Mravenčím morem k bezchybné pleti

Do víru uplynulého školního roku se Angie Claire Silvery vrhla po hlavě: vzala si na starost kolejní obrazárnu, zapsala se na třináct předmětů, umístila se v první třicítce celohradního bodování, vyzkoušela si tři nebelympijské disciplíny (a získala stříbrnou medaili za luštění čaroku), přihlásila se do Sedmiboje … a konec roku si zpestřila pobytem na ošetřovně.

Pokud nyní čekáte inspirativní článek o tom, jak se toho dá tolik zvládnout a nezbláznit se, zklamu Vás. Ke Třem košťatům jsem usměvavou Angie vytáhla především ze zvědavosti na její zkušenosti s mravenčím morem a pazubnicí. Navzdory neradostnému tématu jsem se pak v její společnosti bavila tak, že jsem ani nepostřehla, že mi vedení podniku vyměnilo židli, na které jsem právě seděla.

Přistupte tedy blíže a přečtěte si, jak souvisí mravenčí mor s krásou a šaty se zápisem předmětů, co Angie prozradila o svých plánech s obrazárenskými soutěžemi, jak se jí spalo na dvou postelích zároveň… a jak to možná bylo s novými lůžky na ošetřovně.

Náš rozhovor jsme začali vzpomínkou na právě ukončený školní rok – jaký byl pro Angie?

Angie: Vyčerpávající. Letos jsem si poprvé nabrala více předmětů než dva a musím smeknout před všemi, pro které je samozřejmostí zapsat si horu předmětů.
Na druhou stranu musím říct, že letošní rok jsem si nejvíce užila. – dodává s úsměvem –

Nejvíc užila? Co bys považovala za nejlepší zážitek?

Angie: Je těžké vybrat jeden konkrétní. Ale nejvíce jsem se zasmála na famfrpálových trénincích. Zábavu jsem si pak užila i na Nebelympiádě, takže bych vybrala asi tyto dvě akce. – zasněně se usmívá –

Zmínila jsi „víc než dva předměty“ – kolik jich bylo a který z nich Tě bavil nejvíc?

Angie: Předmětů jsem nakonec měla zapsáno třináct. Merlinužel jsem z nich nestihla zdaleka všechny dokončit. Mám hrozně ráda jazyky – takže mě nejvíc bavily obě kouzelnické angličtiny, latina a španělština.

Páni, třináct! – zkouším popadnout vyražený dech – Co Tě přimělo si jich zapsat tolik?

Angie: Ono to jenom zní úžasně, zas tak moc to není. – směje se při pohledu na mou reakci – Původně jsem měla v plánu každý rok navyšovat o jeden předmět. V prvním ročníku jsem měla tedy jen jeden, ve druháku dva a ve třetím ročníku jsem chtěla tři. Pak jsem ale našetřila docela dost galeonů a zrovna u Madam Malkinové neměli šatstvo mých představ, a tak jsem se rozhodla místo nakupování zainvestovat do výuky. – vysvětluje se smíchem a po chvilce pokračuje – Dodnes přemýšlím nad tím, co bych teď za šaty místo bodů mohla mít. – usměje se šibalsky –

No… trojka tam nakonec byla… na konci. – uznávám částečné dodržení původního plánu navzdory jeho výraznému překročení – K téhle hoře předmětů Ti ještě navíc přibyla obrazárna. Neměla jsi sto chutí ji odpískat, že už toho máš dost i bez ní?

Angie: Upřímně řečeno, hned poté, co jsem poslala sovu s tím, že se hlásím na místo správce obrazárny, jsem si začala strašně nadávat do bláznů. – usměje se – Měla jsem strach, že to nezvládnu, že zklamu nejen sebe, ale i celou kolej. Že je to příliš velká zodpovědnost.
Pak jsem si ale večer začala představovat, jak bych obrazárnu vedla, co za soutěže bych vymýšlela, a veškerá panika byla pryč. – znovu se rozzáří –

O zklamání nemůže být ani řeč! – naprosto odmítám takovou možnost. Tss! – Zahájila jsi naprosto famózně, hned dvěma organizačně skvěle zvládnutými soutěžemi, jednou kreslicí a jednou fotografickou. Se kterou z nich jsi spokojenější?

