Zimní dotazník

Když mám možnost a sníh v mudlovském světě, tak nejraději vytahuji lyže nebo snowboard. – usměje se –  Samozřejmě takový gaučing u Harryho Pottera se svařákem též není k zahození. – směje se –

Nevím, jestli by se tomu dalo říkat aktivita – usměje se – , ale naprosto miluju nekvalitní vánoční romarťárny! Mít možnost se zachumlat do vyhřáté dečky, pustit si nějaký pěkný sentimentální film a nejlépe ještě s osobou, na které mi záleží nejvíc. Ahhh, zima je skvělá výmluva pro nicnedělání. 

Zimní aktivita? – otřepe se – Spánek. Jednoznačně. Nemám ráda zimu, sníh, mráz. Sluníčko je slabé, málo hřeje, všude je bílá klouzací hmota – nemám to ráda. Jo takhle u krbu, s knížkou, s chlupatou dekou, to je ono! Ale pokud myslíš nějaký zimní sport – ne. Ani náhodou!

Čekání na jaro, které si krátím těšením se na Vánoce, narozeninovou oslavou pro Draca, čtením, sledováním mudlovských zimních sportů, zimními radovánkami, pokud náhodou napadne sníh, sledováním klouzajících se důchodců na namrzlých chodnících, pitím teplých čajů, pojídáním kysaného zelí atd.

Spánek.

Nejvíc asi zbožňuju stavění sněhuláka, koulování a pak bruslení.

Já moc nejsem zimní aktivní člověk, o to více si užívám jiná roční období. Takže nejoblíbenější zimní aktivita bude určitě nějaké lenošení v pokoji, čtení v knihovně, jezení ve Velké síni. Miluju horký čaj a kávu, takže to je v zimě nejlepší.

Bobování! Jednoznačně. Chodím večer nebo dopoledne, když ještě na svahu nejsou úplně malé děti.

Každý rok se těším na soutěž v pojídání rampouchů. S Tarabíkem se účastníme už snad popáté. Ještě jsem teda nikdy nevyhrál, ale baví mě, jak to křupe. Hlavní cena jje ledové letové koště. Člověk k němu doslova přimrzne a pak nemůže spadnout. S takovou výbavou by nás Zmijozel už ve famfrpálu neporazil.

Asi sezení doma a pozorování sněhu, jak padá.

Miluji lyžování, sáňkování a čtení knih s horkou čokoládou.

No, ráda bych řekla, že jezdíme lyžovat a bruslit a třeba na běžky, ale bohužel žádný takový sport neprovozuji. Mě všeobecně, když se řekne zima, napadnou Vánoce a vše se točí kolem nich. Moje absolutně nejoblíbenější aktivita je kafe, deka a nějaká pěkná kniha. – usměje se –

Cokoliv, co nevyžaduje skutečný kontakt se zimou. Takové vánoční setkání se s kamarádkami nad horkou čokoládou bude na seznamu asi nejvýše.

Lyžování. Bezesporu. – zasměje se –

Na hradě většinu času trávím ve Velké síni nebo ve svém pokoji či kolejce, tudíž žádné zimní oblečení nemám a nějak mi to nevadí, když nikam nechodím. – směje se –

Řekla bych, že mým nejoblíbenějším kouskem bude Hoot hoot dečka – NiT, protože kdo by prostě neměl rád deky?! 

Oblékám se podle nálady, ne podle ročního období. A stejně tak oblečení příliš neřeším, chci se cítit pohodlně. – usměje se – Ale myslím, že nějaké šály tam ve skříni budou.

Nemám. Já na to oblečení fakt moc nejsem. Tady ani mimo hrad.

Zimní bunda.

– začne se přehrabovat ve skříni, protože vůbec nemá přehled – To bude šála!

Nejradši se zachumlám do obřích svetrů a pod kalhoty navlíknu nejbláznivější cukrkandlové punčochy. – nevinně se usměje -

Medvědí vesta! (Samozřejmě je to umělotina.)

Hele, asi Klobouk ala vlk. Pořád přemýšlím, zda je z opravdového vlka, a pokud jo, kde je zbytek?

