Na slovíčko s madam Mintakou Orionis

Madam Mintaku jistě všichni známe. Vídáme ji za zdmi hradu, nejčastěji ji můžeme najít v soubojovém klubu, kde každý den dokazuje, jak je v soubojích skvělá, neporazitelná! Je držitelkou řady ocenění. Nejen že byla hned dvakrát Osobností Hogwarts, několikrát také získala Picatrixův řád čarodějů, řád Godrica Nebelvíra, Řád kouzelného pera, Řád ostrého brku a v létě 2009 se stala Snaživcem roku. Jednoduše řečeno má madam Mintaka za sebou opravdu krásnou minulost. V současné době učí několik předmětů, které se těší oblibě u mnohých studentů. Nedávno se také stala šťastnou držitelkou všech kartiček, které můžeme najít v čokoládových žabkách!

Před pár dny se však stala událost, která se jistě zapíše do historie nebelvírské koleje. Madam Mintaka totiž darovala veškeré své jmění na nebelvírské konto. To vzbudilo v koleji opravdu pořádný poprask. A to myslím opravdu v tom nejlepším slova smyslu! Děkujeme Vám, madam Mintako! A vám, čtenářům, přinášíme rozhovor s naší nejmilejší madam Mintakou!

Dobrý večer, madam Mintako, moc děkuji za to, že jste souhlasila s rozhovorem. Musím se přiznat, že když se objevil v redakci úkol, na kterém svítilo Vaše jméno ve spojení se slovem rozhovor, věděla jsem, že chci být ta, která Vás tak trochu vyzpovídá. Vídám Vaše jméno na nebelvírských vývěskách, v různých článcích a vím, že jste již s několika rozhovory dříve souhlasila. Když jsem ale prolezla různá periodika v očekávání, že se o Vás dozvím více, zjistila jsem, že nakonec o Vás nevím nic. Myslím tím skutečně o Vás. Váš životopis mi však mnohé prozradil, za což jsem ráda. Za hradní bránu jste poprvé vykročila v roce 2006. Pamatujete si, jaké to bylo? Jaká jste měla očekávání? Věděla jste, do jaké koleje chcete?

No, víte… rok 2006 byl už hodně, hodně dávno. A má paměť není nejdokonalejší, takže, mohu napsat jen něco málo, co si pamatuji. Vím, že jsem jako první zkoušela být profesorka. Tenkrát to ještě šlo si vybrat, na jakou pozici se hlásíte. Nicméně dodala jsem tuším dva ukázkové výklady a tehdejší inspektor výuky, Sandrik Vrizas, mě jako profesorku nevzal. Tak jsem se přihlásila jako studentka. Bratr už v Nebelvíru byl, takže jsem tušila, do čeho jdu. A ano, chtěla jsem do Nebelvíru a zkousla bych asi i Havraspár. Další dvě možnosti jsem nechtěla.

A jaká jsem měla očekávání? No, chtěla jsem studovat a dostávat na své úkoly zpětnou vazbu, to mě k téhle škole přitáhlo asi nejvíc. Jako rozhodně to nebylo zbláznění se do světa HP. Líbil se mi, ale ne nijak extrémně. Spíš se mi líbil zdejší systém výuky. Takový bych bývala chtěla i u mudlů. Jakože opravdu!

- přikyvuje - Tak to je opravdu škoda, že jste se nedostala na post profesora rovnou! Protože v dnešní době jste opravdu úžasná profesorka a vím, že spoustu studentů Vaše předměty miluje. A já jsem jednou z nich. Fortunace a Pohádky ve Vašem podání jsem měla opravdu ráda! Nicméně, vraťme se ještě k Vašim studentským létům. Dle životopisu jste se v Nebelvíru dostala na vysoké pozice. Nejen, že jste byla prefektkou, ale po krátké návštěvě u mudlů jste se po svém návratu stala dokonce primuskou. - uznale pokyvuje - Vzpomínáte na tato léta ráda?

No, víte... já si myslím, že vůbec nebylo na škodu si to tady celé vystudovat od prvního ročníku. Člověk si aspoň vyzkouší, co jak ve výuce funguje apod. Pro mě to byla nezaplatitelná zkušenost! Víte, co jste měla na kom z vyučujících ráda, co naopak ne... skvělá škola!

