Oslovujeme, voláme!

Naše Prin. Princezna. Sluníčko. A víte, že je vlastně žába? No vážně!

Princess Star: Ke svému jménu jsem samozřejmě přišla tak, že když jsem se narodila, byla jsem tak přenádherné dítě, že si maminka s tatínkem hned řekli: „No ta je krásná! Hezčího dítěte na světě neexistuje! Úplná princezna!“ A tak už mi to zůstalo... Ale teď tu pravdu, jo? - směje se - Ještě na mudlovské základní škole někdy na prvním stupni jsem se jako Princess Star podepsala do písemky a tvrdila paní učitelce, že mne rodiče přejmenovali. - promne si kořen nosu, když si na to vzpomene- 

Pamatuji si, že mi vyhrožovala, že zavolá rodičům, aby se na to zeptala. - směje se - 

A aby byla pravda kompletní, tak táta tvrdí, že když jsem se narodila, tak jsem vypadala jako žába. - se smíchem dopoví -

Kdy se slaví Princess bohužel nevím. - posmutní -

A kohopak tu máme dále? Naše Simelie, nadaná, ochotná, po kom se asi jmenuje?

Simelie Mallorny: Moje babička si vždy přála mít děvče, které by pojmenovala po své prababičce Simelie Sanders. Jenže měla jen kluka, a když jsem se narodila já, tak si tohle jméno u rodičů prosadila.

Svátek slavíme vždy 3.4. Osobně nevím z jakého jazyka pochází, ale jeho význam je slovo čarokrásná.

Další na řadě je Jane Oak. Poslechněte si její krásný rodinný příběh: 

Jane Oak: Své jméno jsem prostě a jednoduše zdědila po rodičích. Křestní jméno mám po mamce, která se také jmenuje Jane, respektive Jana. A naopak příjmení po otci, který pochází z kouzelnického rodu Oaků (v češtině Dubských popřípadě Dubů). A právě své příjmení využiji k tomu, abych vám něco o našem rodu pověděla.

Kdysi dávno žil byl jeden skotský kouzelník jménem Joseph. Celý život žil v malém městečku jménem Armadale, které byste na mapě našli někde mezi Edinburghem a Glasgow. Byl to hodný člověk, vždy ochotný pomoci lidem v nouzi. Miloval přírodu a dřevo. A tak není divu, že se prací se dřevem i živil. Pro kouzelníky, chudé ale i ty bohatší, vyráběl nejrůznější dřevěný nábytek podle jejich představ. Občas se ale stalo, že si zákazník vymyslel předmět nepraktický nebo dokonce nepoužitelný. V takovém případě se Joseph snažil kouzelníkovi vysvětlit, že takhle to nejde. A když si kouzelník trval na svém, Joseph neváhal práci odmítnout s tím, že takou blbost prostě dělat nebude. Byl totiž dost tvrdohlavý a zásadový. Měl prostě „palici dubovou“, jak o něm často říkávala jeho žena Emily. Jednoho dne Joseph objevil v lese obrovský dub a rozhodl se ho použít jako základ pro jeho nový dřevěný dům, který by byl z dubového dřeva a vzhledem by dub připomínal. Krátce na to se začalo o něm mluvit jako o Josephu Dubovém, popřípadě mu lidé říkali prostě „pan Dub“. A když se pak Josephovi narodili děti, zdědili po něm i „příjmení“ Oak.

Můj otec se před 55 lety narodil právě v onom dubovém domě. A Joseph Oak byl jeho pradědeček, můj prapradědeček. Když táta potkal mou mámu, zamiloval se do ní, a po svatbě se rozhodl s ní odejít sem do Čech a najít si zde svůj vlastní dub, kde by mohl postavit dům pro svou rodinu. Ostatní Oakové se mu snažili tento nápad rozmluvit, protože bude v cizí zemi, jejíž řeč neumí a navíc to není Anglie - co si budeme povídat, země, kde se narodili Harry Potter a Albuse Brumbál, je prostě jiná liga. Nicméně jelikož se u nás v rodině, kromě lásky k dřevu a přírodě dědí i pořádná dávka tvrdohlavosti a odvahy, tak si můžete tipnout, jak to dopadlo. V Černokosteleckých lesích, v místech kam mudlové nemají přístup, můžete najít veliký dubový dům a v něm Philipa, Janu a Jane Oak.

