Nováčkové překročili brány hradu!

 1) Už je to pár dní, co jsi tady na hradě. Jak se ti tu zatím líbí? Je něco, co tě zklamalo, nebo naopak uchvátilo?

 Mariella de Nebe: Prasinky, taková Ďáblova jáma je boží, stejně tak Čaroku. Nezklamalo mě myslím nic, i když je pravda, že když jsem prohlížela soutěže, chyběly mi tam nějaké na psaní povídek, ale jedna se tam později už objevila, tak to později snad bude lepší. – usměje se –

Tamara Kate Borenzová: Je to tu suprový. Trochu mě zklamalo, že se tu dají koupit jenom sovy. Naopak mě uchvátilo, že se tu dají dělat i soutěže s kreslením.

 Linett Anastázie Cymprištíková: Jsem docela na rozpacích z hradu. Nesmíme běhat po chodbách a občas se tu toulají kočky, jednou jsem tu dokonce viděla i žábu! Je škoda, že jsou tu tak přísná pravidla i o prázdninách, víte, že to sklepení je stále zavřené a dokonce na mě u něj zaútočil netopýr! Zamotal se mi do vlásků a já myslela, že to bude moje smrt. Už se těším na první výpravu do zakázaného lesa, to by mohlo být skvělé dobrodružství.

Mary Anastacia Loomgard: Líbí se mi tady opravdu moc. Zatím mne tady nic nezklamalo, což je dobře. A hrozně se mi líbí, že tady je i Komnata nejvyšší potřeby.

 Carol de Mad: Líbí se mi tu neskutečně moc. Nezklamalo mě tu asi nic. Je tu mnoho aktivit, které tu můžu dělat. A vždycky se najde něco, co mě zabaví. Hodně se mi líbí v Prasinkách. Nejvíc se ale těším na samotnou výuku. Akorát bude těžké vybrat si z tolika pěkných a zajímavých předmětů. 

 2) Stihl(a) jsi tu na hradě už všechno prozkoumat? Jako je třeba letová plocha nebo školní kuchyně? A jaké místo na hradě se ti líbí nejvíce?

 Mariella de Nebe: Na letovou plochu jsem narazila omylem, splnila jsem magíka, ale nějak mě neláká ji často navštěvovat, už jen proto, že na tento typ her prostě nejsem. – směje se – Kuchyň jsem pomocí Umaštěného pergamenu našla také, skřítci jsou tam vážně milí. – usměje se –

Tamara Kate Borenzová: Ne, nestihla. Ale nejvíc se mi líbí VS a Ďáblova Jáma.

Linett Anastázie Cymprištíková: Na obě místa jsem se už dostala. Popravdě jsem docela mlsounka, tak se do kuchyně „zatoulám“ téměř každý den. Nejspíš by mě ale hledat kuchyň ani nenapadlo, kdyby moje starší sestřička nedoporučovala půjčit si umaštěný pergamen, a náhodou jsem se neodtoulala k obrazům.Z letové plochy jsem trošku na rozpacích, jsem totiž velký fanoušek famfrpálu a jednou bych jej ráda i hrála, ale s koštětem v ruce jsem jako slon v porcelánu. Pořád padám a mé řízení také za moc nestojí. To je mi asi trošku líto, ale pokusím se trpělivým tréninkem své dovednosti zlepšit. Nejvíce se mi ale na hradě líbí určitě Ďáblova jáma. Mám ráda vše, co je vzrušující, a riskovat svůj pád do ďáblova osidla mi přijde prostě skvělý nápad. Je to trošku nebezpečné a bez kdekteré pomoci od různých spolužáků z různých kolejí, bych nejspíš jen stěží opět vylezla, nakonec se ale vždycky najde někdo, kdo podá pomocnou ruku a já můžu své štěstí pokoušet znovu.

Mary Anastacia Loomgard: Hrad jsem už celý prošmejdila, ale nemám nejmenší tušení, jestli jsem něco nevynechala. Letovou plochu ano, ale do školní kuchyně jsem se nedostala, zatím. Časem to určitě přijde.

