád, že mám již za sebou Sedmiboj i Bradavickou čtyřku, takže fakt doufám, že nikdo nepřijde s podobnou celohradní soutěží - už se nechci týrat. –zasměje se- Budoucnost je poměrně nejistá, byl jsem zvyklý plánovat všechno do poslední záležitosti, ovšem ne vždy se vše vyvede tak, jak jsme si přáli, proto se snažím stanovovat si jen obecné cíle, za nimiž se ženu ze všech sil. V současné době převažují cíle mudlovské, na hradě bych určitě rád složil zkoušky OVCE, líbilo by se mi i zfialovět, avšak tuto část budoucnosti nechávám zcela otevřenou. Čas něco přinese. –nepatrně se usměje-

O: To byla opravdu pěkná tečka na závěr. Já ti už jen poděkuji a popřeji, aby se ti v budoucím životě dařilo co nejlépe. –usměje se a schová si poznámky-

K: Já děkuji za pozvání.