Toulky Irskem - I.

Letos jsem tak vyrazila na týdenní dovolenou, která byla hlavně pro moji maminku, která toužila věčně zelený ostrov někdy navštívit, ale nemá ráda dril, když se jede s cestovní kanceláří. Plán tedy byl dovolená na pohodu. Pohodu jsme zažily, viděly toho mraky, a na týden jsme se ocitly v ráji. Dva dny jsme měly vyhrazené na samotný Dublin, o kterém vám něco málo řeknu v tomto článku. Dva dny jsem naplánovala výlety vlakem do blízkého okolí, a na dva dny jsem objednala zájezdy – o tom ale až v dalších článcích.

Do Dublinu jsme přiletěly v sobotu odpoledne a po ubytování v hotelu jsme nasedly na autobus a vyrazily do centra. Ano, mohla jsem zařídit hotel přímo v Dublinu, ale po mé předchozí návštěvě jsem zvolila hotel v Lucanu - Lucan Spa Hotel. A udělala jsem dobře. Mamka byla od prvního pohledu unešená a připadala si jako v pohádce. Nu, a protože hotel byl cca 40 minut, tak jsem dopředu – s ohledem na ceny jízdného – koupila lítačku Leap Visitor Card. Vzhledem k tomu, že jedna jízda by nás na osobu vyšla 3,30 euro, tak bychom jen za jízdy z hotelu do centra a zpět utratily 92,4 eura. A týdenní karty nás vyšly na 60 euro. Jen je třeba si ji objednat dopředu – tato karta je pouze fyzická.

(Zahrada Dubh Linn a pohled na Dublin castle)

V Dublinu je toho k vidění mraky. My jsme zamířily nejdříve do Temple bar street, kde nás bohužel čekalo nemilé překvapení ve formě opravy silnice právě před proslulým Temple barem. Ale i tak to byl pro mamku zážitek, a mně se i přes komplikace podařilo udělat památeční fotku. Po rychlé svačino-večeři jsme vyrazily k Dublinskému zámku a nezapomněly ani na malou okrasnou zahradu Dubh Linn. V tu dobu nás zastihl první přepršek, protože co by to bylo Irsko bez deště. Trval ale jenom pár minut, a než jsme došly k Dublinii a kostelu St. Christ Church, bylo zase sucho a sem tam vykouklo sluníčko.

(proslulý The Temple Bar)

U St. Christ Church mají úžasnou věc. Když si stoupnete k jednomu zábradlí, položíte na ně lokty, a dáte si dlaně přes uši, tak uslyšíte zpěv, který probíhá v kostele. Já slyšela jen melodii, ale mamka má asi lepší sluch a říkala, že i slyšela slova, jen jim vůbec nerozuměla. Což bylo to jediné, co jí kazilo dovolenou – neznalost angličtiny…

(st. Christ Church s odpočívajícím mozkomorem…)

Poslední, co jsme v sobotu navštívily, byla katedrála svatého Patrika. Byla jsem u ní podruhé, a opět mě připravila o dech svou nádherou. A pak mamka pronesla, že potřebuje někde sehnat lak na vlasy, který si do letadla nemohla vzít, a začala ta správná kovbojka. Procházely jsme Dublin křížem krážem a lezly do každého obchodu, který jsme našly. A všude jen jídlo, pití, ale drogerie žádná. Začínalo být na mamce vidět, že prvotní nadšení z Irska opadá. Ale stal se zázrak. Po návštěvě asi sedmi obchodů jsme narazily na nějaký, kam bych se asi normálně neodvážila vstoupit. Mamka byla ale rozhodnutá sehnat lak za každou cenu, takže tam suverénně vešla, a o pět minut později vyšla s hrdým výrazem a lakem v ruce.

(katedrála svatého Patrika)

A protože první den byl pro mě i lehce stresující v tom, aby vše klaplo (přeci jen den předem byl celosvětový výpadek a netušila jsem, jestli vůbec odletíme…), rozhodly jsme se vrátit na hotel. Mamka, která byla rozhodnutá, že nebude pít žádné pivo, protože jí nechutná, nasála atmosféru Irska a pronesla: „Tak já si teda jednoho toho Guinnesse dám.“ A jak jí zachutnal? No, můžu říct, že nebyl poslední, a ještě na dublinském letišti před nástupem do letadla mě přemluvila si dát jednu poslední sklenku…

(pravidelné večerní odměny)

Na neděli byl menší plán. Chtěla jsem mamce ukázat Trinity College, dát si oběd v nejstarší hospodě v Irsku a poté navštívit pivovar a destilérky. Najít Trinity College by nemělo být nic složitého. Vždyť to zabírá takové plochy. Ale to by nebyla Eillen, aby se jí nepovedlo kolem vchodu projít asi tak pětkrát, než jí došlo, že důvod, proč tamtudy proudí davy lidí, bude asi ten, že půjde o zajímavou památku. A tak jsem zavelela, že tam půjdeme taky. Ve chvíli, kdy jsme prošly dřevěnými dveřmi, na tváři se mi rozlil úsměv z radosti, že jsme to konečně našly.

