Vlčice se lvem v srdci

S madam Heky jsem se setkala ve sklepení před dveřmi ke krysám. Dohodly jsme se, že krysy ještě chvíli počkají a skvěle jsme si povídaly. Madam Hekatea je velice milý, laskavý a příjemný člověk, se srdcem na dlani. A ruku v ruce s mou zvědavostí vznikl tento rozhovor. Moc děkuji madam, že byla trpělivá a odpovídala na mé všetečné otázky.

1. V zájmu sebe (zcela nesobecky) se nebudu ptát, co Vás vedlo ke kolejničení. Výběr pana ředitele byl bezesporu nejlepší! Zajímá mě jiná věc. Jste Lvice srdcem i duší. Učíte již nějakou dobu, a tak Vám nebelvírská kolejka nebyla přístupná. V den, kdy jste se stala kolejní ředitelkou, se však dveře do kolejky otevřely. Jaké byly Vaše první myšlenky? Váš nádherný návrat do srdce koleje? Když se Vaše ruka dotkla kliky dveří? 

Hekatea Centaurix: Chvíle, kdy jsem poprvé po letech vešla do kolejky, byla krásná. Nebelvírští mi přichystali nádherné uvítání, velmi vřelé a nadšené. Díky každému jednomu z lvů, lvic a lvíčků jsem se tak brzy cítila v kolejce opět jako doma. A myšlenky, když mě Buclatá dáma vpouštěla dál, místo aby mi před nosem zamítavě šermovala prstem? Hlavně přání, abych nezklamala nadšená očekávání, o kterých mi houkaly už sovky v sovinci, a abychom si všichni rozuměli a společně si pobyt v koleji užili. 

2. Do kolejničení jste vpadla opravdu rovnýma nohama. A to doslova. Minulá madam kolejní musela opravdu velice narychlo odjet. Nikdo Vám nic nepředal. Jaký to byl pocit? A myslíte si, že kdyby Vám někdo nějaké to know how předal, byl by začátek cesty jednodušší? 

Hekatea Centaurix: Ona to tak úplně není pravda – od chvíle, kdy jsem se vrátila do kolejky, se mi naše slečna primuska snažila všemožně pomoci, abych se co nejdříve rozkoukala. A nejen ze začátku, slečna Prin ví o všem, co se kde v koleji i na hradě šustne, nepřestávám žasnout, kolik věcí je schopná ohlídat a jsem jí za to neskutečně vděčná. Velkou podporou mi byl také pan Fil, ostatní kolejní ředitelé, především havraspárská madam Grace, náš duch Matýsek, Vy, slečno Emo, i pan Claps. Vytvořili jste ve vedení skvělý tým a já jsem moc ráda, že jsem se mohla stát jeho součástí. Stejně tak si nemohu vynachválit ani vstřícnost famfrpálového křídla, slečny Sky, Jane i Freyi, a ostatních v zasedačce. 

Velkou pomocí do začátku byly také všechny sovky s odpověďmi na tradiční otázky k předchozímu hogroku. Doteď mě mrzí, že jsem na polovinu z nich nestihla odpovědět a nepřepsala si všechna krásná slova, kterými lidé chválili jednoho každého člověka ve vedení, na postech s odznaky i bez nich. Moc doufám, že toto už se mi podruhé nestane. Nikdo by neměl mít pocit, že jeho odpověď a názor nejsou důležité a jen tak zapadly. Nezapadly, čtení těchto sov mi dalo hodně. Jen merlinužel nestíhám vždy odpovídat. 

3. Nemohu si pomoct, musím se zeptat! O Vás se ví, že milujete zvířata. Také víme, že chováte osmáky Prosím, buďte tak laskavá,  porovnejte péči - smečka lvů versus smečka osmáků. Která péče a výchova je jednodušší? Platí úplatky ve formě dobrůtek? 

Hekatea Centaurix: Myslím, že letošek ukázal, že na naši lví smečku buď úplatky tak úplně neplatí, nebo jsme nenašli ty úplně nejlákavější pamlsky, abychom se trochu víc zakousli do soutěží a sbírání bodů. Také na famfrpálové hřiště by se nás o pár víc ještě vešlo… uvidíme. Oproti osmáčkům jsou Nebelvírští mnohem disciplinovanější, když chtějí, a nemusím se bát, že by mi s radostí a zdravým zápalem ničili všechno, co před nimi neschovám. 