Přiznám se ale, že tohle období si moc nepamatuju. Já na tohle fakt paměť nemám a nepřijde mi to podstatné. Pamatuju se, že kromě rodiny jsem byla v kontaktu ještě třeba s Lenůlií a Ladardem. Ti pak oba šli učit. Ale kdy přesně to bylo, to nevím… Ale kdo třeba dělal prefekty v době, kdy jsem byla primuskou, to fakt nevím.

A jestli ráda vzpomínám. Jak vidíte, nemám moc na co. Mám z toho období jen pár útržků, které mi už dneska přijdou malicherné. Ale třeba mi utkvěl jeden famfrpálový trénink v noci. Byla tam právě Lenůlie a tuším, že i Aki. A bylo to moc fajn.

Rozumím - zapisuje si - To nevadí, chápu, že je to už příliš dávno. Nakonec jste se ale do profesorského sedla po studiu dostala. Jaký byl váš vstup do fialového kabátu?

Zábavný, protože mě fialověla Angela, takže to bylo ve velkém stylu! Žádná nudná formalita. Myslím, že mě na okamžik udělala v rámci RP i zelenou. Ale co jsem začala učit jako první, to taky nevím. Jen vím, že mě to moc bavilo!

Když už jste se zmínila o famfrpálu. Famfrpálová historie je v tomto trošku mlhavá. Na jakém postu jste hrála jako studentka nebelvírské koleje? A nechybí Vám famfrpál nyní? Četla jsem v Denním věštci, že jste dokonce nastoupila na zápas jako fialová! Můžeme jen doufat (pokud budete chtít), že to zase zažijete, pokud se rozjede profiliga.

Famfrpál už v žádném případě hrát nechci, protože je to věc, které nechci obětovat svůj čas. Takže profiliga mě absolutně neláká. Ale ve studentských letech mě famfrpál neskutečně bavil, obzvláště, když jsme s Filiusem hráli třeba na postech odrážečů. To byl můj velmi oblíbený post. Ale nastupovala jsem i jako střelec či brankář asi. Nebo minimálně jsem tyhle posty trénovala a měla je vytrénované na maximum. Nejméně jsem hrála určitě za chytače.

- zapisuje si každé slovo - Omlouvám se, že se ptám na hodně věcí takhle dozadu, ale musím přiznat, madam Mintako, že jste úplně zahalená tajemstvím, a já bych o Vás chtěla vědět tolik věcí! Ale k tomu se snad dostaneme postupně!

Pravidelně přispíváte na konto Nebelvíru a nedávno jste dokonce poslala veškeré své jmění na kolejní konto. Když jsem to uviděla, opravdu mě to dojalo a myslím, že jsem nebyla sama. V první moment jsem byla opravdu vděčná za Váš velkorysý dar... v druhém momentu jsem se ale vyděsila, protože jsem měla strach, že byste snad pomýšlela na odchod. Přemýšlela jste o tomto skutku dlouho? Nebo to bylo spontánní rozhodnutí?

Ne, ne... kdepak. Odcházet aktuálně vůbec nehodlám. A o tom, že peníze Nebelvíru věnuji, jsem přemýšlela delší čas. Ta myšlenka mě velmi bavila a pak jednoho dne tak nějak dozrála v realitu. Nicméně byl to hodně promyšlený tah. Musela jsem si předtím v sobě vyřešit spoustu otázek. Například to, jestli tím nepoškodím ostatní koleje atd. To byla asi věc, kterou jsem zvažovala nejvíc. Nicméně pak jsem tak nějak sama v sobě dospěla k tomu, že ne. A že peníze mohou věnovat i ostatní fialoví atd. Tím neříkám, že to mají dělat, jen jsem si tohle potřebovala sama pro sebe zodpovědět. A pak už jsem se jen královsky bavila. Hlavně tou myšlenkou, že z pana Tarabase bez jeho sebemenšího přičinění udělám nejúspěšnějšího pokladníka všech dob. To mně přišlo velmi vtipné.

