Blondýna brigádničí

Jelikož můj první článek měl tak velký úspěch (děkuji vám všem, miláčkové!), jsem tady zase se svým deníčkem. Chápu, že životy vás všech ostatních jsou natolik nudné, že netrpělivě čekáte na další vydání Lví tlapou, abyste mohli sdílet ten můj…

Na famfrpál mě nikdo jen tak nedostane, ale přeci jen jsem si řekla, že bych se měla vypravit „někam ven“. Víte, za prázdniny bylo na Příčné ulici k dostání takových super krásných modelů, které jsem prostě nemohla nechat v regálech pro ostatní (nikdo by nevypadal tak skvěle jako já, pochopitelně), takže můj měšec není zrovna naditý… Nicméně, nestydím se za to, že jsem si šla přivydělat!

Mé kroky směřovaly k Prasinkám, kde jsem velkolepě vtrhla do agentury Žlutá tlapa. Požádala jsem pracovnici (která byla mimochodem úplně neuvěřitelně nevkusně oblečená) o nabídku brigád a ta mi velice neochotně podala umaštěný cár pergamenu se seznamem šesti různých prací. Už z tohoto pergamenu a zacházení se mnou jakožto potencionální pracovní silou jsem pochopila, že moje práce určitě nebude v prestižní kouzelnické módní firmě.

Nakonec jsem se ovšem spokojila s jakousi kadeřnickou činností – totiž s česáním hlav u Zakázaného lesa. Řekla jsem si, že konečně předvedu svému okolí jeden z mých talentů, česat umím bezesporu nejkrásněji!

Vyfasovala jsem hřeben a odporoučela jsem se ke kraji lesa. Nechci nic říkat, ale myslela jsem si, že je to krásný čistý a světlý les, ve kterém žijí jen jednorožci… Ale tohle?! Taková džungle? Merline, kam mě to zase poslali?

Přiznám se, že jsem měla dost strach. Hlavy mě totiž nijak nepřivítaly, byly napíchnuté na kůlech a bylo to dost nechutné, abych pravdu řekla. Nicméně já nejsem žádná citlivka, tak jsem se dala do práce. Ale ty vlasy…! Fuj! Chápete to? Oni mě pošlou česat hlavy, které se snad nikdy nemyly!

Jak jste jistě pochopili, hřeben jsem zahodila a vzala do ruky hůlku. Takových mastných vlasů bych se nikdy nedotkla! Po chvíli přemáhání jsem se ale musela dát do práce.

První hlavě jsem udělala jen lehký neutažený cop a vpletla do něj růžové kvítky. Druhá hlava skončila s copem omotaným kolem dokola hlavy, třetí měla drdol na vršku hlavy, čtvrtá měla jen culík svázaný ozdobnou mašlí… Na pár hlavách jsem použila i nůžky, protože jejich dosavadní sestřihy byly přímo katastrofické!

S nadšením jsem potom zkoumala své dílo a těšila se na tučnou odměnu. To bude nových šatů! říkala jsem si. A ty doplňky a všechno! Jak jsem byla překvapená, když mi pracovnice agentury podala 5 bronzových svrčků! No věřili byste tomu? A že se jim moje práce nelíbila, protože k hlavám u Zakázaného lesa se nehodí růžové stuhy? Viděli někdy, jak ty hlavy vypadaly ohyzdně, než jsem přišla já? Tohle má být vděk?!

Omluvám se, čtenáři, jsem příliš rozčilená, než abych mohla psát dál. Taková urážka!! To není možné!

Samozřejmě mám pro vás radu na závěr, která tentokrát zní – nechoďte do Žluté tlapy, za poctivě odvedenou práci vám nikdo nic nedá a ještě na vás budou oškliví!

Paráda!