Nemám vyloženě nejoblíbenější, ale vyhovují mi kabáty, které zahřejí.

Tak v tom mám jasno hned. Můj absolutně nejoblíbenější zimní oblečení jsem dostala od Simelie. Je to Vánoční svetřík Pletená červeň a je naprosto úžasný. Hřejivý, měkký a nádherný! 

Naše Nebelvírské zahalení! Je to měkoučká, teploučká, společensky přípustná varianta chození zachumlaná do deky.

Tvůj bílý zimní set. – zasměje se –

No tady se přiznám, že jsem trošku váhala mezi kalhotami a bundou, ale vyhrála bunda. Mám ji už strašně dlouho a je to taková ta pořádná zimní bunda na hory. Koupila jsem si ji kdysi za svou první pořádnou výplatu. – usměje se –

No… – trochu se zastydí – Mou naprostou láskou je Jurský svět, takže kdykoliv se trochu ochladí, vytáhnu tuhle skvělou jednoduchou mikinu. Je tak o tři velikosti větší než moje běžná velikost. Kdykoliv ji mám oblečenou, cítím se schovaná před celým světem a z nějakého nepochopitelného důvodu mi dodává pocit bezpečí. – pokrčí rameny – 

Letos na Vánoce jsem dostala šálu od Simelie!! A je naprosto ňuňatá! Takže od těto zimy simošála. – usměje se -

Jednoznačně zimní bunda, protože je krásně teploučká a dobře zahřeje.

Pyžamo. Mám takové teplé, červeno-černé.

Mám hodně svetrů, které nosím ráda, ale mezi nimi nemůžu vybrat jeden oblíbený.

Oblíbila jsem si dlouhé pletené šaty, pod to zateplené punčochy nebo legíny a kotníčkové boty. Miluju být v teple.

Nejraději nosím kulicha s takovou střapatou bambulí.

Asi bunda. Má spoustu kapes, a čím víc kapes, tím lepší, že jo? Někdy v ní hledám klíče třeba i 5 minut. Vypadá nějak takhle:

Jednou jsem k svátku dostala zimní čepici s králičíma ouškama, tak asi tu. – směje se –

Asi moje čepice.

Je docela příhodné, že můj nejoblíbenější kousek zimního oblečení je krémový svetr, který mi sahá až ke kolenům. Nosím ho jen doma a jen v zimě, ale miluju ho.

Můj dlouhý šedý kabát, co se možná i ochomýtnul kolem vlny, nejlépe v kombinaci s šedo-hnědou kostkovanou šálou přehozenou přes jedno rameno. Připadám si pak vždycky jako verze Sherlocka Holmese.

Popravdě takový asi nemám. Celkově nemám rád zimní oblečení, protože přidává minimálně 10 kg navíc. – zasměje se –

Jako malé děti jsme měli sníh nejraději. – usměje se – Stavěli jsme sněhuláky, koulovali jsme se a samozřejmě stavěli i iglú. Jednou jsme si postavili úžasné velké iglú, a když jsme vlezli dovnitř, tak nám celé iglú spadlo na hlavy a my nevěděli, kde jsme. – rozesměje se – No zachránili nás kolemjdoucí. I když to byla pro nás jako děti sranda, tak teď si až uvědomuji, co všechno se mohlo stát. – směje se –

Moje oblíbená vzpomínka se sněhem sahá někdy do dob dávných, kdy jsem byla malé dítě. – na chvilku se zasní – S bratrancem jsme si postavili na zahradě dvě nižší stěny, které jsme potom využívali jako správné francouzské zákopy! Několik dní jsme potom vedli dlouhou válku, která samozřejmě skončila mým vítězstvím. Už v té době jsem ráda prokrastinovala, tak jsem si řekla, že není třeba mít veškerou zábavu během jedné zimy. Rozhodla jsem se tedy, že s další bitvou počkáme na příští rok. Bohužel od té doby nikdy nenapadlo tolik sněhu, abych si mohla užít tuto dětskou radost.

Nemám. Já se sněhu vyhýbám. Hop do auta, do práce, nakoupit a rychle dovnitř. Nejezdím na hory, vážně ten sníh nemám ráda.

