Deník těch nejhodnějších z Nebelvíru

Emička se cpala ve Velké síni. Opět žádná novinka. Najednou se jí však udělalo špatně. Žgrundalo jí v bříšku. Na nic nedbala a cpala se dál. Zvuky byly hlasitější, což nenechalo v klidu školní skřítky. Donesli jí velmi ochotně kyblík na zvracení. Když se však do něj Ema nahla, vše se jako by kouzlem upravilo a objevila se zmrzlina pro všechny. Když se červené studentce vrátila barva, rozdávala zmrzlinu všem. 

Nio pak pronesla větu, na kterou Ema už nikdy nezapomene: 

Nikdy bych si nepomyslela, že se dožiju toho momentu, že se Ema přecpe!

(pozn. Nio: Dám ti tu větu na hrníček! Ať to kafe alespoň prskáš stylově.) (pozn. Em: Ale hrneček by byl fajn -zavrní- )

Ema: Mně bylo špatně, bolelo mně bříško a co Nio? Si zpívá!!!

Zima stále vládne. Je únor, chladno. Mnozí z nás jsou nachlazení. To se nevyhnulo ani našim milovaným hrabáčkům. Dostali rýmu, teklo jim z čumáčků, pokuckávali, leželi víc, než bylo obvyklé. Okamžitě jsme jim věnovali všechnu péči a lásku. Někdo je krmil, jiný zase hladil. (pozn. Nio: Chudáčci naši malý ☹️ )

Simi jim udělala nádherné postýlky, abychom je měli stále pod dozorem. Lassie si u nich brala noční hlídku. Ehm, usnula jako první. Ale zahřívala je, o tom žádná. Ema jim zase jako správná zdravotnice pravidelně měřila teplotu. Nevypadalo to dobře. I druhý den měli stále teplotu, kašel výraznější a hodně polehávali. Nezbývalo, než uvařit Antichřipkový lektvar. My s Nio jsme se toho samozřejmě ujaly. Ema donesla moudrou knihu, kotlík a byliny. Lektvar nebyl nijak složitý. Jen kdyby...

Do lektvaru bylo potřeba přinést vodu z Jezera. Ema naleštila boty, Nio statečně letěla. (pozn. Nio: Jako v lítaní do jezera mám praxi, ale až tak statečný to nebylo)

Nio: No, za první bych ráda poděkovala Simi, že alespoň otevřela okno, bo jako rozbíjet se mi ho nechtělo. Zkušení letci vám řeknou, že to není jen tak. Za druhý, jako letět po tmě, v únoru, kdy vládne zima…brrr. Emča má pořádně natrénovanou nohu (asi chodí do posilovny, nebo co) a ten let je tak rychlý, že jsem musela mít zavřený oči a plně důvěřovat, že ví, kterým směrem je jezero. Trefila se, ale přistála jsem hned vedle olihně. Ve tmě vypadá fakt děsivě! Tak rychle jsem ještě neplavala. Samosebou, že jsem na nabírání vody úplně zapomněla, tak jsem si do ampulky vyždímala vodu z košile a vesele jsem se vrátila do hradu.

A pak nám již nic nebránilo ve vaření lektvaru. Ema vhazovala bylinky, soustředěně míchala. Nio vše sledovala a upíjela kávu. Když měl lektvar krásně žlutou barvu, chtěla Ema Nio ukázat, jak se dílo daří. Nio se nad kotlík nahla a co čert nechtěl, jedna kapka kávy sklouzla do žluté hmoty. Jak to dopadlo? (pozn. Nio: Jsem se jen chtěla zahřát!)

A kdo neměl rukavice? Jistě, Nio.(pozn. Nio: Tady bych ráda podotkla, že jsem je měla, ale ony mi utekly a to přímo z mých rukou!) Kolejka bouchla, zdi se otřásly. A nejen že se otřásly, byly černé,žluté, všude po zdi a po zemi byly kousky bylinek. Ani hrabáci nestihli uniknout.

Čekal nás úklid. Naštěstí se hrabáčků ujala Simelie. Vyčarovala jim vaničky a všude létaly bublinky.  Ema čapla hadr, myla zdi, no, myla... Spíše roztírala mazlavou hmotu. Nio také přiložila lví packu.(pozn. Nio: jo, s radostí sleduji, jak uklízí ostatní a komanduji je) Takhle by to nešlo. Kolejka bouchla podruhé. To když někdo… no dobře, Ema, měla uklízení plné zuby. Mávla hůlkou a pronesla špatně kouzlo:*Plírexo kolejka*

Chybějící písmenko zaneřádilo kolejku podruhé. Nio statečně uklízela, Ema to tedy vzdala a uklízela také. (pozn. Nio: zas jsem jen koukala, ale Ema umí hodně rychle uklízet, když chce!) Naštěstí nám madam Aki věnovala barvu na zdi.  Všude se válely židle, stoly, papíry. Společnými silami jsme kolejku daly do pucu. Poslední kýbl s vodou… šup s ním z okna. Že šla zrovna tudy Freya? Ema a Nio za to nemohly. (pozn. Nio: Ale fakt ne! Na psí uši!) Jistě, že nám to nikdo nevěří. Kdo byl tím viníkem? My o tom nic víc nevíme. Jen druhý den byla skříň s oblečením Simelie prázdná a Freya se divně culila.

Byl to náročný týden. Ale všichni jsme v pořádku. Ema zase jí, hrabáci vesele pobíhají a skotačí, Nio spokojeně vede časopis, (pozn. Nio: Jako úplně spokojeně ne, protože redaktorům trvá celou věčnost napsat článek!) Frey si létá venku na koštěti v nových šatech. No není na tom světě krásně?

P.S. A taky jsem dostala Valentýnku! Koukejte jaký fešák mi jí přinesl: