Putování za kamenem mudrců I. kolo - rozhovor s výhercem

Eillen McFir Elat: To věřím a dovolte mi pogratulovat Vám. První místo jste si rozhodně vybojovala. Mohla byste čtenářům popsat, co přesně se muselo plnit při Putování? Samozřejmě studenti Nebelvíru i profesoři z jejich řad tuší - přeci jen jste nás též zapojili… ale Tlapku čtou i ostatní studenti a kolegové původem z jiných kolejí. 

Ema Talia: Moc děkuji. Je to už pár dní a stále jsem dojatá, jsem na sebe ale taky trošku pyšná. - zazubí se - Tuto celoročku vymyslela naše úžasná primuska Prin. Jednoduše vzala první díl Harryho Pottera a každý měsíc vytvořila překrásnou vývěsku, na které byly obrázky z tohoto příběhu. Od něj se pak odrážely úkoly, které jsme měli plnit. Měsíc co měsíc jsme se toulali v kapitolách onoho příběhu. Úkoly Prin promýšlela do posledního detailu. Byla jsem - a zajisté ne sama - unesena, jak vymýšlela úkoly, jak nás doslova přenesla do prvního dílu. Cítila jsem se jako Harry a neváhala plnit jakékoliv úkoly. A kdybyste madam viděla ty vývěsky! Četla jsem je stále dokola, usmívala se a těšila se na další a další kola. 

Eillen McFir Elat: Ve Vašem podání to zní jako splněný sen. - směje se - Mohla byste nás seznámit s tím, jaký byl první úkol? 

- Do místnosti vstoupí pan Elat a dá se do přípravy kávy pro všechny tři. Slečně nabídne navíc cukr a smetanu, aby si kávu vyladila dle své chuti. -

Ema Talia: - Pípne pozdrav panu Elatovi, usměje se, vezme si sušenku, kávu s cukrem, poděkuje a pokračuje v povídání - První díl? Na to si pamatuji přesně! Harry zjistil, že není chudý, jak si původně myslel. Jeho trezor se nadouval zlatem. A právě to bylo tématem prvního kola. I náš kolejní trezor se chtěl podobat tomu od Harryho. Posílali jsme penízky a plnili konto. Vítěz pak získal dopis z Bradavic a lístek na vlak! Už v té chvíli jsem věděla, že tohle Putování bude naprosto dokonalé. Mimochodem, toto kolo jsem nevyhrála, ale radost z účasti byla neméně úžasná.

Eillen McFir Elat: Nu, přiznejme si. Na těchto akcích nejde o to je “vyhrát”, - naznačí uvozovky - ale užít si je. Můžete nám říct, o kolik se - alespoň přibližně - navýšilo konto kolejního trezoru? A kdo byl vítězem tohoto kola? Pokud je navýšení konta kolejním  tajemstvím, můžete dělat, že jsem se nezeptala a přejít rovnou k popisu druhého úkolu… 

- Pan Elat si osladí svoji kávu, vyndá talířek a sáhne na stole před slečnu, aby si vzal pár sušenek. -

Ema Talia: Moje! - vypískne a drží talířek se sušenkami - Oj, pardon, to je… zvyk. - zrudne a hledí na madam - On mi chtěl vzít… ech.

Eillen McFir Elat: - neudrží se a ze zmateného výrazu manžela dostane malý záchvat smíchu. Jen co se uklidní, nandá mu jeho vlastní porci a raději jej pošle si je sníst do knihovny, aby o ně nepřišel - Nic se nestalo slečno. Manžel ještě neví, že Vám se na jídlo nesahá… 

Ema Talia: - spokojeně se zase uvelebí, zavrní, přitáhne si sušenky ještě blíže -

Upřímně, je to přeci jen rok, pamatuji si, že první kolo na celé čáře vyhrál Nebelbrach. Kolik peněz jsme však vybrali, si nevzpomenu. Vím však, že účast byla vždy velká, lvíčci se bavili stejně jako já. Úkoly, jak jste již řekla, plnili i fialoví pocházející z Nebelvíru. Opravdu velice štědře přispívali a získávali taktéž překrásné odměny a ještě hezčí diplomy, které maloval nadaný Cinex. 