No tak moje aktuálně nejoblíbenější je ta letošní, při které si pan Uhnilti zablokoval na tři týdny záda. To se takhle ohnete k autíčku na dálkové ovládání (inu, děti), které zkoušíte řídit ve sněhu. A křupne to. Pak to ještě dorazíte táhnutím těžkého stromečku a o báječnou zábavu na několik týdnů máte postaráno.

Jednou jsem byl domluvený s přáteli Valachy, že strávíme Silvestr u nich na chatě v horách. Popsali mi, jak se k nim dostanu. Vyrazil jsem. Dorazil jsem do příslušné vesnice, našel místo, odkud se k nim stoupá, ale ejhle, nebyla tam nikde žádná cesta. Co teď? Halekal jsem na hory, naštěstí mě uslyšeli. Chvíli se mi zdálo, že se valí lavina, byl to však můj přítel Valach, který mi šel naproti a valil před sebou hromadu sněhu. Tím mi uvolnil cestičku. Naštěstí nejsem klaustrofobik, takže mi nevadilo jít půlmetrovým tunelem, po jehož stranách se vypínaly dva metry vysoké bílé zdi. Dodnes máme legraci z toho, jak jsem v zimě na valašských horách očekával odhrnutý chodník.

Hooodně vzpomínek. – přemýšlí, která je nejvíc ikonická – To bude koulovačka s mladšími brášky, kdy jsme pak padli vyčerpaní do sněhu. Tehdy jsme stavěli sněhuláky a sáňkovali snad pět hodin a pak byli dva dny naprosto mrtví. – směje se – Když jsme se teda doploužili domů, cestou se dalo potkat snad deset andělíčků.

Jo! Mám! – směje se – S mojí sestrou Loverose Bouchy, která je teď merlinužel v mrazáku… – naznačí mávnutí – jsme jednou šly na procházku. Šly jsme po cyklostezce podél silnice u nás za městem, když v tom po té silnici vedle nás projížděl prohrnovač sněhu a obě nás celé ohodil hromadou sněhu. Nejdřív jsme nevěděly, co dělat, ale pak jsme se smály jako malé holky a šly pomalu zpátky domů, kde jsme si udělaly horký čaj a zapnuly Simíky. – usměje se – 

Jela jsem na hory na starší chatu. Byla celá zasněžená. Rodina si libovala, jak je to skvělé. No mě nadšení obcházelo. V každém pokoji bylo osmidílné okno. Spodní díl se otvírat mohl, ve vnější i vnitřní části, horní ne. No řekl mi to někdo?! Ne! A tak jsem si po ránu, bez snídaně a bez kafe, hrála s vrchními díly okna na stopaře. Jeden díl zůstal na střeše, pro druhý jsem musela doběžkovat. Rozhodl se totiž „vyjet si“ ze střechy dolů z kopečka… Na běžky už nejezdím a okna v zimě na chatách neotvírám! – směje se -

No jasně. Dokonce se to stalo letos. Asi bych to neměl veřejně rozhlašovat, ale kapánek jsem si oblíbil jednu hezkou slečnu z Mrzimoru. A pořád jsem nevěděl, jak zařídit, aby si mne všimla. Pak jsem na to ale přišel! Když jsme odcházeli z hradu na nějakou školní výpravu, tak jsem si uválel fakt pěknou sněhovou kouli. Možná až ledovku. A nenapadlo mě nic lepšího, než ji po ní mrsknout, že jo. Nic nepotěší holku víc, než výzva na prima koulovačku. Schytala to zezadu do hlavy a brečela snad půl hodiny. Myslím, že se mnou už nikdy nepromluví. Nechápu, proč se na hradě nevyučuje předmět Jak na holky nebo tak něco. Fakt by mi to pomohlo.

Ráda vzpomínám na zimu na vesnici. Dvoumetrové závěje a vyhrabávání z ní našeho hasičského vedoucího, když se do ní propadl. – směje se –

Nedávno jsem byla s mudlovskou školou na lyžařském kurzu. Pan učitel spadl a když se zvedl, jeho obličej byl celý od sněhu. – pobaveně se usměje –

Jojo, moc pěknou. – usměje se – Když jsem jednoho šíleného dne jeli s rodinou na hory a bohužel jsme zapadli. Trvalo asi pět hodin, než pro nás přijel traktor. V tom sněhu to byl masakr. A taky to bylo pěkně tučný. – zasměje se – Od té doby na hory nejezdíme.

