Toulky Irskem - II.

V Dublinu je vícero společností, se kterými můžete vyrazit. Já pro naše výlety zvolila společnost Paddywagoon. Výlety byly naplánované dva – pondělní v menší skupině, ve čtvrtek v běžném autobuse.

Oba výlety jsem objednávala dopředu, protože jsem se bála, aby nebyly vyprodané. A můžu říct, že u obou měly v autobusech (i tom menším) volná místa. Takže pokud váháte, je tu možnost zakoupit si zájezd až přímo v Dublinu, ze kterého se vyjíždí.

Na pondělí jsme měly objednaný zájezd menším komfortním autobusem na zámek středověký Bunrraty a Mohérské útesy. Řidič byl i průvodcem, a tak na začátku cesty popisoval památky, kolem kterých se v Dublinu jelo a zajímavosti ze života. Na dálnici poté přidal jak historii Irska, tak informace o geologickém rozložení. Tady to měla mamka špatné. Pán mluvil v kuse do mikrofonu a já jí nestíhala překládat, takže jsem řekla vždy jen to nejzajímavější a zbytek jí dopověděla, když byl daný rozchod. 

(výzdoba obchodní pasáže z druhého výletu)

Jak už jsem řekla, zaplacen byl výlet na dvě místa. Řidič se nás ale hned v začátku ptal, jestli máme plány na večer a nevadil by nám pozdější příjezd, že bychom tak mohli vidět víc, když už jsme za to dali takové peníze (tento výlet pro menší skupinu vyšel na osobu na cca 130 euro, druhý běžným autobusem na 80 euro). A protože nikdo nebyl proti vidět toho víc, čekalo nás poté překvapení.

Ale vezmu to hezky popořadě. Sám řidič říkal, že ten výlet je jako ochutnání pomyslné třešničky na dortu. Ochutnáme na krátko to nejlepší z Irska a odvezeme si z toho pocit, že se musíme vrátit a prožít tu víc času. A pod to se rozhodně musím podepsat!

První zastávka tedy byla v Bunratty. Jedná se o zámek, kolem kterého byl vystavěný středověký skanzen. Když se stavěly dálnice a musela se bourat určitá místa u historických budov místo úplného zničení, šli cestou odvezení a vytvoření právě tohoto skanzenu. Což je úžasný nápad. Čas na prohlídnutí byl na cca 1,5 hodiny, ale strávit by se tu dalo půl dne určitě. Samotný zámek si můžete procházet a fotit, jak je libo. Nám se podařilo mít i průvodkyni. Mamce jsem opět překládala zpětně, ale naštěstí toho nebylo moc. 

(Bunratty castle)

Samotné projití si zámku je tak na půl hodiny maximálně. Můžete si zajít do sklepení, vystoupat na několik věží (tady teda trošku problém, že jedno schodiště tam i zpět a úzké tak, že prostě dva neprojdou, a tak se stalo, že museli lidé couvat zpátky, abychom mohli sejít). Co se týká skanzenu, na ten by fakt bylo třeba mnohem víc času. Můžete navštívit jak tematické domky (kováře, rybáře, obyčejné bydlení…), tak kostelík, či zámecké sídlo, které je také otevřené pro návštěvníky, ale my ho letos nestihly. Nebo se zastavíte v „centru“ vesničky na něco k jídlu a pití a projdete si krámky, kde si můžete koupit suvenýry. Já neodolala a dovezla si domů náušnice z keramiky.

(skanzen Bunratty)

Druhá zastávka byla na Mohérských útesech. Vám asi nemusím říkat, že právě na těch se natáčela scéna z šestého dílu Harryho Pottera, kde Brumbál s Harrym vyráží pro viteál… Irsko opět ukázalo i svoji lehounce drsnou část, když se asi po půl hodině rozpršelo. Během deseti minut to přešlo a tak jsme si procházku podél útesů mohly s mamkou užívat i bez pláštěnek. Nakonec přišel druhý přepršek, ze kterého se stal slušný slejvák, a my se schovaly do návštěvnického centra. A zase jsem neodolala. Pro tentokrát jsem si koupila sadu tří přírodních mýdel.

(Cliffs of Moher)

A pak se vyrazilo za překvapením. Místo aby se řidič vracel stejnou cestou zpátky, vzal to podél pobřeží. První zastávka byla v hospůdce McGann’s, kde si většina objednala jídlo. Narváno až k prasknutí a s mamkou jsme se bály, že se nedá jídlo stíhat a nechtěly jsme hltat, tak jsme jako jediné daly jen pinty Guinnesse a počkaly, než se pojede dál.

