Píše ona, píše on

Přišlo nám na hrad léto! Je to sice už dva měsíce zpátky, ale víte, já jsem trochu pomalejší a tak mi to došlo až teď!

Zato já jsem rychlejší, proto už dva měsíce čekám, až KONEČNĚ napíšeme s mým pomaloučkým (a miloučkým) patronem tenhle speciál.

Počkat! To není pravda! Dva měsíce ho ještě ani nemáme přikázaný od šéfové! A dělat věci dopředu? To se přece nedělá!

Ovšem, prokrastinace je přednější, viď?

Prokrastinaci se nedá odolat! Ona totiž umí říct ta správná slova, kterým podlehnu raz dva! No chápete, přijde a řekne „odpočiň si“ a … tomu přece nemůžu odporovat!

Nechci nic říkat, ale tímhle bych se tu moc nechlubila, Olíčku… Protože víš co? Aby takhle nedopadl celý článek.

Raději nás dva omluvím sama (promiň!) za to, že letní speciál vychází tak pozdě, ale přeci je léto v plném proudu a to je nejlepší čas na psaní!

Psaní? A já bych řekl, že je to lepší čas na válení se! U vody… na slunci! To mi připomíná, že jsem zase spálený!

A vidíš to, Meggie celý měsíc pilně pracovala a spálená není ani trošku…

Ale vraťme se k létu, jo? Nebudeme tu popisovat mé spálené tuky! Takže léto… hmm… Vedro!

To tě napadne jako první, jo? Co třeba dobrodružství, nové zážitky (spíš takové trhlé a ztřeštěné zážitky) a cesty kamsi do neznáma…?

Počkej! Dobrodružství už máme za sebou, ne? To bylo o minulých a předminulých prázdninách! Teď máme cestu za pokladem, nebo jsem zase mimo?

Já jsem mimo… Myslela jsem to spíš obecně, víš?

A co se má v létě stát za dobrodružství? Na hradě je vlastně nuda, protože jsou všichni někde u mudlů! A jediné vzrůšo je na letňáku, no ne?

Na letňák Meggie nejezdí… A dobrodružství (do háje, to je ale dementní slovo!) zažije i jinde, cha! Víš, musíš si udělat i z běžného nudného dne den plný neobyčejnosti a dobrodružství. A musíš se těšit i na blbé věci.

To ty se máš těšit na blbé věci! Protože za jednou takovou věcí jedeš do matičky měst, víš?

Ale houby, na tu se těším a není to žádná blbá věc. Spíš jsem myslela, že se těším na tu děsně dlouhou cestu, víš? A ta by se kdekomu mohla zdát jako blbá.

Cesty jsou náhodou super! Víš, co se při nich dá dělat? Třeba se můžeš smát támhle někomu hloupě oblečenému! Nebo během toho vymýšlet nějaké věci! Či si číst! Ale teda rozhodně by ses tam neměla učit, to totiž zničíš kouzlo cesty!

Neboj, učení nemám v plánu. A smát se lidem asi taky ne. Protože to vůbec není hezké, víííš?!

Ale kdybys některé viděla, tak by ses smála taky, víííš?

A co kdybych se smála jen tak? Aby mě měli ti divně oblečení lidi za blázna? To by byl totiž dobrý skutek, najednou by si nepřipadali oni jako blázni. Protože já budu oblečená úplně nejvíc krásně, to se ví.

No to se ví! Jsi mé patronče a má patrončátka se neumí oblíkat jinak, víííš?! No ale stejně! Prostě smích je základ cesty, že?

Ale jen cesty tam. Cesta zpátky je cesta na bulení.

Jak odkud, víš? Třeba až pojedeme z Letňáku, tak se budu smát ještě víc, jak jsem tam všechny trápil, víš?

Ještě že tam nejedu!

Ale tebe bych netrápil! To bych ti neudělal! Však mne znáš!

Právě že znám! Ne, neboj, já bych si to o tobě nikdy nemyslela.

No tak vidíš! No a co ještě bychom vůbec mohli říct o létě? Krom toho, že je v něm vedro a dobrodružství a smích?

Že se můžeš ládovat zmrzlinou! Chňá! A dělat ještě hloupější věci než obvykle!

Jako třeba usnout na sluníčku! To je totiž nejvíc super! A ještě když máš na klíně psa! Pak ho máš totiž vypáleného na břiše!

Uííí! To já nedělám, takže to chci vidět! Každopádně myslím, že bychom měli dát čtenářům nějakou vyletněnou radu, nebo jim tímto článkem poslat letní poselství, co říkáš?

Počkat! My budeme do toho článku balit sovu, aby jim něco poslala?

Ne, to ne, to by jí bylo horko. Spíš z toho článku složíme čepičku a tu posadíme sově na hlavu, aby neměla úpal, to je jasné.

Ha! A máme z toho radu, vidíš? Náš článek je dobrý k tomu, abyste z něj udělali čepičku a dali si ji na hlavu!

Kdo složí tu nejbizarnější čepičku, vyhrává!

A myslíš, že se tím pak budou chlubit? Ale jako jinak to není vůbec špatný nápad! Vyhlašujeme tím soukromou soutěž?

Ovšem! Ale musíme dotyčného vidět v čepičce oba dva a musí být poznat, že je opravdu vyrobena z našeho článku!

To zní fér! Takže … do kdy vyhlásíme naši soutěž? Já bych to viděl tak do konce prázdnin!

Ano, souhlasím. Ale ještě přidám dodatek! Koho uvidíme oba dva v čepičce naživo, dostane nějaký bonus, co?

Tak to je jasné! A tím bonusem je to, že nás dva uvidí naživo!

Ne, tím bonusem je to, že se mu oba dva budeme moct vysmát do tváře.

Tak to k tomu patří! Já se mu do zad vysmívat nebudu, to je nehezké a nepatřičné!

A co odměna?

Já mu/jí pošlu autogram!

Já taky! A možná ještě něco, když se mi bude chtít…

Ale mně se chtít nebude, takže skončím u toho autogramu!

Dobrá! Tedy, snažte se, milí čtenáři, jak vidíte, odměna je opravdu lákavá!

No to teda! Vlastnictví vlastnobrkých podpisů dua Ufík-Collin má nevyčíslitelnou hodnotu!

Musíš dodat, že zájemcům se klidně podepíšeme na čelo.

A nebo vám můžeme zanechat podpis na nějakém sloupu na ulici, v tom je pak ještě kouzlo, že ho musíte najít!

To zní ale hodně cool! Zadání soutěže tedy máte, odměny znáte a my se asi rozloučíme, ne?

Tak jo! Čauky mňauky a nejezte olivy! Nemají to rády!

Za sebe říkám, že Olivy ani olivy jíst nebudu!

Hodné patronče, moc hodné! A tedy.. mějte se a zase příště se můžete smát s námi!

– usmívá se a mává –

– kyne (v pase) na pozdrav –