A kdo se ze lví rodiny jmenuje po květině? Ale uvnitř je vlastně malý ďáblík? 

Calla Torová: Calla jsem především díky květinám. Navíc se mi moc líbí, že v překladu z latiny znamená ďáblík bahenní =D

No a Torová jsem po rodičích =D

Na tuto dívku jsem byla sama zvědavá. A její odpověď je přenádherná: 

Lassie Castleton: Jméno Lassie jsem si vybrala jako připomínku toho, jak je důležité bojovat a nikdy se nevzdávat, i když čelíme nepřízni osudu a nepřekonatelným překážkám, protože sny se mohou splnit, pokud máme odvahu za nimi jít. Příjmení Castleton je podle mého milovaného místa v Anglii. :)

Věděli jste, že Connor pochází z Irska? Jaké jméno by dostal jako dívka? A proč je Connor k nakousnutí? 

Connor Ian McBrownnies: Mé pojmenování bylo určeno mými rodiči při narození. Má rodová linie má větve po celém světě, ale ta, ze které převážně pocházím, je z Irska. Rodiče se rozhodli pro jméno s irským původem a zároveň chtěli jméno, které v rodině ještě nikdo nemá. To je taková tradice, kterou bych chtěl někdy zbořit. Nicméně, na to mám ještě čas a nejlepší léta si nebudu kazit. - O svém věku se raději nezmiňuje -

A abych nezapomněl, jméno Connor má znamenat „milovníka vlků a psů“. Někdy se vyskytuje i varianta „pán psů“ a někdy jsem označován jako „lovec“. Vyberte si - Zasměje se - Něco na tom ale bude, protože zde v Bradavicích jsem vystudoval dva ročníky, úspěšně dva ročníky, lykantropologie a žádný vlk, dokonce ani vlkodlak, mě nesežral.

Pro případ, že bych se narodil jako děvče, bylo v záloze jméno Connie. Tak mě dnes oslovují některé spolužačky z Nebelvíru.

Teď asi ta zajímavější část - mé příjmení.

Při příchodu na hrad jsem kdysi dával rozhovor do DV o mém příjmení, ale opakování je matka moudrosti, takže zopakování vadit nebude. Jeho původ je již velmi starý, dokonce ani Bradavice ještě nestály. Vše začalo ve chvíli, když si moje x-prababička Ingrid McNiesová vzala mého x-pradědu Joprého Browna. Tato příjmení spojili dohromady a vzniklo z toho to, co vzniklo. Říkám si, že to ještě dopadlo docela dobře a příjmení zní prvoplánovaně. Nedovedu si představit, jak by znělo dohromady třeba McNiesová a Black. Raději s barvičkami neexperimentovat.

A pokud tě zajímá podoba s dezertem brownies, na kterou se často ostatní ptají, tak ta se má následovně. Někdo z mým předchůdců, vlastně ani nevím kdy přesně, se zabýval kulinářstvím a pečením. Ta osoba strašně ráda experimentovala, a tak jednou vzniklo něco strašně lahodného, dnes známého jako brownies. Údajně se dezert měl jmenovat přímo po vynálezci, ale kdo by si chtěl objednat „jednoho mcbrownniese“? Já tedy ne! A jak to tak říkám, zní to hrozně - směje se -

Neobyčejně obyčejný, tak by se dal nazvat další mladý muž: 

Tarabas Orionis: Jméno Tarabas pochází z pohádky Fantaghiró. Jednalo se o kouzelníka, vlastně tak trochu rozpolceného mezi dobrem a zlem. Trošku sobecký, nakonec ale ukáže velké srdce a princezně Fantaghiró pomůže, byť to znamená, že přijde o svou velkou lásku.