Carol de Mad:  Všechno určitě ne. – usměje se – Na hradě (i mimo něj) je jistě ještě dost věcí, na které jsem zatím nepřišla. Letovou plochu jsem už objevila. A jsem za to ráda. Létání se mi zalíbilo. Do kuchyně jsem se ještě nedostala, ale doufám, že ji brzy najdu. Hm... To je těžká otázka. Myslím, že až si vydělám více peněz, tak budu trávit hodně času v knihovně. A až se trochu víc rozkoukám, tak i ve Velké síni.

3) Víš, jak se dostat do Komnaty nejvyšší potřeby? A co potřebuješ k tomu, aby sis ji založil(a)?

Mariella de Nebe: Cestu jsem našla pomocí nápisů v Dívčí umývárně (snad se kvůli nim Uršula moc nezlobí), to, jak se zakládá, mi holky vysvětlily ve Velké síni, protože jsem v jámě našla šém a jaksi netušila, k čemu by mohl být. – usměje se –

Tamara Kate Borenzová: Ne, nevím, jak se do ní dostat. Ale mám k tomu šém. Ještě jsem ale nestihla zjistit, jak ho použít.

Linett Anastázie Cymprištíková: Obojí vím. Vím a možná i prozradím. Neboť mám nejraději Ďáblovu jámu, občas najdu různé pěkné odměny za své snažení, a protože mi často vyhládne a občas se nachomýtnu i kolem Dívčích umýváren, při své cestě za lahodnými pochoutkami skřítků, tak jsem na ni natrefila. Vlastně jsem se jen opřela o zeď a omylem jsem našla vchod, a když jsem ohledala otvor, bylo mi hned jasné, jakou jámovou trofej zvolit, abych našla svůj klid i místo na dovádění.

Mary Anastacia Loomgard: Tak na komnatu nejvyšší potřeby jsem narazila skrz dívčí umývárnu. Zatím ale nevím, jak ji založit.

Carol de Mad:  Ano, už jsem ji našla. Chvilku mi to trvalo a Uršula mi vůbec nechtěla poradit, ale nakonec jsem ji našla. A šém k založení místnosti také mám. – usměje se –

4) Podařilo se ti už na hradě zabloudit?

 Mariella de Nebe: Párkrát ano. Je tu dost chodeb a schodišť a člověk netuší, kam se vydat... Nicméně jsem vždy našla cestu zpátky, občas narazila i na něco zajímavého, tak mi to bloudění ani tolik nevadí.

Tamara Kate Borenzová:  Ne, nepodařilo, ale někdy se mi to určitě podaří.

Linett Anastázie Cymprištíková: Vlastně ano, když jsem procházela všemi taji, co toto místo nabízí, jsem se dotoulala až do Godrikova Dolu. Zpočátku mi to tak vůbec nepřipadalo a prohlížela jsem si všechna ta krásná obydlí a obchůdek s jistě nejluxusnější módou, co zdejší podmínky nabízí. Moc jsem se bavila, ale když se začalo stmívat, zjistila jsem, že si cestu zpět už dávno nepamatuji. Bylo to velmi nepříjemné, ale našla mě tam jedna paní profesorka a dovedla mě zpět.

Mary Anastacia Loomgard: Tak to opravdu ne. Vše je tak hezky přehledné, že se mi to opravdu nepodařilo.

Carol de Mad:  Jistě. Asi jako každému nováčkovi. – usměje se –

5) Víte, že každá kolej má svůj časopis? Četli jste už nějaký? A jaký se vám nejvíce líbí?

Mariella de Nebe: Vím, na časopisy jsem narazila už při čekání v parku. Hodně se mi líbí havraspárský, je pěkně udělaný a přehledný. V mrzimorském je úžasná nováčkovská soutěž, která mě dovedla k hledání, hledání a hledání. – směje se – A ráda si čtu v Denním Věštci, což sice není kolejní časopis, ale má podle mě velmi kvalitní a dobré články. – usměje se –

Tamara Kate Borenzová:  Zatím jsem četla jenom tři: Žlutého Trimela, Lví tlapou a Corvinus. Nejvíce se mi líbil ale Corvinus a Lví tlapou.