Eillen McFir Elat: Musím, ač nerada, přiznat, že sama jsem neměla čas se účastnit. Zadání od slečny Prin zněla vždy úžasně a já si říkala, že tentokrát to splním. Nu a pak přišly mudlovské povinnosti a nic z toho… proto jsem ráda, že mám možnost, takto zprostředkovaně, to s vámi zpětně prožít. - usměje se na slečnu - Vím, že úkolů bylo hodně a povídat si tu o všech, by bylo na několik dnů. Můžete za sebe vybrat tři nejlepší? Ať už nejšílenější zadání, nejvíc jste se vyřádila u vypracování, nejvíc Vám to dalo zabrat… 

Ema Talia: - přemýšlí a u toho dojí sušenky a vyčištěný talíř položí na stůl - Hodně se mi líbilo to propojení příběhu s naším hradem. Třeba, že se Harry začal učit, a tak i my jsme sbírali body. Pak Harry zkoušel famfrpál, nu, a tak jsme i my létali. Nejtěžší úkol pak byl, když Harry chodil do knihovny - a my jsme měli nalézt svitek v knihovně. Já tam i spala! Takže tři nejlepší vybrat nejde. Všechny byly naprosto skvostné! 

Eillen McFir Elat: - pousměje se nad představou slečny, jak sportuje a pak se jde vyspat do knihovny - Za to spaní ve studené knihovně jste musela slečnu Prin snad proklínat… nebyly chvíle, kdy jste si říkala, co za blbost to zase vymyslela? 

- Krátké ticho naruší přílet malého dráčka, který si sedne madam na rameno a čumákem ji šťouchá do tváře. -

Ema Talia: Ne, kdepak! Vždycky jsem se těšila na první den nového měsíce. Ten měsíc předchozí jsem plnila úkoly, co se jen dalo! Také se mi velice líbilo, jak rozdělila celoročku - pro mladší studenty, starší, pro profesory. Každý si mohl vybrat, co dělat, čemu se chce věnovat dle svých sil, času a podobně. A víte, co bylo super? Prin navíc vymýšlela otázky v kolejce. Z ničeho nic tam naběhla, položila otázku a kdo byl první, získal bod do Putování. To vám byl boj! Jednou jsem tak zařvala odpověď, že jsem málem Prin způsobila infarkt! - hledí na dráčka a je uchvácena domovem madam Elat. -

Eillen McFir Elat: Tak to byl ten křik, co málem vzbudil celý hrad - zasměje se - Vydržte mi chvilku, musím jen něco vyndat z pece. - odskočí si a po chvíli se vrátí s ošatkou čerstvě upečených rohlíků, ke kterým slečně nabídne jak šunku a sýr, tak domácí marmelády - Je vidět, že jste z práce slečny jedním slovem nadšená. Je tu něco, co byste slečně Prin ráda vzkázala? Případně o ní řekla víc našim čtenářům? 

Ema Talia: - rozplývá se nad jídlem a mezi sousty povídá - Jsou výtečné, ty rohlíčky! - namaže si rohlík luxusní domácí marmeládou - Nemohla bych tady bydlet? 

Eillen McFir Elat: Zkusím se zeptat manžela, co by řekl na strávníka, který by mu nenechal ani drobeček. - směje se - Ale určitě můžete někdy zase přijet na návštěvu. Ráda vám uvařím a upeču.

Ema Talia: - zčervená a raději si hledí rohlíčků - Víte, já se domnívám, že takovou primusku, co máme my, nám musí hrad - co hrad - celý svět kouzel závidět. 

Eillen McFir Elat: Ano, slečna Prin je nevyčerpatelná studnice nápadů. Za mého působení byla sice jen prefektkou, a nikoho lepšího jsem si na této pozici nemohla přát.

Ema Talia: Ano, je to tak. K Prin vzhlížím, je můj veliký vzor. Její laskavost, ochota, milá povaha, rozhled a pracovitost nezná mezí. Svou kolej bezmezně miluje. Celé Putování zvládla úplně sama. Obdivuji, co dokáže, nikdy nezaváhá, zná odpověď na každou otázku, nikdy není nic pozdě, tohle nejde popsat. To se musí zažít. A představte si, Putování pokračuje dalším dílem! I letos nás čeká Putování! Jsem tak nadšená! 

(výherci Putování za Kamenem mudrců)

Eillen McFir Elat: Takže ještě nás čeká šest Putování? To zní skvěle! Myslím, že slečna už musí znát knížky zpaměti a dokázala by nám je celé odcitovat. - usmívá se - Je jen škoda, že tvůrce takových akcí se do nich sám nemůže pořádně zapojit. Tedy, ano, jsou nastavené tak, že je může plnit i slečna sama. Ale to překvapení a nadšení z nového zadání… o to je ochuzena. Co ji takhle překvapit a sepsat jí nějaké originální poděkování?

