Vypracování šestého kola

Způsob plnění 6. Kola jsem si vybrala dle sebe, oblékla jsem se tedy u Madam Malkinové tak, jak jsem se zhruba oblékala jako mladší. Mám na sobě matchující vršek a punčocháče, kalhoty vykasané nad kolena, v pase opasek s mošničkou na všelijaké blbůstky, rukavice, abych si připadala hustá a polobotky, to všechno doplňuje plyšáček, Kolodějuv !nostalgický! pejsek.

Pro toto kolo jsem se rozhodla pro koláž sestavenou z mých nostalgických vzpomínek na dětství. 

Ač naprostý kuchařský antitalent, rozhodla jsem se v tomto kole pro zpracování Vaření/pečení. Na celém světě neexistuje jídlo, které by pro mne bylo více nostalgické. Je to moje nejoblíbenější jídlo z dětství. Doma jsme mu říkali (a dodnes říkáme) „to, co nikdy není na přidání“. Mamka totiž měla malý pekáč a vešly se tam akorát tak tři porce. Jedna pro taťku, jedna pro mamku a jedna pro mě.

Jen co jsem si přečetla zadání, ještě než jsem si přečetla příběh, jsem přesně věděla, jak bude má nostalgie vypadat. Protože nejkrásnější chvilky nostalgie prožívám se svou babičkou, když vypráví, co zažila v dětství, v mládí, s mojí maminkou, když byla malá.... Ráda si představuji, jak to tehdy všechno vypadalo, jak se lidé k sobě chovali, jaké měli hodnoty. Občas mě mrzí, že v té době nejsem taky... Proto posílám fotografii mé představy nostalgie O:) Díky babičce, že mohu zveřejnit :)

Mžourám na datum v kalendáři. Výraz mám nejspíš kamenný a tvář bledou. Klidným tempem dojdu do Velké síně, už zdáli vidím několik kufrů a mezi nimi malou osobu, která mi za krátkou dobu stihla přirůst k srdci tak, že zpráva o jejím odchodu mi vzala na pár sekund úplně dech. Stále někdo odchází, to je daň za stáří. Utírám si nenápadně slzy a vyběhnu ze síně. Zastavím se u hlavní brány. Vzpomínám si, jak jsem jí procházela poprvé plná očekávání a připadala mi tak tak veliká, nevšední. Sklopím hlavu. Zjišťuji, že i řetízek, který jsem tehdy dostala, je mi den ode dne nějak těsnější. Jakmile vyjdu ven, zaujmou mě světlé květiny, které jsem si několik let pečlivě vázala do kytic a zdobila si jimi pokoj. Když jsem pak začala létat na koštěti, připomínaly mi hvězdy. Nevědomky mi cukají koutky. Tolik lumpáren jsme tehdy vyváděli a teď už nemůžu odehrát ani zápase. Vše, jakoby vzala voda. A pak mi to dojde. Rozběhnu se zpátky do síně a po culíkaté dívce pomalu skočím. Věnuje mi vyděšený pohled, ale já ji beze slov táhnu pryč z melancholického kroužku připravená užít si poslední společný den a udělat si vzpomínky, které žijí v srdci napořád.

Pro mě je přivolávačem nostalgie hlavně hudba. Mám spoustu písniček, které jsou spojené s určitými okamžiky mého života; písničky, které po zbytek života zůstanou zapsané v mé mysli a srdci. Následující playlist obsahuje jen některé z nich, přeci jen jinak by to jistě bylo pár hodin poslechu. 

 

Playlist: 

https://youtube.com/playlist?list=PLV5SwYKRf_6rGha_tQ4ZVQ3XkkP_afaJh 

 

1) Płyniesz Olzo

  Maminka nám vždy před spaním četla, zato babička miluje zpěv a tohle je její oblíbená písnička, kterou nás se sestrou jako malé děti uspávala. I dnes se občas u letního ohniště pustí do zpěvu a přenese nás tak zpět do dětství. 

 

2) Jája je v koutku žumpy 

 Tak tuhle milovala moje ségra a dodnes si vybavím její taneční sestavu. To ji bylo tak pět a na šmoulí disco jsme se dost vyblbly. Je zajímavé, jak nám někdy v paměti zůstanou úplně obyčejné dny, které by mohly na první pohled vypadat naprosto bezvýznamné. Až časem si člověk uvědomí jejich hodnotu a rád by se do těch časů vrátil. 