Angie: Moc děkuju za pochvalu, vážím si toho. – usměje se skromně –
Určitě jsem spokojenější s fotografickou. Sama mám totiž k fotkám daleko blíže než k výtvarné tvorbě. Navíc se do fotografické soutěže přihlásilo více lidí, což mě nutně vede k závěru, že byla pro ně zajímavější, přitažlivější a pravděpodobně i jednodušší. – blýskne po mně bělostnými zoubky v oslnivém úsměvu –

Takže se v budoucnu můžeme těšit na víc fotografických soutěží? – snažím se nenápadně vyzvídat, na co se můžeme příští rok v koleji těšit –

Angie: Spíš se je budu snažit držet ve stejném poměru jako ty výtvarné. – mrkne – Přeci jenom jsou v koleji určitě i lidé, kteří rádi kreslí a vyrábí, a nerada bych je o to ochudila, i když já jsem na to nešika. – nakrčí nosík při hodnocení svého umu –

Pchá! Viděla jsem obrázek, který jsi posílala spolu s přihláškou do sedmiboje! O své výtvarné nešikovnosti mě nepřesvědčíš!  – Takové sebepodceňování se! Raději rychle pokládám další otázku –
V Nebelvíru je tradicí, že o vítězi obrazárenské soutěže rozhoduje celokolejní hlasování, přičemž autoři jednotlivých příspěvků zůstávají v rámci objektivity utajeni. Zvažuješ, že se do svých soutěží sama zapojíš?

Angie: Dokonce jsem i uvažovala u obou soutěží. Do budoucna to zatím neplánuji, ale třeba nakonec sama sebe zlákám nějakou soutěží vymyšlenou tak chytře, že zkrátka neodolám… – vesele se zasměje –

To zní jako výzva!  – nadšeně si představuji, jak Angie svádí sama sebe k účasti na svých soutěžích –
Prozradíš, jak by mohly vypadat Tvé další soutěže? – snažím se tvářit při svých výzvědách co možná nejnevinněji –

Angie: Je teprve začátek prázdnin, takže jsem ještě poměrně dost kreativně vyšťavená, jestli to tak mohu říci. – odpovídá se svěžím půvabem –
Pár nápadů jsem už ale měla, leč má zapomnětlivá hlava je všechny poztrácela, takže budu hledat pravděpodobně inspiraci novou, anebo se snažit přijít na ty staré nápady. Ale mám obavu, že by to byl boj s větrnými mlýny. – dodává se smíchem –

Kéž bych nevěděla, o čem mluvíš! – jsem ráda, že se mé nenávratně ztracené skvělé nápady nacházejí v tak dobré společnosti a zmínkou o vyšťavenosti se nechávám odvést k tomu, co mělo být hlavním tématem tohoto rozhovoru –

Zmínila jsi jistou vyšťavenost a na začátku jsi uplynulý rok označila za vyčerpávající. Byl toto důvod, proč se Ti zdála postýlka na ošetřovně tak lákavá, že sis ustlala rovnou na dvou?

Angie: No, jen tak mezi námi, ty postele na ošetřovně teda nic moc. – zavzpomíná na staré postele, které pamatovaly ještě první epidemii, co se prohnala hradem – Zvlášť, když člověk spí na dvou. Mám dojem, že jedno staré přísloví by se mělo obměnit na „Není radno spávat na dvou postelích“. – pokračuje s bezstarostným smíchem –
Na ošetřovně jsem se ale ocitla díky své zvědavosti. Byla jsem moc napnutá, co se skrývá za pootevřenými dveřmi apatyky… no a když jsem to zjistila, udělalo se mi tak špatně, až jsem z toho onemocněla. – vesele pokrčí rameny –

Podle nebelvírského Muzea Hogwarts – snažím se předstírat, že je mám pěkně projité a že jsem je rozhodně neobjevila teprve včera – byl na hrad mravenčí mor poprvé zavlečen ze Zapovězeného lesa. Ty jsi onemocněla po vypití nějakého lektvaru z Apatyky – vzpomeneš si, které lektvary jsi zkoušela?

Angie: Ten na mravenčí mor měl dost odpudivou barvu a já bláhová si tehdy myslela, že naopak to ze mě udělá krásnější dívku. Že ta barva má odradit všechny studentky, aby lektvar zbyl na ty potřebnější. – ušklíbne se lehce rozpačitě –

To zní rozhodně jako logická úvaha! – bez zaváhání přikyvuji –
Pokud to pro Tebe není moc bolestivé, které z projevů mravenčího moru Ti asi nejvíc pily krev?

Angie: Určitě ty nevzhledné pupínky, které se mi po celém těle objevovaly a nehorázně svědily. – vzpomíná nešťastně – A pak jsem hodně trpěla bludy a představami, což mi na zlepšení nálady moc nepřispělo.

– trochu se při té představě otřesu a pozorně si Angie prohlížím – Ať se dívám, jak se dívám, na Tvé pleti nezůstala po pupíncích ani nejmenší stopička. Vrátila Ti léčba původní krásu, nebo ji dokonce ještě o fousíček vylepšila?