(Trinity College, pohled na nádvoří od vstupu)

Ráda bych popsala, jak to tam vypadá, ale to nejde. Ani fotky nedokážou vyjádřit tu nádheru. Mamka si málem vykroutila krk, jak se snažila všechno co nejdřív vidět. Protože už byl čas na menší svačinu, zavedla jsem nás do tamní kavárničky. Krom kávy a předpřipravených sendvičů jste si tam mohli koupit i ovoce, či kousky buchet. Co musím vyzdvihnout, jsou tamní lidé. Neskonale úžasní, milí, nic není problém. Objednávala jsem jedno espresso pro sebe a pro mamku cappuccino. Vzpomněla jsem si, že někdy jí nesedne mléko, a tak jsem se zeptala na alternativy. Ihned mi nabídli dva druhy, a ještě se ptali, jestli chci vychlazenou nebo nevychlazenou, než jsem vysvětlila, že jde o mléko jen do cappuccina a espresso chci čisté. A protože jsem při výběru zaváhala – neb netuším, co mamce chutná a co ne, a ona samozřejmě už odběhla zabrat stůl a kochat se výhledem – paní mi řekla, že kdyby to mamince nechutnalo, ať přijdu a udělají mi zdarma nové.

(Sphere within sphere, Trinity College)

Trošku mě mrzí, že jsme neviděly expozici Book of Kells, ale s ohledem na zveřejněné informace, že v místech probíhá konzervace historických knih, a tak je daná knihovna vlastně skoro prázdná a vidíte jen tu jednu knihu, jsme se rozhodly, že za to nebudeme utrácet peníze. A pro mě vlastně jen dobře – mám další důvod vrátit se do Irska… Plus jsme o pár dnů později narazily na slovenský pár, který nám potvrdil, že by to byly vyhozené peníze, a ukázal nám na fotkách velké prázdné police a prázdnou chodbu… Na památku jsem si tu alespoň koupila látkovou tašku přes rameno..

(socha Molly Malone)

Po projití celého univerzitního areálu jsme vyrazily na oběd. A kam jinam než do nejstarší hospody v Dublinu, a vlastně celém Irsku. Brazen’s Head opravdu doporučuji navštívit, i kdyby jen na pintu piva. Ale je lepší mít rezervaci. Na nás se sice usmálo štěstí a našly jsme volný stůl, ale poté v pátek už jsme neměly šanci si sednout ani na tu pintu. A co jiného si dát v Irsku než jejich tradiční stew. A protože se mamka bála, že by jí to nemuselo sednout, já si dala fish and chips, ať si můžeme případně vyměnit talíře. K čemuž samozřejmě nedošlo, a mamka jídlo doslova vdechla! Já se se svojí porcí statečně rvala, ale … to se prostě nedalo dojíst a stačilo by to dvěma lidem. Co se týká cen, nebuďte překvapení, jsou vyšší – porce jídla vyjde na 17-25 euro a pinta piva se pohybuje kolem 6,3 euro. Ale dovolená je od slov „dovolit si“.

(Brazen Head)

Po jídle nás čekala návštěva pivovaru Guinness a destilérek Teeling a Jameson. Upřímně, do Guinnessu jsme nešly. Platí se už jen za vstup do návštěvnického centra, přičemž cena byla (tuším) 30 euro na osobu (a onen zmiňovaný slovenský pár přiznal, že šlo o zbytečně vyhozené peníze). Asi by se to vyplatilo i s prohlídkou pivovaru, která končí na střechách, kde si můžete vypít pintu Guinnesse s výhledem na celý Dublin. O prohlídku mamka nestála, a vlastně se jí k pivovaru ani moc nechtělo. Ale i tak jsem ji tam dovedla, protože tam mají koňské povozy, ze kterých byla unešená a nakonec přiznala, že to za tu procházku stálo. 

(koňský povoz u Guinnesse)

Cestou zpět se to vzalo přes Teeling – destilerku, která má v logu fénixe, kdybyste to z fotky nepoznali. Ti mají volně přístupnou menší kavárnu i návštěvnické centrum suvenýrů. Tady dám jen malou radu. Když si půjdete koupit espresso a zeptají se vás, jestli chcete větší, řeknete „NE!“. Já si řekla o větší a dostala jsem krásných 300ml kávy v papírovém kelímku. 

(Teeling Distillery)

Poslední zastávkou byla destilerka Jameson. I zde mají úžasné návštěvnické centrum s krásným barem. Mamka, která obecně tvrdé vůbec nepije, zde podlehla kouzlu a poprosila mě, jestli bych nám neobjednala sklenku whisky. A protože vím, že ta jí nechutná a neužila by si to, nakonec jsem nám objednala dva koktejly z této whiskey. A z blaženého výrazu mamky musím říct, že jsem udělala dobře.