 

3) Bóg się rodzi

U nás se nikdy české koledy nehrály. Ani je pořádně neumím. Zato tahle v podání Golec pro mě znamená Vánoce. Bez ní to ani nejde. Okamžitě mě přenese k slavnostní večeři, kdy jsme se všichni sešli u stolu a v pozadí jemně hrála tahle píseň z gramofonu. 

 

4) Ievan polkka

Tuhle písničku mám spojenou s jednou dosti ponurou špatně končící povídkou, ovšem je to pro mě vzpomínka na období, kdy jsem psala denně. A ta tvořivost, ta láska k příběhům mi teď hrozně chybí. 

 

5) On My Head

První láska. Tam asi není potřeba více slov. 

 

6) I’m With You

Jedna za všechny, neboť písničky Avril to je v podstatě pro mě celá puberta. Byť by nebyly  úplně nejlehčí léta, s odstupem času vidím na nich víc a víc světla a někdy bych se ráda vrátila o pár let zpět. 

 

7) Turn and turn again

Tato písnička je pro mě připomínkou toho, že umím být silná. Že jsem si prošla něčím násilným; něčím, co mě sice srazilo na kolena, ale nezlomilo mě to. Nevěřila jsem, že zvládnu projít na druhou stranu toho temného období, ale jsem tady. O pár jizev víc, ale žiju. 

 

8) Písnička 

Jedna neskutečná noc na firemním večírku a nový začátek něčeho nového. 

 

9) Back in Black

Oblíbená písnička mého tatínka, který nás po těžké nemoci opustil letos v lednu. Tohle je poprvé, co jsem si ji dokázala vůbec pustit. Omlouvám se, jestli končím na smutnou notu, ale taková holt nostalgie je. Má vás provést tím hezkým, i když to někdy pekelně bolí. 

Sice jsem už z táborové divočiny zpět doma, ale vzpomínek a emocí jsem úplně plná. Atmosféra mě už teď chybí a proto jsem hrábla do svých starých táborových věcí a vytáhla jeden z mých největších pokladů co mám. Na tábory jezdím od roku 2009, tedy letos jsem byla po čtrnácté. Ano, po čtrnácté - to už je opravdu podstatná část mého života. Dokonce se mohu pyšnit tím, že jsem se vypracovala postupně z malého dítka až po hlavní vedoucí. A ačkoliv to může mít spoustu nevýhod, já byla vždycky hrdá, že mám své narozeniny právě na táboře. Vždy jsem je tak slavila v okruhu skvělých lidí a v atmosféře co jsem vždy tak milovala. A právě to mě přivádí k mému obrázku co vám posílám. Možná to vypadá jen jako kus opáleného papíru s nějakým textem, ale pro mě je to opravdu kus nostalgie a poklad - je to píseň, kterou mi vedoucí složili na mé osmnácté narozeniny a na táboře mi ji i zazpívali. Tehdy mě to úplně totálně dojalo, v životě na to nezapomenu. Taky jak správně vidíte ji mám stále pečlivě uschovanou. Je to hlavně teď pořádná nostalgie se na ni takto zpětně dívat - je to jakoby to bylo včera ale zároveň už je to 6 let… Připomíná mi to proč tak moc lpím na těch svých táborech a proč tam stále jezdím.

A zrovna ve středu jsem poprve hackovala. V patek podruhe. Vznikla z toho velryba a srdce. Tak je to takova detska nostalgie na hracky. 

-nostalgicky zavzpomíná- když jsem naposled pracovala se samo tvrdnoucí hmotou, vyráběla jsem mozek, ach ty školní projekty... Tak tady ti posílám zhmotněnou nostalgii v podobě malého medvídka s vášní pro med a něco malého k snědku. Co je nostalgičtější než oblíbené dětské pohádky!

Nevím jak vy, ale já si užívala pohled na tváře hodnotitelek. Tu výbuch smíchu, tu slzy dojetí. O slintání nad jídlem nemluvě (mimochodem, u Elatů, respektive McFirů, se tomu jídlu prý říká Zaprděné kotlety, což teda mě rozhodně neláká a radši bych se najedla u Starů).

Tak hodně štěstí v posledních dvou kolech!