Angie: No, já bych řekla, že jsem ještě líbeznější, ne? – odkudsi vytáhne zrcátko a bedlivě se pozoruje, načež je spokojeně odloží – Vážně, pleť mám ještě hladší než dříve, a to už je co říct. – zasměje se –

Líbezná rozhodně jsi! – nemohu než souhlasit – Kdyby některá ze studentek toužila po podobně alabastrové pokožce, jakou máš Ty, doporučila bys jí léčebnou kúru mravenčího moru? Nebo jinak, kdybys tehdy věděla, jak nepříjemná ta nemoc je, podstoupila bys všechno to svědění a bludy pro svou větší krásu znovu?

Angie: – červená se nad těmi ódami – Ano, všem studentkám a svým spolužačkám bych hned doporučila běžet do Apatyky a shánět se po tmavém lektvaru. Určitě nebudou litovat! – zářivě se usměje –
Já sama bych vše podstoupila samozřejmě znovu i za cenu té bolesti. Protože za krásu se přeci musí trpět, ne? – pokračuje nadšeně, pak si však na něco vzpomene a lehce rozpačitě dodává – Doufám jen, že mě za tato slova pan Matthew nepověsí do průvanu…

– to bych rozhodně nechtěla, tak raději rychle měním téma – Spolu s mravenčím morem jsi onemocněla pazubnicí. Na první pohled (nebo poslech?) vypadalo Tvé šišlání jako celkem švanda. Bavilo i Tebe?

Angie: Upřímně, na pazubnici už jsem nic moc pozitivního neviděla. Šišlání mi vadilo, pár lidí mi totiž nerozumělo. Ale nikdo se mi naštěstí neposmíval. – lehce se usměje a hned nachází světlý bod i na pazubnici – Ale aspoň jsem mohla zkusit, jaké to je, když člověk okusuje dřevo, to se přeci jenom každému nepoštěstí. – laškovně na mě mrkne –

Zkoušela jsi ohlodávat pastelky a brousit si tak zoubky? – svítí mi očka zvědavostí –

Angie: Ano, zkoušela. – přikyvuje pobaveně – Ale s jídlem roste chuť, takže si mé zoubky pochutnaly i na noze od židle.

Že by tady tkvěl důvod pro nákup nových postelí? – zavětřím skandálek bulvárního formátu –

Angie: …  – Angie zcela nevinně sklopí oči a zčervená –

Když už jsme nakously téma nových postelí, – nedokážu si odpustit malou odbočku –  uvažuješ o tom, že by sis pořídila nějakou další nemoc, aby sis mohla vyzkoušet, zda jsou ve skutečnosti stejně pohodlné jako na pohled?

Angie: Bohužel jsem panu Mattovi slíbila, že až bude příště Apatyka otevřená, žádný lektvar se už nebudu pokoušet pít. Takže pravděpodobně ne… I když ty nové postele vypadají opravdu slibně. – dodá s lehce zasněným výrazem –

– Když to vypadá, že Angie už nic nedodá, přihlásí se o slovo jedna vtíravá, přímo děsivá otázka, kterou dokonce i nové postele dokázaly zaplašit jen na chviličku. Vší silou se snažím přemoci nutkání, abych si před odpovědí nezacpala uši –  Bolí pazubnice?

Angie: Pokud se člověk nekousne nedopatřením do jazyka, je to zcela bezbolestné onemocnění, takže se není čeho bát. – snaží se utišit mé obavy –

– Když vidím, že Angie vrtí hlavou, oddechnu si a znovu uvolním uši – Uff, děkuji za uklidnění.
K pazubnici jsi přišla stejnou cestou jako k mravenčímu moru, nebo ta má jiné příčiny?

Angie: V podstatě stejně. Opět jsem ochutnávala lahvičky z Apatyky, jenže tentokrát mou motivací nebyla krása – to už jsem viděla jako ztracené – ale snaha o uzdravení mravenčího moru. Myslela jsem si, že ten protijed tam někde musí být. Ale nebyl. – smutně se pousměje –

Ne, zdá se, že pazubnice neměla na mravenčí mor sebemenší vliv, klidně si bujela společně s ním. – souhlasím a raději měním téma, které je pro Angie očividně bolestivé –
Pobyt na ošetřovně sis vyzkoušela už v zimě, když se mezi hradními obyvateli šířila jako lavina alergie na cukrátka, tehdy stály postele div ne jedna na druhé. Čemu dáváš Ty jako pacient přednost? Společnosti v utrpení, nebo když máš ošetřovnu celou sama pro sebe?

Angie: No… – krátce se zamyslí – Asi spíš, když mám ošetřovnu sama pro sebe. Veškerá pozornost a soucitné vzdychání návštěvníků je pak darováno jen mně, což se mi moc líbí. – zasměje se –

Věřím, že pozornost potěší, navíc zdravotníci nejsou rozptylováni sténáním jiných pacientů, takže se mohou plně soustředit a odvést nejlepší možný výkon. Jak jsi byla spokojená s úrovní zdravotnické péče, jíž se Ti dostalo?