Orionis pochází z toho, že patřím do rodiny, a tak proč bych se měl jmenovat jinak? :D Akorát tím Tarabasem dávám trochu najevo, že mi občas rostou růžky. Vlastně se podobám Harrymu Potterovi. Když mi nasadili klobouk, taky mi říkal: Ve Zmijozelu bys byl úspěšný, ale...opravdu to tak chceš? NEBELVÍR! :D

Svátek neslavím, udělám si ho, když mám zrovna náladu.

 Málem skončil jako nábytek! O koho jen může jít? 

Nebelbrach Mechacha: Svého času jsem byl hodně ponořen v židovské kultuře. Tehdy jsem se hlásil ke studiu na náš hrad. Jako jméno mi naskočilo Mechacha, protože se mi zdálo, že zní židovsky. Ale protože jsem zároveň četl různé staré severské texty, rozhodl jsem se, že má jména musí aliterovat. Stal jsem se Mebelbrachem, aliterovalo to s Mechacha, a přitom zároveň znělo židovsky. Pak jsem si však uvědomil, že to moc připomíná nábytek (německy Möbel), a to se mi nelíbilo. Tak jsem první písmeno zaměnil za podobné, nosovku za nosovku.

Později si mnoho lidí myslelo, že jsem Nebelbrach kvůli Nebelvíru. Tomu se říká lidová etymologie.

Jaké jméno máte chuť opakovat stále a stále dokolečka, dokola? 

Uhnilti Orionis: Své jméno: Uhnilti, považuji za jedno z nejhezčích. I když tuším, že někdo s ním může mít problém. Ale schválně zkus si to říct párkrát nahlas.. uhnilti.. uhnilti.. jak to ladí, jak se snadno vyslovuje.

A jak jsem k němu přišel - moji pokrevní rodiče o mě neměli zájem. V rodině se vypráví historka, že když můj otec zjistil, že mě moje matka čeká, tak raději utekl s nějakou „courou“ (stále netuším, co tohle označení znamená). Když se tak stalo, moje matka seslala na mého otce zaklínadlo *Uhnilus pinďulus*. A aby účinky svého počínání posílila, pojmenovala společný výtvor, svého jediného syna (rozuměj mne), Uhnilti. A tak vzniklo mé jméno. Příběhy mé matky a otce pak pokračují dál, ale to už se netýká mého jména. Ani jednoho jsem ale osobně nepoznal.

Svátek slavím pokaždé, když se někdo odváží říct mé jméno správně. A nebo když vymyslí nějakou úžasnou variantu jako třeba: Uhnilda, Uhnilík a tak dál.

A kdopak ujížděl na Hunger Games? 

Lucia Everdeen: Jméno jsem si dala své mudlovské, jen jsem ho malililnečko upravila a důvod je prostý - pokud by mě někdo oslovil nějak jinak, mohlo by se stát, že nebudu reagovat, neb si to neuvědomím. No a příjmení... samozřejmě je po rodičích, ale realita je taková, že jsem se registrovala na hrad a v televizi byl film Hunger games, v té době pro mě úplná novinka a úplně jsem se zamilovala do Katniss Everdeen. Takže příjmení bylo na světě.

Dnes už bych si ho nedala no, přijde mi trapné.

Ještě bylo ve hře Forbes, podle Caroline Forbes z Upířích deníků :-) (Gilbert a Salvatore byly moc průhledný :-))

Kdopak je mírumilovný a laskavý? 

Niobé Taíny: Od svých kouzelnických rodičů jsem dostala velmi výjimečné jméno. Tak jako i naše rodinné příjmení, které má původ stovky let dozadu.

Rodiče se nechali inspirovat historií našich předků a dle toho mě pojmenovali Niobé.

Prý je na svatební cestě zaujala mudlovská řecká mytologie, která se z částí podobala naší rodinné historii. A vzhledem k tomu, že je má rodina pyšná na své příjmení Taíny a na její dlouhou historii, tak jsem dostala tohle krásné jméno. I když jeho první nositelka nebyla kdovíjaký andílek a doufám, že můj osud nebude stejný, byť je podobný tomu jejímu.