Ale dělala jsem to i kvůli sobě. Měla jsem totiž tolik peněz, že jsem je reálně neměla za co utrácet a de facto mi tak byly k ničemu. A já vím, že je jen otázkou času, kdy si je zase vydělám.

- usmívá se - Jste opravdu skvělá, madam Mintako. Myslím, že ani nedokážu slovy vyjádřit vděk za to, jaká jste.

Když mluvíte o Tarabasovi, říkáte, že o tom, že byste věnovala koleji celé své jmění, nevěděl? A pokud ne, jak zareagoval, když to zjistil?

Pan Tarabas byl zrovna na dovolené v Karibiku a já to ani nevěděla. Takže bezprostřední reakci znám zprostředkovaně od Filiuse. A je nepublikovatelná. Nicméně se dá stručně opsat tak, že pan Tarabas nebyl rád, neb jsem mu hodila vidle do jeho právě pracně dokončených propočtů rozpočtu.

To nevymyslíte!

- zasvítí jí oči a zapíše si poznámku, že se na to musí zeptat pak v rozhovoru s Tarabíkem - Tomu se mi nechce věřit! Ale děkuju Vám za odpověď. Rozhodně jste mi teď dala inspiraci na otázky pro našeho pokladníka, protože... který pokladník není rád, když se mu v trezoru nakupí taková hromada zlata? - zasměje se -

Nicméně jsem opravdu ráda, že tu na hradě zůstáváte spolu s námi. Vaše předměty, jak jsem již řekla, má ráda spousta studentů. Který z nich je Vám nejbližší? Který Vás baví nejvíce učit?

Není to celý předmět, ale je to konkrétní ročník. A sice Kouzelnická tvořivost 2. Tam si neskromně musím říct, že se mi fakt povedla. Jakože mi tam od všech chodí tak skvělé úkoly, že se u nich ještě pořád dojímám, a to to neučím prvním rokem! Ten předmět už když jsem psala, tak jsem věděla, že bude dobrý. Měla jsem slinu a napsala ho za dva dny. Tam mě opravdu líbala múza. A hlavně... tam mám tak super úkoly, že jsem na sebe fakt hrdá, co jsem to vymyslela, a samotnou mě mrzí, že ten předmět nemůžu studovat. Zároveň vím, že takhle bych prvák učit nemohla. Dávám tam studentům obří míru svobody a důvěry a vrací se mi násobně.

To zní skvěle! Myslíte si, že se v tomto předmětu uplatní i studenti, kteří nejsou příliš nadaní? A ano, mluvím o sobě. Často o sobě tvrdím, že jsem antitalent na kreslení a tvorbu různých věcí, a bála bych se, že bych Váš předmět třeba nezvládla.

Ve druhém ročníku se určitě uplatní každý, kdo má chuť tvořit! Na talentu nezáleží. Důležité je odhodlání chtít tvořit!

Děkuju za odpověď! Madam Mintako, vnímám z Vás, že jste velice kreativní duše. Zajímalo by mě tedy, kde berete všechny nápady? Co Vás nabíjí a kdo nebo co je Vaše múza?

Mě aktuálně ze všeho nejvíc baví číst. A čtu nejrůznější žánry, protože věřím, že i v té nejpitomější knize světa může být jedna inspirativní věta nebo myšlenka. Zároveň ale nemám už potřebu knížky dočítat do konce, když mě nebaví, a to je obrovská svoboda. A taky mě baví meditovat. To je ta nejlepší inspirace. Ono to totiž člověka veda k sobě... A to je podle mě nejvíc. Tam jsou všechny naše zdroje a múzy.

To je zajímavé. A musím říct, že je to opravdu nádherná myšlenka, kterou jste právě řekla a naprosto s Vámi souhlasím. V každé knize můžeme najít nějakou inspiraci nebo myšlenku. Děkuju!

Podle mě ale vůbec není jednoduché meditovat. Člověk je tak často nucen být se svými myšlenkami, které třeba často nejdou umlčet. Máte nějaký tip pro začátečníky? Nebo ještě lépe, neplánujete třeba nějaký nový předmět, který by se duševním odpočinkem zabýval?

