- Na prahu léta
- Jaro v rozkvětu
- Dubnové rozmary
- Březnové nadechnutí
- Kámoši jak fík - Tlapík a Lososík!
- Vítej, 2026!
2025
2024
2023
2022
2021
2020
2019
2018
2017
2016
2015
2014
Oslovujeme, voláme podruhé!
Přemýšlela jsem, zda si lidé v minulosti tykali, vykali a nebo jak to vlastně bylo. Zamířila jsem proto do mudlovských sítí. A to, co jsem se dozvěděla, bylo neuvěřitelné a nabitá novými vědomostmi jsem okamžitě zamířila k vám.
Dříve si lidé tykali. Staré jazyky totiž vykání neznaly, a to včetně latiny. Zlom ovšem nastal na konci třetího století našeho letopočtu. Musíme se v čase vrátit až k císaři Diocletianovi. Ten měl tak obrovskou říši, že nestačil vládnout sám. A proto zařídil spoluvládu dvou císařů. I to však nestačilo, jak říše rostla, vzniklo nakonec čtyřvládí. Panovníci si pak neříkali já, ale my. To se zalíbilo ostatním vladařům. Ti to ale vůbec nepochopili. Ve skutečnosti se jednalo o prohlášení jednoho panovníka za ostatní. Díky tomuto nedorozumění se pak rozmohlo vykání (i onikání) po celé Evropě a začalo se šířit po celém světě.
Dále jsem našla záznamy vykání až v polovině 15. století. Zde sehrává vykání důležitou roli zejména v křesťanství. Vžilo se zejména pro zdůraznění zdvořilosti, úcty. Co mě velmi zaujalo a dříve jsem si neuvědomila je fakt, že v Bibli se s vykáním ale nesetkáme.
Nakonec jsem se rozhodla ještě zmínit vykání rodičům. Kam se ztratilo? Jistě, doba je jiná. Mně se ovšem toto vykání velice líbí. Mám za to, že tím děti ukazovaly rodičům, jak moc si jich váží, jak hlubokou k nim chovají úctu. Dočetla jsem se, že toto vykání pomalu zanikalo s 1. republikou. Někde upadlo ihned, jinde se ještě v některých krajích udržovalo. Celkově se pak tykání rozšířilo po 2. světové válce především vlivem nuceného tykání v zaměstnání. I zde však hrála důležitou roli sociální struktura, vzdělání, náboženství…
Na hradě máme spousty spousty milých profesorů. Je naší povinností jim vykat. To nikomu, myslím, problém nedělá. Oslovujeme je madam, pane, slečno. Přidáváme k oslovení i jméno. A jak ke svým jménům přišli? To se dozvíte nyní:
Hvězda nad hvězdy:
Mintaka Orionis: Moje jméno je inspirováno astrologií a stálicí Mintaka. Je to jedna ze tří hvězd v Orionově pásu (jak příhodné vzhledem k mému příjmení, viďte :-D). V astrologii se interpretuje jako hvězda štěstí a šťastných náhod. Rodiče asi vybírali tímhle směrem už dříve, neb moje sestra se jmenuje Betelgeuse.
Krátce, ale jasně:
Filius Orionis: Jméno mi dali rodiče a svátek neslavíme.
Děkuji bratře!
Eillen McFir Elat: Mé jméno vlastně odráží moje mudlovské já. Nechtěla jsem být někým úplně cizím, proto jsem přišla se jménem Eillen. Mělo jít o překlad mého jména do angličtiny. Jenže překlad jsem psala zpaměti a tak se podařilo, že jsem zdvojila jiná písmenka, než mělo správně být. A tak místo Eileen přišla na hrad Eillen. S příjmením to bylo taky takové veselejší... Já obecně mám problém vymýšlet jména - což je pro autora vlastně hrozný problém - a tak jsem si zoufala, až mi přišel e-mail od mého bratra. A já rázem věděla, že McFir je to správné příjmení! A Elat asi netřeba vysvětlovat…
Naše kolejní bohyně:
Hekatea Centaurix: Hekatea je na počest řecké bohyně Hekaté, bohyně čarodějnic a křižovatek, která za pomoc bohům získala vládnu na zemi, na nebi i v podsvětí.
Centaurix pak vzdává hold kentaurům, potomkům, žákům či následovníkům moudrého Cheiróna, mezi které bych se ráda zařadila. Obávám se ale, že mnohem bližší je mi občas zuřivá divokost ostatních kentaurů, kterou bych naopak v sobě ráda zkrotila a usměrnila, přeměnila z destruktivní na produktivní sílu.
Samotná přípona -ix je tu gramaticky špatně, ale... stejně se mi líbí.
Tleskat nebo netleskat?
Claps Craps: U nás v rodině se vždycky každý prvorozený syn jmenuje Claps. Jsem tak už osmý v pořadí! Naše rodina tím vyjadřuje dualitu našeho rodu - málokterý Craps žije průměrným životem. Buď se nám daří skvěle - a lidé nám tleskají (Clap), a nebo se nám nedaří vůbec a všechno je na.. nic (tedy Crap)!
Vzhůru do Itálie!
Aki san Marino: San Marino je jméno mé rodiny, která pochází z Itálie. V průběhu 17. století se přestěhovala do san Marina, kde zajistila kořeny. Sídlo najdeme v Dlouhé ulici, kam se velmi ráda vracím. Ve starých matrikách mohu dohledat historii rodu až do 17. století, ovšem moji nejbližší jsou rodiče Antonio a Akiko san Marino.
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů
Kolejní časopis Nebelvíru školy Hogwarts.cz