Ema Talia: Poslala jsem jí kytičku, vzájemně jsme se dojaly. Pak jsem poděkovala na vývěsce. Slovy nejde vyjádřit tu radost, potěšení a dojetí. Nemyslím, že někdy dokážu poděkovat Prin tak, abych vyjádřila to, co opravdu cítím. Možná časem vytvořím poděkování, ale tak, abych jí jej mohla poslat mudlovskou poštou a měla ho u sebe. A proto jsem ráda, že jste mi nabídla tento rozhovor. Abychom rozhlásily, jak je naše Prin prostě nejlepší! Netuším, kolik kol dokáže Prin ještě vymyslet. Každopádně, plnit Putování je čistá radost, zábava, spojuje kolej, myslím, že i zvedá zájem, nutí kolej k pracovitosti, cílevědomosti a zdravé soutěživosti. - odmlčí se, ale nakonec se rozhodne něco dodat - Když jsem se dozvěděla, že jsem vyhrála první ročník Putování, rozplakala jsem se radostí. Víte, ono je to zvláštní. Svým způsobem v hlavě víte, že je to hra. Ale ta hra vám tak nějak více vleze do života, do srdce. Vyhrála jsem spoustu věcí. Dokonce jsem dostala právě za první místo Kámen mudrců. - tiskne jej k srdci - Na hodinu jsem po vyhlášení odešla z hradu. To jsou ty chvíle, kdy si řeknete, že jste objevila opravdu kouzelné místo. Není to jen hra, tohle je místo, kde dokážete najít opravdové kamarády, pocítíte opravdovou sílu kouzel. Utřela jsem slzy štěstí a poté šla poslat poděkování Prin. 

Eillen McFir Elat: Pamatuji si, jak jste se mi jednou zmínila, že Vás u některých akcí mrzí nízká účast. Stále Vás to trápí, nebo jste ten pocit překonala? 

- Do místnosti vejde pan Elat a postaví před slečnu i svojí ženu dřevěné misky s chilli con carne. -

Ema Talia: Žjů! - vděčně si vezme voňavý pokrm, poděkuje, láduje se a s láskou povídá dál - Kdysi mi Prin řekla jednu myšlenku, která mnou rezonuje dodnes. Tehdy jsem byla smutná z účasti Nebelvírských, dělala jsem nějaký večírek a dorazilo jen pár lidí. Tato mladá a neskutečná dáma mi řekla, že se tím nemám trápit. Že ona sama dělá ty akce právě pro ty lidi, co přijdou. A že přijdou tři? Dva? To je jedno, právě pro TYTO to dělala. Pro ně, pro ty, co měli zájem a přišli. A to byla ta chvíle, kdy jsem si uvědomila, že je to svatosvatá pravda. A dodnes k tomu tak přistupuji. Samozřejmě ne každý má čas dělat všechny akce, chodit na všechny večírky. Ale právě pro ně, co přijdou, děláme akce, večírky, soutěže a věřím, že jsou stejně nadšení jako já sama. Jsem vděčná za každého nebelvírčana. Za každého z nich. Do jednoho. 

Eillen McFir Elat: Slečna má v tomto pravdu. Je zbytečné se trápit nad těmi, kteří nepřišli. Hlavní je radovat se z nadšení těch, kteří dorazili. - souhlasí a než se pustí do jídla, přisype si štědrou dávku chilli papriček, což její manžel ocení souhlasným kývnutím a poté je opět nechá samotné - Než se pustíme do té dobroty, nechtěla byste něco vzkázat, ať už tvůrcům celoročních kolejních i celohradních akcí, či jejich účastníkům?

Ema Talia: - než to madam dořekne, odevzdá prázdnou vylízanou misku -

Jsem vděčná za všechny, co pro hrad něco dělají. Hrad je opravdu místem, kde se můžete bavit, smát se, hrát si. A také odpočívat. Mnoho z nás má těžkou práci, mudlové často bývají neodbytní, jsou horší či lepší dny. Všem bych ze srdce chtěla popřát, aby pro ně byl hrad místem, kde najdou kýžený odpočinek, pohodu, klid. Ať už třeba ve Velké síni, v kolejce, s pastelkami u soutěží nebo ve sklepení v boji s příšerou. Ať si každý najde své místečko, útočiště, kde mu bude dobře. A všem, co vymýšlejí akce přeji hodně nápadů a nekonečnou fantazii. 

A děkuji mnohokrát za milé pozvání a neskutečně chutné jídlo! - utře si pusu ubrouskem - Bude dezert? - zakření se -

Eillen McFir Elat: Krásná slova na závěr. Moc Vám slečno děkuji, že jste si našla čas na rozhovor, který tedy původně měl být o Vás, ale tak třeba někdy příště. - usměje se na slečnu a dá jí misku s ostružinami -

A co vy, milí čtenáři? Jak jste si užili Putování? Samozřejmě neopomenu i čtenáře z ostatních kolejí… Jak se stavíte k celoročním či celohradním akcím? Přijde vám, že je jich málo nebo naopak hodně? Jsou nějaké, které vám scházejí? Těším se na vaše názory.