Takový předmět zatím neplánuju, protože nevím, jak by v něm vypadaly domácí úkoly. Představte si, že do něj jdete dělat úkol termínovou neděli v deset večer. Zbytečné pro mě i pro vás. To už by byla velmi niterná věc a já bych nebyla ráda, kdybych viděla, jak tam někdo mrhá mým i vlastním časem.

A osobně bych asi žádné myšlenky neumlčovala, jen bych se dokola ptala otázkou Proč? Proč se jich bojím atd. Proč jsou nepříjemné? A co za tím vším je? Na pozadí každého problému je nějaká emoce. Nejčastěji strach. A když si to člověk přizná, uvidí to, pak to obvykle i vyřeší. Nebo může aspoň pochopit skutečnou příčinu.

A já osobně pak miluju práci s tělem. To totiž vždycky mluví pravdu na rozdíl od "hlavy" a racia. Takže za mě je nejuniverzálnějším uklidňujícím prostředkem kraniosakrální terapie.

Z vlastní zkušenosti vím, že postavit se svým strachům a celkově nepříjemným emocím je těžké. Spoustu lidí tyto emoce často odhání, potlačuje... a přiznat si, že by člověk potřeboval nějakou terapii, je stejně tak těžké.

Proto jsem byla ráda, když jsem našla Váš předmět Fortunace. Člověk se v tomto předmětu totiž často zastaví a myslí pouze na své pocity, zamyslí se nad různými věcmi, nad kterými by se třeba normálně nezamyslel. Já osobně bych za nějaký takový další předmět byla ráda. Ale chápu naprosto Váš pohled na věc. Můžu jen doufat, že se někdy objeví další múza, která Vás políbí, a vznikne opět něco jedinečného ve formě nového předmětu! - usměje se -

Když už mluvíme o emocích a o sobě samých - Co na hradě děláte úplně nejraději? Jaké jsou Vaše první kroky na hradě, když ráno vstanete?

No ráno, dělám takovou tu běžnou rutinu - brigáda, sklepení, mazlíček a mazlíček v útulku a mrknu na soutěže. Víc toho není. V neděli pak výzva.

Čekala jsem, že mi řeknete, že nejraději soubojujete! Slyšela jsem, že jste hotový postrach v soubojovém klubu. A musím přiznat, že Vás porazit je opravdové úmění!

Nicméně my už se blížíme do finále našeho rozhovoru, madam Mintako. A to bych nebyla já, kdybych se Vás nezeptala, jaké šaty na hradě nosíte nejraději?

Tak to je rozhodně Tajemství rudé hvězdy. To jsou šaty přímo pro mě od Filiuse. Navrhovala je tuším Lenůlie. Ale nosím je jen ve slavnostních chvílích, ne nijak často. Ale zase nejradši.

Ooo, o nich jsem ještě neslyšela! Myslíte, že byste si je mohla obléci, a společně bychom se vyfotily u Paštičky?

Ty šaty jsou opravdu skvostné! Moc Vám děkuji za fotku - schová si ji do alba - Nyní nás už čekají náhodné otázky! Pohodlně se usaďte, začínáme!

Madam Mintako, strašně moc Vám děkuji za to, že jste si na mě udělala čas! A že jste tu se mnou strávila dvě a půl hodiny! Moc si toho vážím!

Moc díky za zájem! A dobrou noc.

 

Komentáře

Jméno
Nadpis
Text
Kolik je 5 + 3 (slovem)?
Akce

Přehled komentářů

:)

Napsal: Lily Starling Dne: 14.09.2024 ve 09:41

Freyuško, díky moc za tento úžasný rozhovor! Madam Mintaku mám veľmi rada tak na hrade, ako aj v real svete a som neskutočne rada, že som sa o nej mohla dočítať viac. Bolo to veľmi inšpiratívne a v niečom ma to prinútilo zamyslieť sa... A tie šaty, tie sú úžasné!

Krása

Napsal: Ema Talia Dne: 04.09.2024 ve 12:52

Moc děkuji za nádherný a laskavý rozhovor, nebylo to jednoduché, co, Frey? Naše madam Mintaka je jedinečná, ovšem Mánička je top! A ty šaty! I já jsem slintla! Fakt parádní rozhovor, co se četl jedním dechem!