To, co je na Nebelvírských skvělé, je, že jejich hlavní motivaci netvoří pamlsky, ale láska ke koleji. Moc doufám, že toto pouto ke koleji se jen tak nezpřetrhá. 

4. Vraťme se na chvíli do minulosti. Byla jste zajisté skvělá studentka. Kdybyste se teď zamyslela, co byste jako nynější kolejní ředitelka řekla svému mladšímu já, co by to bylo? Taková retrospekce sama do sebe. Rada? Moudro? Vzkaz?

Hekatea Centaurix: Moje studentská léta byla skvělá díky té nejlepší madam kolejnici, jakou si lze představit – madam Betelgeuse Orionis byla nepřekonatelná, laskavá, zajímala se o každého člena své koleje a díky tomu nás bavilo snažit se o co nejlepší výsledek, při sběru bodů, na hřišti i v kolejce. Žádného Nebelvírského by tehdy ani nenapadlo ve Velké síni žertovat o tom, jak nestíhá nebo sbírá trolly, místo toho, aby se dal do práce. Společně s nynější madam Neryskou jako primuskou dokázala madam Bete z kolejky vytvořit šťastné, tvořivé místo. 

Takže… abych se vrátila k otázce… nedokážu si představit radu, která by moje studentská léta ještě vylepšila. Slovy Richarda Bacha jsem byla “hravou vydrou vesmíru” a užívala si možností a výzev, které hrad nabízel. Moc bych si přála, aby se tak v koleji cítila i nová generace – a nejen Nebelvírští, aby je soutěže, úkoly a výzvy bavily a posouvaly je dopředu, umožňovaly jim dozvídat se nové zajímavosti, řešit hádanky, kreslit, skládat z papíru i jinak tvořit a zkoušet věci, ke kterým by se sami jen tak nedostali. 

Pokud bych si tedy měla poslat vzkaz, bylo by to Zůstaň hravou vydrou vesmíru a nenech si to nikým a ničím vzít. 

5. V čarostavu máte nádhernou myšlenku - Přítel mého přítele je i můj přítel. Jakou zkušenost máte s touto moudrostí? Co pro Vás znamená a proč zrovna tuto jste si do čarostavu dala. 

Hekatea Centaurix: Za toto moudro vděčím madam Nerysce a Rain. Je to parafráze slavného “nepřítel mého nepřítele je můj přítel”, které strýček Google sice přisuzuje Churchillovi, ale já ho mám spojený s Sheldonovým vysvětlením o jakémsi princi, kterého pak zabila osobní stráž. Věřím, že parafráze s přáteli je pravdivější a může život každého obohatit mnohem víc a lépe. Platí to o Hogu i v životě, velice často si skvělých lidí všimneme tak, že nás na ně někdo upozorní, jak jsou milí, tvořiví, nebo že je přivede s sebou… přes společnou kamarádku jsme se koneckonců blíž seznámily i my dvě a jsem za to velmi ráda, bez Vás by byly má poštovní schránka i mé dny mnohem prázdnější. 

6. Které kouzlo máte nejraději a proč? 

Hekatea Centaurix: Myslím, že v knihách Harryho Pottera své oblíbené kouzlo asi nemám, na Hogu je to kytičkové a léčivé kouzlo a v Soubojovém klubu Ledová bouře a Vyvolání vlka, i když je prakticky nepoužitelné. Ale je to vlk a díky slečně Christi má teď náádherný obrázek! 

7. Jakou podobu má Váš patron?

Hekatea Centaurix: Se studem musím přiznat, že hmotného patrona vyčarovat neumím… očividně se nedokážu dostatečně silně soustředit na svou šťastnou myšlenku či vzpomínku. Ale doufám, že by to mohl být vlk nebo hravá vydra nebo kůň nebo zvídavý hlodavčík (jen ne nikdo zpoza těchhle dveří! Obyvatelé krysího sídla dělají ostudu svým příbuzným osmákům, potkánkům a dalším), chytrá liška nebo sova, straka, krkavec… Ach, vidím, že ve finále je skvělé, že se podoba patrona utváří bez naší vědomé volby! 

…u Vás by to byla surikata, že ano? 

Ještě jednou děkuji madam Hekatee za krásný rozhovor plný laskavých slov a vzpomínek. Lepší kolejní ředitelku jsme si přát nemohli!