O chvíli později jsme zastavili u skalnaté země známé jako Burren. Jen na 10 minut na udělání pár fotek. Vzhledem k tomu, že pršelo, to stačilo. Vyběhl celý autobus, udělali jsme si pár fotek a užívali si pohled na Atlantický oceán jen pár kroků od nás. O této části Irska se zmínil jeden z vojáků Cromwella v roce 1651 takto: Země, ve které není dost vody k utopení člověka, dost dřeva k oběšení člověka, ani dost země, aby se dal pohřbít... a přesto je jejich dobytek velmi tučný.

Poté nás čekala cesta podél pobřeží. Mamka přesedla na volné sedadlo na druhé straně autobusu a … to byste měli vidět … ten užaslý pohled na pobřeží. Prý to z celého výletu bylo to nejkrásnější. Tedy, to tvrdila v tu chvíli.

(Burren a kousek Atlantiku)

Poslední bonusovou zastávkou bylo Corcomroe abbey. Tady mamka přehodnotila své předchozí sdělení a prohlásila, že to nejkrásnější na ni čekalo. Opět to bylo jen na deset minut, ale abbey bylo malé, takže se to úplně v klidu stihlo. Do Dublinu jsme přijeli kolem půl osmé večer. A protože jsme toho s mamkou měly dost, vyrazily jsme rovnou na autobus do hotelu, do sprchy a spát.

 
(Corcomroe abbey)

Druhý celodenní výlet byl naplánovaný na čtvrtek. Tentokrát, jak jsem již zmínila, velkým autobusem. A jak jsem v minulé části zmiňovala suvenýry… Tak před tímto výletem jsem si jeden musela koupit. Hlášené počasí bylo kolem 18 stupňů, což jsme vyhodnotily, že je blbost se tahat s teplou bundou a budou nám stačit naše lehčí mikiny. A pak jsme při čekání na autobus zjistily, že ráno je mnohem chladněji a naše oblečení nás moc nezahřeje. A tak jsme vběhly do prodejny Paddywagoon a koupily si pořádné mikiny (mimochodem, byť to bylo v této prodejně, byla to stejná nabídka jako v Carrolls za stejné ceny). Já teda po té mikině pokukovala už předtím, ale až tohle mě donutilo si ji koupit. Přes den se pak počasí měnilo, takže jsem střídala novou teplou i starou slabší mikinu.

(prudce inteligentně se tvářící Eillen a její suvenýrová mikina)

I zde řidič sloužil jako průvodce a než jsme dojeli na první zastávku, dozvěděli jsme se mnoho nových zajímavostí. Opět byla škoda, že šlo jen o tu třešničku… Jeli jsme kolem jezera, ze kterého filmový Artuš získal meč, ale viděli jsme jej jen z okna, a cestou jsme navíc jeli po slavné Rocky road to Dublin. Tentokrát nás nic navíc nečekalo, a tak první zastávka byla až v Glendalough. Měli jsme ohromné štěstí v tom, že jsme přijeli jako úplně první. Takže monastic city jsme s mamkou procházely a nebyla tam skoro ani noha, a díky tomu se mi povedlo udělat pár krásných fotek. Poté jsme s mamkou vyrazily k jezerům. První bylo kousek od monastic city, ale řidič říkal, že druhé se nedá stíhat. Bylo asi kilometr vzdálené a chtěly jsme to s mamkou zkusit, ale hlodalo mi v hlavě, že to nejde a bohužel autobus na nikoho nečeká. Sice nám bylo řečeno, na který jiný nastoupit pro návrat do Dublinu, ale riskujte to a přijďte o zbytek zaplaceného výletu...

(Monastic city, Glendalough)

A to je moje jediná lítost. Protože on to řidič myslel tak, že když si v návštěvnickém centru necháte pustit cca 25minutové video, pak vám zbude jen hodina a za tu se nedá pořádně projít monastic city a stihnout i to druhé jezero. Ale co, další důvod se vrátit… I zde jsme si koupily s mamkou suvenýr – dva kalendáře na příští rok. Původně se nechtělo kupovat nic, ale výtěžek z prodeje jde na péči o národní parky, a to jsem nemohla odmítnout.

(Eillen u Lower Lake)

Po Glendalough jsme měli zastávku ve Wicklow mountains. A tato zastávka rozhodla. Příště, až se vrátím do Irska, strávím týdenní dovolenou zde. Je to právě ta dokonalá irská příroda, kterou znáte z fotek. Chodit můžete kamkoliv. Omezení je jen ve formě modrých branek přes silnici. Když je zavřená, všeobecné platí, že nemáte vstupovat. Ale jak řekl řidič, 99 % je jich z 99 % otevřeno celoročně. Cestou jsme měli to štěstí vidět i divoké kozy, které byly vypuštěny do přírody proto, aby spásávaly volně rostoucí jehličnany, které by jinak dokázali všechno kolem zahubit. Tyto divoké kozy jsou jediné, které dokážou jíst právě i jehličnany a co víc, hrozně jim chutnají.