Angie: Byla jsem spokojená opravdu moc. – nadšeně se usmívá – Vlastně mě nenapadá žádná výtka, kterou bych mohla na adresu zdravotníků říct. Pan Matthew je muž, který je opravdu na pravém místě.

Jsem si jistá, že taková slova potěší nejen jeho, ale i ostatní obyvatele hradu.
Na cukrátkovou alergii tehdy zabírala pleťová maska připravovaná z bláta a vody Mrtvého moře, kterýžto lék si mohl víceméně každý namíchat sám. V případě pazubnice a mravenčího moru už ovšem byla odborná pomoc nutná. Prozradíš, jak léčba probíhala? – usilovně nemyslím na to, jak slečna nebelvírská prefektka netušila, na co jsou bylinky a jak se používají –

Angie: V jednom z mých blouznění přišel ke mně pan Matthew na ošetřovnu a podal mi lahvičku s nevábně vypadající tekutinou se slovy, ať to vypiju. Ačkoli jsem věděla, že to se mnou myslí dobře, pořád jsem se nedokázala přinutit ten lektvar vypít. Musel mě hodně pobízet a navnadit mě, že už to nemůže být horší. – zasměje se – Pak mě jen ujistil, že budu vypadat stejně krásně, možná ještě o něco líbezněji, a to rozhodlo.  – s radostí si vybavuje konec svého trápení –

Individuální přístup k pacientovi se rozhodně cení.  – obdivuji, jak si pan Matt poradil s nechutí pacientky experimentovat s dalším podezřele vyhlížejícím lektvarem – Zvlášť když se ukáže, že to nebyla jen prázdná slova a lék skutečně Tvůj přirozený půvab ještě zvýraznil.

A mně už nezbývá, než Ti poděkovat za milý rozhovor a na závěr se ještě zeptat na nějakou radu pro budoucí pacienty. – nemůžu uvěřit, jak rychle a příjemně ten čas utekl. –

Angie: Vyzkoušejte ty nové postele a pak mi řádně poreferujte, jak se v nich spalo. Abych do příště třeba zauvažovala, jestli bych přeci jen ještě neměla onemocnět.  – šibalsky mrkne –
A hlavně: pijte lahvičky s tmavou tekutinou. S trochou štěstí se nakazíte mravenčím morem a vaše pleť vám bude po uzdravení vděčná. – mrkne a zasměje se –

A pro vás, milí čtenáři, kteří jste dočetli až sem, mám ještě malou otázečku na konec: Co musí člověk udělat, když se nakazí některou z hogwartských nemocí a chce se uzdravit?

1. Užívat si komfortu postelí na ošetřovně, pojídat sladkosti od návštěv a čas od času hlasitě zasténat – nemoc se přeci musí vyležet a protrpět!
2. Zajít si na Příčnou a namátkou vyzkoušet všechny dryáky, které vás zaujmou – nejste přeci žádná ořezávátka, abyste s každým píchnutím běhali za doktory a metoda „Pomoz si sám“ vám navíc dává jedinečnou příležitost experimentovat s nejrůznějšími látkami a lektvary.
3. Najít si příslušné bylinky a vyzdobit si jimi pokoj, uvít si věneček, uvázat kytici, která bude vkusně doplňovat váš model – koneckonců i do lázní se jezdí nejen za léčbou, ale také na dovolenou a za nevšedním zážitkem. ;)
4. Sehnat si příslušné bylinky (například z kolejních zásob), poprosit hradního zdravotníka pana Matta, aby z něj pořídil účinný výtažek, a lektvar pak pod jeho dohledem poslušně vypít.
5. Najít si umírací jámu a počkat, až se naskytne příležitost hrdinně se obětovat (např. skokem do rozžhavené sopky) – proč se chtít uzdravovat, když se můžete stát nesmrtelnou legendou?!

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 1 + 2 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Napsal: Heky Dne: 07.08.2014 ve 10:15

Lily, máš naprostou pravdu, zkrášlovací lektvar bez utrpení zní skvěle! Jenže je v tom háček - bez mravenčího moru ho pan Matt pravděpodobně jen tak nevydá, takže nelze objektivně zjistit, do jaké míry zkrášluje lektvar sám o sobě, bez morového aktivátoru. ;)

 

Napsal: Lily Peterson Dne: 07.08.2014 ve 06:50

Skvělý rozhovor, díky za tipy! Až budu chtít ze školy odejít, tak určitě zvolím poslední možnost ;) Mimochodem napadlo mě, co když za tu znovunabytou super líbeznost nemůže ten mravenční mor, ale jen ten lektvar, co dal Angie pan Matt? Krása bez utrpení, to by bylo něco!