Asi stavění sněhuláků a bobování na zahradě jako malé čarodítko.

Když jsem tě učil lyžovat. Celý ten týden je jedna velká vzpomínka, na kterou nelze zapomenout. – zasměje se –

U mě je to různé. Když jdeme v zimě na procházku a někde potkáme stánek či restauraci, ráda si dám na zahřátí svařák nebo punč. Když pak přijdeme domů, tak už je tradice pití čaje a domácí pohoda. Na svahu je to pak čaj či káva na povzbuzení. – usměje se – 

Určitě teplá čokoláda! Hezky s mini marshmallownky. A čím víc cukru v ní je, tím lépe.

Kafe. Hodně kafe. Moře kafe! Oceán kafe! – směje se –

Čaj.

Jsem čajomilec. Mám rád čisté čaje, bez příchutí a přívůní. Není snadné najít mezi čaji jednoho oblíbence. Mohl by to být například Pchu-Er.

Čaj a čokoláda!

Miluju skoro všechny druhy čaje, ale nepohrdnu ani kakaem a kávou. Jsem nenáročný popíječ. – směje se –

Vídeňská káva se šlehačkou – to je zimní top!

Mintaka jednou domů přitáhla nějakou tekutou směsku minerálů. Mám dojem, že se to jmenovalo Jurassic Minerals. Víte, ta naše rodina je hodně na tyhle zdravé vychytávky. Každopádně tohleto nechutná nic moc.  Ale když to svaříš a dáš do toho nějaký dobrý koření jako hřebíček, pomerančovou kůru, můžeš i vanilku a skořici, tak je to strašně dobrý. Jo a říkáme tomu láskyplně dinosauří moč.

Možná svařák a čokoláda. Jo a ještě cappuccino.

Jednoznačně horká čokoláda.

Rozhodně kafe. Konkrétně Café Latte, to piji nejčastěji.

Nejsem náročný člověk, ale kdybych měla opravdu možnost, určitě by to bylo buď Rakousko, nebo Itálie. Ráda bych protáhla lyže a snowboard na pořádných svazích. 

Určitě bych zvolila nějakou teplou destinaci – nenávidím nekonečné vrstvy oblečení. Upřímně ovšem nedokážu říct žádné konkrétní místo… Cokoliv by bylo lepší než tyhle rampouchy. – ulomí si rampouch, který ji stihl vyrůst pod nosem, chvilku ho pozoruje a pak hodí někam do prázdna –

Jéé, no někde, kde je teplo, písek, moře, knihy, slunečník a velmi málo lidí. Jo a taky jídlo. – usměje se – A proč? Mám ráda teplíčko, slunce a pampelišky.

Kdekoli, kde je sníh a není tam moc lidí.

Zimu bych nejraději strávil v klášteře Šangri-La. Škoda, že je fikční. 

Ráda bych se podívala na Island, lákají mě ty jejich gejzíry a jezero, ve kterém jsou zamrzlé methanové bubliny.

Na jednu stranu mě moc láka odjet s mudlou a přáteli na chaloupku někde v horách – nikde nic, nikde nikdo a užívat si klid a ticho. Ale asi bych se tam potom užírala nudou a ze zimní dovolené bych nakonec letecky zamířila k moři, někam do tepla.

Pustevny v Beskydech. Miluji to místo a ráda se tam vracím.

Na asi bych měl zmínit, že já tu zimu moc rád nemám. Ideální místo pro zimní dovolenou je pro mě místo, kde je pěkně teplo.

Miluji Dominikánskou republiku, ale na zimu bych tam asi nejela. Můj sen je nějaká horská chata s krbem a krásným výhledem na hory.

Miluji Alpy, protože ráda lyžuji, takže ty by byly moje ideální místo na dovolenou.