(vynikající koktejly v návštěvnickém baru Jamesona)

Couráním jsme poté došly k St. Stephen‘s parku, kde jsme chvíli poseděly u vody, než mě napadlo, že bych mohla mamce ukázat i Garden of Rememberance. Bohužel jsme přišly k zavřeným vratům a nikde nebyly vyvěšeny hodiny, kdy je otevřeno. Tak jsme si to nechaly na ten další den, co byl vyhrazený Dublinu (až pátek) a pomalu vyrazily na autobus zpět do hotelu. Sice bylo teprve něco málo po šesté, ale ráno nás čekalo brzké vstávání na první z placených zájezdů a chtěly jsme být fit.

(Merion Square park)

Páteční Dublin byl už jen o klidném courání a nákupu suvenýrů. Chtěla jsem navštívit jeden z parků a vyfotit tam pro Elata památník jeho oblíbeného irského komika. A tak se řeklo, že si dáme tour de park. A tak jsme navštívily Merion square park, opětovně St. Stephen’s park, St. Patrick’s park, a konečně i Gaden of Remembarance. 

(pocta komiku Dermotu Morganovi, foceno na přání Elata, Merion Square park)

A k tomu se neplánovaně přidaly různé kostely, kterých je v Dublinu nespočet. A většina je otevřená bez nutnosti platit vstupné. Rozhodně doporučuji je navštívit – ať už jste věřící nebo ne, je to nezapomenutelný zážitek. Nám se podařilo navštívit kostely: St. John, St. Augustine, St. Catherine, St. Michan’s, St. Saviour’s, St. Thomas Indian Orthodox a St. Mary’s Pro-Cathedral

(kostel st. John)

Oběd jsme chtěly zopakovat v Brazen’s Head, ale jak už jsem se zmínila, bylo narváno. A tak na radu manžela na telefonu jsme vyrazily do Boar’s Head. Musím říct, že tohle místo mi učarovalo mnohem víc. Není tak známé a opravdu tu máte pocit, že jste jedním z místních, kdo se zastavil na pintu piva a shepard’s pie. Myslím, že až se příště podívám do Dublinu, půjdu na jídlo rovnou sem.

(Boar’s Head)

Nachodily jsme toho dost. Za celý týden to bylo celkem 105,5km. Ale vůbec nám to nepřišlo. Všechno je od sebe kousek, takže se každou chvíli zastavíte, abyste se pokochaly a u toho si odpočinete.

A co se týká suvenýrů, na Irsku se mi líbí, že mají na tohle franšízu – obchody Carrolls. Je jedno, do kterého vstoupíte, všude jsou stejné ceny, rozdíl je jen v ploše obchodů, a tedy tím velikostí nabídky. Nemusíte se tedy bát, že by vás někde natáhli a zbytečně jste vyhodily peníze z okna. A tak jsem si domů pro kamarády vezla magnety, rodině máslové sušenky (pečené ze soleného másla – nebojte, nejsou slané, ale chuťově jsou lepší, než ty naše obyčejné), kávu a sladkosti. A sami sobě jsme si s mamkou koupili stříbrné řetízky – já s trojlístkem vykládaným bílým, zeleným a oranžovým kamínkem, mamka si vybrala strom života s jedním zeleným kamínkem. Nejsou to jediné suvenýry, co jsme vezly domů, ale o tom se zmíním v dalších článcích.

(st. Stephen’s park)

A neměla bych samozřejmě zapomenout zmínit legendární Doors of Dublin. Pokud vás zajímá, čím jsou dané dveře proslulé, přijďte na seminář, který o nich budu mít…

Celkově musím říct, že byť je Dublin velkoměsto, a je plné lidí, vůbec mi to nevadilo. Nemám ráda davy, ale tady jsem byla v klidu. Nikdo se nikam nedere, nikdo do nikoho nestrká. Ba naopak – pokud do vás někdo omylem strčí, ihned se vám omlouvá. Když jdete po ulici a podíváte se na chodce, který jde proti vám, usměje se na vás a popřeje vám krásný den. V autobuse, když přistoupí turista a ptá se na radu, řidič mu ochotně poradí a nikdo z cestujících si nestěžuje, že budou mít zpoždění. Co se mi asi nejvíc líbilo, a co jsem sama hned začala dělat, je poděkování od cestujících. Většina z nich, když vystupuje z autobusu, nahlas děkuje řidiči za bezpečné dovezení do cíle. A není to jen doménou Dublinu. I na dalších místech jsme se setkaly s tímto úžasně vřelým chováním. Ale o tom vám povyprávím příště. 

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 1 + 4 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

:-)

Napsal: Eillen McFir Elat Dne: 18.09.2024 ve 06:43

Slečny, děkuji za milé komentáře. A ano, byla to snová dovolená. A doufám, že ten sen si splním ještě několikrát...

:O

Napsal: Enola Gatito Dne: 17.09.2024 ve 11:14

Vypadá to jako snová dovolená. Nádhera! ♥

Úchvatné

Napsal: Ema Talia Dne: 17.09.2024 ve 10:48

To je naprosto naprosto úžasné. Moc Vám dovolenou závidím! Ale hezky závidím!!!! Děkuji, že jste se podělila!