(Wicklow mountains)

Než se dojelo do Kilkenny, měli jsme tu čest projet Hollywoodem. Mají zde i nápis na kopci a dřív to bývala jedna ze zastávek autobusů - lidé si mohli udělat fotku, zajít si do hospůdky na jídlo a pití... Ale návštěvníků bylo až moc, až se ve vesnici dohodlo, že už zde nepovolí autobusům zastavovat. Na čas prý i schovali nápis na kopci, ale za naší cesty byl krásně vidět. V Kilkenny je hlavní zastávkou hrad přestavěný na zámek, který je se svým parkem úchvatným místem. A když navíc u vstupní brány spustí houslista, zážitek na celý život máte garantovaný. Kromě hradu jsme s mamkou vyrazily k St. Mary Cathedral. Cesta vede přes menší obchodní pasáž, která má úžasnou výzdobu „stropu“, kde visí duhové deštníky. 

(Kilkenny castle)

Z Kilkenny jsme si nakonec žádný suvenýr nepřivezly - mamka si odvezla na památku penny, co jsem našla ležet před vstupní branou do zámku - nestihly jsme ani najít volnou hospůdku, kde bychom ochutnaly pintu místního piva. Opět jsem si potvrdila, jak jsou místní lidé milí. V jednom obchodě jsme si zaběhly koupit sendviče a kávu. Zatímco mamka čekala až se dodělá druhé capuccino, já šla platit. Po návratu jsem zjistila, že mám jen obyčejnou kávu, protože došlo mléko. Jen jsem na to upozornila prodávajícího a ten se mi začal omlouvat a ať vydržím a udělá mi nové capuccino a tu kávu, co jsem měla místo ní, že si mohu nechat. Vzhledem k tomu, že černou kávu piji normálně, vlastně mi nevadilo, co jsem měla a tak jsem mu řekla, že se nic neděje a vyrazila s mamkou ven. Pán nás ale doběhl a rychle mi dal malou čokoládu jako omluvné...  Celý výlet byl prostě skvělý. Počasí vyšlo na jedničku. A déšť? Ten nás také přepadl, ale bylo nám to jedno, protože to už jsme jeli autobusem zpět do Dublinu.

(St. Mary Cathedral)

Jak už jsem říkala, výlety jsou běžně cenově kolem 80 eur, ale rozhodně se vyplatí alespoň na jeden zajet. Výběr je velký a vybere si každý. Mamka nakonec prohlásila, že nemít naplánované ty dva naše výlety, o kterých vám povím příště, klidně by s Paddywagon vyrazila na další poznávání Irska. A to původně byla proti těmto hromadným výletům, že si nebude ničit záda v autobusech…

 

Komentáře

Všechna pole jsou povinná

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 9 + 9 (číslem)?
Akce

Přehled komentářů

Fotky

Napsal: Mintaka Dne: 20.09.2024 ve 09:56

Moc krásné fotky, Eillen! :-)

:-)

Napsal: Eillen McFir Elat Dne: 19.09.2024 ve 13:00

Slečno Emo, tak příště letíte se mnou! Ale pozor, chodí se ve velkém, aby se stihlo co nejvíc vidět! Slečno Nio, v červenci je tam kolem dvaceti. To není taková zima. To jen jedno ráno nás zastihlo nepřipravené... Slečno Ivy, moc děkuji a snad i poslední část vyvolá pár hezkých vzpomínek.

Nádhera ♥

Napsal: Ivy E. Dne: 19.09.2024 ve 10:40

Madam, naprosto skvělá série, v Irsku jsem kdysi byla a vaše fotky mi úplně vrací všechny vzpomínky! Opravdu skvělý článek a těším se na další díl :)

:-)

Napsal: Niobé Taíny Dne: 19.09.2024 ve 09:21

Moc krásny článek, jako obvykle. A ačkoliv nemám ráda zimu a déšť, láká mě to podívat se tam a zažít tu atmosféru a vidět ty překrásná místa. Moc děkuji za rozšíření mého rozhledu :-)

Vau!

Napsal: Ema Talia Dne: 19.09.2024 ve 09:09

Nádhera, nádhera, nádhera a zase nádhera. Příště jedu s Váma! A ne, že mně zase necháte s panem Elatem doma, hladoví a stýskaví :DDDD Ne, vážně, tohle je celoživotní zážitek. Moc díky, že jste se podělila!