Vypracování osmého kola

Pro poslední kolo jsem si šetřila zpracování podle sebe a už předem jsem věděla, že pokud to půjde, zpracuji to nějakou zábavnou, odlehčenou formou. Protože si myslím, že zakončit takto super akci s humorem je na místě. Zvolila jsem tedy formu zpracování pomocí celohradně oblíbených meme na téma sen, sny či spánek.

Sen

Většinu svých snů si pamatuji,

s přáteli o nich vždy debatuji.

O práci zdá se mi pravidelně,

tyto sny jeví se strašidelně.

Jelikož pracuji v restauraci,

ve snu vždy nezvládám kalkulaci,

dokážu unést jen jediný talíř,

hosté mi nechtějí dát ani halíř.

Dost často nebývám oblečená,

v těchto snech jsem vždycky ubrečená.

Sen co se vrací mi pravidelně,

je pavouk obrovský v mé koupelně,

v kuchyni, v posteli, na schodišti,

jsem přímo v pavoučím shromaždišti.

Z pavouků hrůzu mám abnormální,

strach z těchto snů mívám maximální.

Už osm měsíců uplynulo,

co srdce mé z části zahynulo,

kočičí drobeček už se mnou není,

přesto se vracívá do mého snění.

Kočičí nebíčko objevuje,

ve snech mne však stále navštěvuje.

Toto jsou moje sny rozmanité,

odráží vzpomínky mnou prožité.

Mnohdy mne donutí otevřít snář.

Zkouším to. Co když jsem vizionář?

Podle mne sny nejsou probádané,

bůhví čím vlastně jsou ovládané.

Přemýšlela jsem, jak tohle kolo splnit originálně. Každý máme sen, že budeme tím a tím, že si pořídíme kočku nebo psa a navštívíme ty a ty země. Já chtěla něco originálnějšího a rozhodla jsem se tohle kolo splnit koláží!

Jako první jsem si vzpomněla na můj dětský splněný sen. Protože ty splněné sny jsou přeci nejhezčí.

Když jsem byla malá, milovala jsem tučňáky. Ráda jsem na ně koukala v ZOO a milovala různé pohádky jako Madagaskar a Happy feet. Pamatuju si, že se mi o tučnácích i zdálo. Vždycky mi přišli tak vtipní a roztomilí. Časem mě láska k tučňákům opustila. O hodně let později jsem dostala neskutečnou možnost tučňáky vidět naživo ve volné přírodě. A najednou se ozvalo to dítě ve mě. Takové to vzrušení a virbl. Najednou jakoby se ve mne zase zapálil plamen a já si vzpomněla na všechny svá dětská léta. Něco, co jsem si myslela, že existuje jen, když zavřu oči, něco, co je nemožné, se najednou stalo skutečností a já stála mezi tučňáky. Živými tučňáky. V reálu jsou ještě vtipnější než na obrazovkách.

Přikládám nejenom fotky, protože ty už mám pořízené nějakou tu dobu, ale taky i kamínek, který jsem nakreslila právě k příležitosti Strážce a bude mi tak výlet za tučňáky už navždy připomínat.

Jako další jsem si vzpomněla, jak jsem jako malá chtěla být tanečnice. Doma jsem tancovala téměř každý den. Asi by mě ale nikdy nenapadlo, že mi to tak přiroste k srdci a jednou budu nejenom docela ucházející tanečnice, ale také trenérka - to znázorňuje vyrobená baletka.

No a poslední doslova snový pokrm jsou moje milované koláče. Bože! Vždycky když přiveze babička ovoce, pomalu už letím do kuchyně připravit si tuhle mňamku. Rybíz, jablka, mák, tvaroh, jahody, ostružiny, borůvky, povidla, ořechy... Zkrátka cokoliv. Připravíte si kynuté těsto, kterému popravdě zas tolik neholduji, ale pak? Pak ho rozválíte, dáte do toho velkou spoustu tvarohu, uděláte z toho takový velký koláč. Nahoru dáte cokoliv, co máte rádi - za mě nejlepší varianta asi mák, borůvka a nebo zmiňované ostružiny a k tomu, aby to bylo snové a nebe v puse stačí už jen pořádná vrstva drobenky a potřít okraje vejcem. Tohle je opravdu jeden z mých nejmilovanějších koláčů, co mě naučila maminka a těším se, až ho jednou budu připravovat svým dětem.

