Prolog

Hvězdná obloha nad knihovnou začala matnět. Kurátor ji pozoroval se značným znepokojením. Byl si jistý, že předchozího dne na obloze zářilo více hvězd. Na jedné z planet dokonce pozoroval malou prasklinu. Rozvážným krokem přešel knihovnu a vstoupil na první schod. Dřevo pod jeho vahou zavrzalo. Poprvé za dobu existence knihovny… 

(zdroj: F1L5SYdaEAADssH.jpg:large (816×1456) (twimg.com) )

“Copak mi chceš říct?” zeptal se tiše knihovny a pohladil zábradlí, které pod jeho dotekem zavibrovalo. Knihovna měla strach…

Kurátor vystoupal po schodech a spatřil na zemi ležet jednu knihu. Sehnul se, vzal ji opatrně do ruky a obrátil, aby si přečetl nadpis. Já jsem smrt hlásala obálka a kurátor pochopil čeho se knihovna obává. 

"Žádná smrt si na nás nepřijde,” pronesl kurátor, pohladil jednu z polic a vrátil vypadlou knihu na své místo. Do dlaní mu spadly další dvě knihy. Všechny skryté dary, stálo na první z nich. Kouzlo, hlásala druhá kniha. 

“Já věděl, že se nevzdáš bez boje,” usmál se, “je na čase pozvat k nám čtenáře,” rozhodl a s knihami v ruce vyrazil otevřít portál, který byl po mnoho staletí neaktivní. Nemusel čekat dlouho. Jen pár hodin poté, co portál aktivoval, vstoupila dovnitř mladá žena ve fialovém hábitu ve společnosti několika slečen. Se zasněným výrazem procházely knihovnou a bylo na nich vidět, že jediné, co jim brání vzít do ruky některou z knih je nemožnost se rozhodnout, kterou otevřít jako první. Jako první se rozhodla mladá žena. Balancovala na špičkách, aby dosáhla na vybraný titul. Slečny, když ji viděly, přestaly váhat, a každá se chopila jedné z knih. 

Mladá žena byla tak soustředěná na svoji knihu, že si přestala všeho všímat. Už už ji měla v ruce, když jí kniha vyklouzla a začala padat.

Kurátor sledoval, jak se kniha rozevírá a pohlcuje mladou ženu, tak jako zbylé pohltily zbylé slečny. Nechť příběhy ožijí, pomyslel si s úsměvem a ukryl se do stínů.