Cesta za pokladem Ludovica Astiera

Zdravím,

na mě jsou ty úkoly nějak rychlé, než jsem u prvního úkolu vůbec nalézt aplikaci na hledání kešek, tak už byl pátek a konec termínu. A teď je taky tak trochu pátek večer a mě se chce hrozně spát ale zároveň si říkám, že jsem nad jiskrou přemýšlel dost dlouho na to, abych ji nechal jen tak být a zapomněl na ni. Bylo to zvláštní, protože jsem si zadání úkolu přečetl po shlédnutí filmu Duše, což spolu tak trochu souviselo. Přece jen tam taky hledali jiskru a tak mi začalo vrtat hlavou, kde je moje jiskra... a na nic jsem nepřišel. Vůbec na nic, čemu by se dalo říkat jiskra. A tak mě napadlo, že prostě vyfotím východ slunce, protože to má prostě svoje kouzlo, ale zjistil jsem, že jsem na to moc líný vstát. Obzvlášť v létě, kdy je rozbřesk tak strašně brzy. A tak jsem se dostal až sem - k dnešku, kdy jsem to vzdal s tím, že mám kulový a zkusím to zas za týden. A pak koukám na jeden seriál a vidím tam fakt krásnou scénu, kdy se někdo (nejspíš režisér) fakt snažil, aby to vypadalo dechberoucně. A pokusili se dát západ slunce mezi dvě postavy, které spolu něco řeší. A více méně mají mezi sebou konflikt a jak je mezi nimi to slunce, tak je ten jas rozděluje. Jenže jak mizí, tak mizí i ten konflikt mezi nimi (více méně - na chvíli... prostě je to drama)... ta scéna není dokonalá, ale minimálně ten jeden záběr, kdy je mezi nimi slunce se mi hrozně líbil, tak jsem si ho prostě jen tak překreslil. A to posílám. Jiskra může znamenat mnoho věcí a můj obrázek taky může mít víc významů. Může to být jiskra nápadu k tvorbě toho obrázku. Může to být jiskra v tom seriálu. Je tam západ slunce... (i když z mého obrázku to asi není moc poznat) takže slunce → západ → uhasínající jiskra? No, nevím... snad takové vysvětlení postačí.

Zdravím,

ukázalo se, že neumím číst, byl jsem přesvědčen, že úkolem udělat špízy nebo něco prostě ukuchtit. Po druhém přečtení se ukázalo, že o špízy vůbec nešlo, ale už jsem to měl v hlavě a měl jsem na to chuť, takže jsem se postavil skřítkům do cesty, vzal domácí klobásu, domácí papriky i cibuli, dokoupil kuřecí maso a slaninu a začal napichovat špízy. To vložil do trouby a čekal. Nakonec jsem k tomu přidal jasmínovou rýži. Nic složitého, ale tolik mi to chutnalo, že jsem to rozjedl a pak si vzpomněl, že je potřeba ještě to zaznamenat. Doufám, že se počítají. Byly to velmi organizované špízy. S rodinnými ingrediencemi s rýží z jihovýchodní Asie, která může každému připomínat, že jestli jim je teplo v létě tady, tak tam by se rozpustili.