Rod Taíny vznikl v daleké zemi uprostřed oceánu a byl docela rozšířen, ale vlivem let se náš rod jen zmenšuje, a o to víc si tohle jméno vážím. Samozřejmě už neobýváme oné ostrovy, ale rozprchli jsme se do světa, což naší rodině pomohlo zachovat si původ.

Stejně jako rodiče i já jsem hrdá na to, že se mohu pyšnit tak zvláštním jménem, a že mě moje příjmení krásně vystihuje. V překladu totiž znamená „mírumilovná“ nebo-li „laskavá“.

Máme tady špačka! No vážně! 

Lily Starling: Moje meno? Dali mi ho predsa rodičia, nie? :D

A z mudl pohľadu: vymyslela som si ho sama, o pár rokov skôr, než som ako Lily zavítala na hog. Lily Starling je, teda bola, postava z jednej mojej fanfikcie. Keďže tá postava mala byť fanúšikom HP, zvolila som meno Lily (ktoré jej dala mama, ďalšia fanúšička HP), ryšavé vlasy a zelené oči (áno, presne ako moja postava). Túto kombináciu má údajne len mizivé percento ľudí, takže mala byť výnimočná. S priezviskom som trochu bojovala, napokon som to vyriešila rowlingovsky - otvorila som si mapu UK, hľadala, ktoré mesto/obec by zneli ako priezvisko a našla som Stirling. Vymenila som i za a a meno bolo na svete :) Čo sa týka významu, až nedávno som zistila, že starling je reálne existujúce anglické slovo (stále som sa tvárila, že je odvodené od star, hviezdy) a znamená škorec (česky špaček), takže to bol trošku šok :D a kedy slávim sviatok, netuším, tak ďaleko sa mi pátrať nechcelo.

A v kom se ukrývá souhvězdí Blíženců? 

Castor Gemini Pratens: Přemýšlím jak vůbec začít. Castor je jméno ze dvou božských bratrů - Castor a Pollux - toto jméno jsem si vybral, protože spolu s bratrem neměli vůbec jednoduchý život a příběh je zakončen, kdy bůh Zeus je nechal povznést do nebes, a tak tvoří dvě nejjasnější hvězdy souhvězdí Blíženců (lat. - Gemini). Co se týče příjmení Pratens, to náleží od odvození Pratense ( česky - LUČNÍ) a to proto, že mám rád pohled na jarní rozkvetlé louky, které oplývají barvami a různorodými vůněmi. Svátek jména tak náleží 20. března.

Kdo je bohyně? A k tomu ještě famfrpálový kapitán?

Freya Reeves: Svátek slavím 23. Ledna. Jméno mám po své babičce z dvanáctého kolene, která tvrdila, že byla v minulém životě ona bohyně Freya. To se mi zdálo dost ujetý, ale zastávám názor, že možné je vše. Vzhledem k tomu, že chtěla, aby alespoň jedna z nás ( Envy a já) měla jméno po ní, nakonec se rodiče rozhodli, že to budu já. Freya je staroseverské jméno, které znamená dáma či paní. Navíc je to bohyně lásky, krásy, plodnosti a úrody. Když tak přemýšlím… není vůbec špatné jmenovat se Freya!

Nakonec jsem si nechala své jméno. Jméno Ema jsem si prostě a jednoduše vždycky přála mít. Zní mi v ústech laskavě a libě. Pak jsem se později dočetla, že znamená milá, pečovatelka. S trochou skromnosti snad smím dodat, že moc ráda o druhé pečuji a jméno jsem vybrala dobře. A Talia - z řeckého Thalia je kvetoucí. Miluji květiny. A tak vzniklo mé jméno. 

Děkuji všem, kdo si udělal čas a podělil se o kousek významu svého jména. Je to přece kus nás a je dobré vědět, co za jménem stojí.