Linett Anastázie Cymprištíková: Pročítala jsem si všechny! Samozřejmě ale jen zběžně, více méně si pamatuji jen poslední články, musím uznat, že celá škola je velmi talentovaná a takovému zmatenému prváčkovi jako mně z toho jde hlava kolem. Vím, že toto je rozhovor pro Nebelvírskou studentku, tak se moc omlouvám za následující odpověď, ale… Havraspárská módní patrola je prostě geniální nápad. Je to stručné, rychlé a nepotřebuje to příliš hluboké zamyšlení. Byl to chytrý tah chytré koleje a řekla bych, že zájem o krásu a módu je skutečně její parketou. Bylo by pěkné, kdyby každá kolej našla něco skvělého, co ji zajímá nejvíce, a to hodnotila.

Mary Anastacia Loomgard:  Vím, že každá kolej má časopis, ale zatím jsem se k tomu nedostala.

Carol de Mad: Ano, vím. Popravdě, zatím jsem je moc nepročítala. Ale zalíbily se mi časopisy Žlutý Trimeles a Lví tlapou (a přísahám, že ten druhý nepíšu proto, že ty jsi zrovna z Nebelvíru. – usměje se –)

6) A na závěr taková jednodušší otázka. Jak hodnotíš kolektiv tady na hradě? Máš už nějakou představu o své budoucí koleji? Máš tu už nějaké kamarády?

Mariella de Nebe:S kolektivem jsem zatím spokojená. Občas sice nechápu, když vstoupím do VS, a něco tam lidé už řeší, ale to se stává. Troufla bych si říct, že pár kamarádů jsem si už našla, některé znám už z parku. A kolej... Ze začátku jsem uvažovala o Havraspáru a Nebelvíru, teď se to přiklání spíše k červeným... Je ale pravda, že velkou roli v tom bude mít jistě i Moudrý klobouk, tak uvidím, kam se nakonec dostanu. – usměje se –

Tamara Kate Borenzová: Kolektiv je tu super. Přemýšlím o Havraspáru nebo Nebelvíru, ale pořád si nejsem jistá. A kamarády tu už mám. Sice jich není moc, ale jsou to ti nejlepší lidi tady na hradě. (Tedy aspoň pro mě.)

Linett Anastázie Cymprištíková: Kolektiv tady je velmi různorodý. Dle mého názoru jsou Mrzimorští ti upovídaní a extrovertní, Havraspárští lehce elitářští a vždy půvabní, Zmijozelští velmi uvolnění a sebevědomí a Nebelvírští velmi hrdí a hřejiví. Moc se mi líbí všechny koleje a nejraději bych měla své jméno čtyřbarevné, neboť má ale moje sestřička tak červeňoučká líčka, ráda bych za ní do Nebelvíru. Co se týče přátel, to zatím nevím. Všichni jsou přátelští, ale všechny rozhovory jsou prázdné tlachání. Doufám, že kamarády si tu najdu až po lepším sblížení se s lidmi. Nechci nic uspěchat.

Mary Anastacia Loomgard:  Myslím, že jsou tu fajn lidi, nehledě na to, v jaké koleji jsou. Ano, pár kamarádů by se tu jistě našlo... A do jaké koleje bych chtěla? Nikam jinam než do Zmijozelu.

Carol de Mad: Lidé jsou tady na hradě vážně moc hodní. Líbí se mi, že i přesto, že absolutně nevědí, jací my nováčci jsme, tak se k nám chovají vážně skvěle, a když potřebujeme, tak nám s čímkoliv poradí. Povídají si s námi a zajímají se o nás.Ještě jsem se přímo nerozhodla, ve které koleji chci být. Jsem si jistá, že to bude skvělé ve všech. Takže to asi nechám na Moudrém klobouku. – usměje se – Už jsem si tu oblíbila hodně lidí. Nevím jestli se to dá nazývat přímo kamarádstvím, to ti zatím říct nemůžu. Ale vždyť jsem tu teprve pár dní. – usměje se –