Chtěla bych říct třeba chalupu, kde jsme doma a máme tam všechno, co potřebujeme. Hlavně klid a všude sníh, žádní otravové. No jo… Ale já se fakt vidím v nějakém pětihvězdičkovém hotelu, kde je vyhřívaný bazén, jídlo nonstop v dosahu a všude se topí a ven se nemusí. – zasměje se – Pojedu kamkoli, kde budu mít tohle.

Někde v teple, kde by přes léto bylo moc horko a turistů a v zimě by tam bylo tak akorát.

Asi New York, nebo Thajsko, protože New York bude nádherný a v Thajsku zase nádherné teplo. – zasměje se –

Zde na hradě se tak nějak poflakuji. – směje se – Dívám se po soutěžích, v knihovně oprašuji dlouho nečtené knihy a snažím se zapojit do debat a chodu kolejky. 

Tak samozřejmě se celé prázdniny připravuji na následující školní rok a boj o pohár! – rozhlédne se, zda není kolem drahá madam kolejní, a začne šeptat –Letos jsem se však rozhodla vydat na Vendelínin zájezd. Usoudila jsem, že s tak vysokým číslem požárů si jednoho žháře navíc nikdo nevšimne. Už se nemůžu dočkat, až nás nechají samotné na chatkách… Či kdekoliv jinde. – ztratí se kompletně v myšlenkách, a již na nic nereaguje –

Většinou v kolejce u krbu. S knížkou, povídáním si s kamarády, dělám soutěže, odpočívám a taky se snažím zbouchat potvory ve sklepení, často navštěvuji soubojový klub.

Psaním nových výkladů.

Pláču, pláču sůl, mám jí plný důl. Doufal jsem kdysi, že zvládnu všechny zimní dovolené s C.A.Partem. Jenže se dlouho žádné neobjevily. A letos, když jo, byly hned obsazené. Chybí mi ještě Hon na Myšího krále a Tučňáčí tyjátr. Ach jo. Tak jenom udělám sem tam nějakou soutěž.

Procházím často Prasinkami a Godrikovým dolem, občas se připletu do koulovačky, anebo skočím k Rosmertě na ležák.

Uf, odpočívám po náročném studijním roce, tyto prázdniny se ještě navíc rozkoukávám z příchodu z mrazáku. Hrad se dost změnil a je co dohánět. – usměje se – Dost se snažím odesílat i nějaké soutěže, abych vydělala pár srpců na nějaké pěkné kousky – napadne ji, že ještě musí do Godrikova dolu – a taky na příští rok na zápis předmětů. Z těch, co budou vypsané, se mi jich dost líbí, ale také musím hodně vybírat, aby vše šlo stíhat u mudlů a další povinnosti.

Chodím fotografovat rampouchy a namrzlá okna. Jednou bych chtěla upaličkovat krajku, která vypadá jako námraza. Každá linka by byla originál a žádná by se nedala opakovat. Přesně jako chvíle na hradě.

Letos nic moc. Sem tam chroupu rampouchy, abych potrénoval. A jinak spíš smutně koukám z okna směrem na mrzimorskou kolej.

Asi stejně jako během roku. Občas nějaká soutěž.

Chodím ke Třem košťatům s kamarády.

Díky prázdninám mohu více prozkoumat hrad. Jsem také častěji v Ďáblově jámě a konečně můžu chodit na individuální tréninky. Mám i dostatek času na plnění soutěží. V neposlední řadě hledám nějaká další pojítka s jezerem, abychom byli k jeho odmoření alespoň trošku blíže.

Resuscitací konta u Gringottů po minulém školním roce a tuhle zimu ještě objevováním soubojového klubu.

Když se na náš kouzelnický svět naskytne čas u mudlů, tak vlastně tak nějak stejně jako by prázdniny nebyly, ale bez úkolů. – zasměje se -

Myslím, že je na první pohled zřejmé, že většina červených teplotám pod bodem mrazu příliš neholduje. Co byste ale od lvů taky čekali? Pokud ale vlastníte takový prima svetr, jako má Calla – člověk by se na těch pár měsíců zimy skoro až těšil, že? Také vás pobavila představa, jak naše pokladnička Unička hledá po horách okenní díly? A co během zimních prázdnin nejraději děláte vy? Podělte se s námi v komentářích. Já se zatím budu těšit na naše příští setkání.