Sen

Sedím dnes samotná,

Obklopená temnotou.

Potichu vzpomínám,

Myslí mou roky jdou.

Byla jsem holčičkou,

Vždy velmi zvídavou.

Tisíce otázek

Trápilo hlavu mou. 

Měla jsem velký sen,

Ten nikdy se nezměnil.

Roky dál běžely

A můj vlas delší byl.

Chtěla jsem pomáhat,

Léčením změnit svět.

Proč dnes však touhu mám,

Právě vám o tom vyprávět?

Čas letěl jak splašený,

Slavnostní den tu byl.

S diplomem posledním,

Každý na cestu vykročil.

Teď bílý plášť oblékám,

Jak vždy jsem toužila.

Přesto jedna pochyba veliká,

V srdci mém zůstala.

 

Ačkoli přání mé největší,

Nakonec se splnilo.

Dokážu naplnit,

Co se ode mě čekalo?

 

Však přísahu skládám vám,

V čas dnešní i budoucí.

Co budu moci, to vykonám.

Ať soudí mě potomci.

 

Snažila jsem se zobrazit, co se tak nejčastěji zachytává do snů, alespoň do těch mých - nezvonící budík, chození pozdě, neoblíbené bývalé školní předměty (ehm, tělocvik, ehm), hrůza z dávno proběhlých písemek, nejrůznější lidé a místa...Uznávám, že to možná zní spíš jako noční můry, ale i ty jsou vlastně jen taková podkategorie snu.

Leží v trávě, vlhké vlasy

rozprostřené mezi klasy,

které sem tam v trávě rostou,

v hlavě jen myšlenku prostou.

Na sobě velké tuhé režné šaty,

Temně modré jak tůň mezi blaty,

nohy lehce ohnuté v kolenou,

v obličeji tvář krásnou, nevinnou. 

Zašustí tráva, zašumí les, 

ona pohlédne tím směrem do nebes, 

kde jeho tvář náhle spatří, 

jemu stejně jak jí oči jiskří. 

Skloní se k ní, políbí ji

na tvář, pak na její šíji, 

srdce oboum silně buší, 

nic je při tom nevyruší. 

Poklekne, sáhne do kapsy pak, 

zrudne při tom jak říční rak, 

ona na lokty vzedme se, 

on tu sladkou větu pronese. 

Maličký zlatý kroužek ukáže, 

již ho už nic neváže, 

aby jí ho na prst dal, 

a mohli tak spolu žít dál. 

V tom se vzbudí, myšlenky krásné, 

ihned je jí nad Slunce jasné, 

že to byl pouze nádherný sen, 

který však odehrál se. Jen v jiný den. 

V den dávno, dávno předtím, 

v jejím věku téměř dívčím. 

Nyní již je velkou ženou, 

avšak stále milovanou. 

Otočí se na polštáři, 

vidí úsměv v jeho tváři, 

políbí ho na líčko, 

on pohladí její bříško,

kde je malé tajemství, 

že za pár dní jich bude víc. 

Zavřou oči a společně pomyslí na ten den, 

který bude krásnější než jakýkoliv sen.

Jelikož já si své sny nepamatuju, rozhodla jsem se pro tohle kolo vytvořit si lapač snů, abych nějaký ulovila i pro vědomé chvilky :) 

 

Vždy jsem snila o tom, že budu jíst kolik budu chtít a nikdy nic nepřiberu, no a tak jsem tenhle sen vyrobila, respektive vyrobila jsem k němu cestu, představuji Vám magickou lžíci Naberu&Nepřiberu, každé jídlo které s ní naberete se zázračným kouzlem přemění tak, aby z něj nešlo přibrat. 

 

-*-

Teď už jen vlastně zbývá říct, jak si kdo vedl a kdo si odnese, krom předmětu na památku, i finanční bonus.

Takže...

Bylo vám asi jasné, že se to dozvíte až v pátek, ne? No, jestli nebylo, tak pardon. Holt pár dnů ještě vydržíte. Zatím se tu mějte snově a v pátek v sedm večer v síni na viděnou!

Pac a pusu

vaše Cida