První týden s lví hřívou

Nejspíše by se dalo čekat, že mladý čaroděj či čarodějka, začínající svůj první rok v Bradavicích, bude hned nadšeně poskakovat po společenské místnosti a prezentovat svou radost z přijetí do koleje maličko neukázněným projevem. Ale ne všichni to tak mají!

„Bel, co se to stalo!?” Ptám se vyděšeně své kamarádky Belii Inividii, kterou klobouk zařadil do Zmijozelu.

„To bude dobrý. Stejně jsi na Zmijozel moc hodná,” pokouší se mě utěšit, a tak se nakonec každá rozcházíme jiným směrem.

S pramalým očekáváním poprvé vstupuji do společenské místnosti. Potí se mi dlaně, jsem nervózní, co si bez své nejky z hradu počnu. Přivítává mě teplo krbu a rozprouděná debata, kde jeden přes druhého vykřikují:

„Vítejte, nováčci!”

„Moc Vás tady vítám. Kdybyste cokoliv potřebovali, nebojte se ozvat. Komukoliv z nás.”

Vyčerpáním klesám na gauč a čekám, co se mnou bude. Najednou si všímám vcelku živého človíčka uprostřed místnosti. Tmavé vlasy, oči do žluta a na prsou odznáček s kolejním erbem.

„KDO BUDE HRÁT FAMFRPÁL, POSTARÁM SE O NĚJ!” 

„Freyo, zalez!”

Ozývá se další z Nebelvírských žen. Usuzuji, že se musejí znát dobře. Kdo jiný by si totiž dovolil prohlásit něco takového? Ani nevím, že jsem vstala s otevřenou pusou, když tu mne tahá za ruku famrpálová nadšenkyně.

„Já jsem Freya a všecko, všecičkotituukážu. Apokudbudešchoditnafamfrpál, budeme ještě lepší kámošky!” Konečně se nadechuje. Já se, celá zmatená, nechávám protáhnout hradem. 

Zjišťuji, kde co naleznu, co za čáry máry se dá kde podniknout, až mi z toho jde hlava kolem. Mluvíme spolu o všem možném. Třeba i o mudlovském životě a hlavně o famfrpálu. Její fanatismus mne ovšem naplňuje natolik, že za chvilku souhlasím s tréninkama i s tím, že se budu vážně snažit.

„Ty jsi príma!”  Vyhrkává na plné kolo Freya ve Velké síni. Mé tváře hoří studem, když se za námi ostatní ohlížejí.

„Pojď. Raději se vrátíme do kolejky,” přijdu si hrozně drsně, že používám již místní slang.

Celou cestu do kolejních prostor poslouchám další a další výklad. Rady, tipy i triky jak vyzrát nad učivem, co si zvolit za předměty a co do začátku potřebuji. Najednou mi na rameni přistává sova se vzkazem o doručení nějaké zásilky. Tedy zrcadla, jak následně zjišťuji.

Ráda bych si přečetla psaní, ale stojí na něm pouhé: Baf! Freya se na mě potutelně kření. Je mi hned jasné, že v tom má prsty.

„Netvař se tak na mě! Musíš nějak vypadat a bez zrcadla se to neobejde!”

Prohlížím si nedůvěřivě svou uniformu a uvažuji nad tím, co je na ní tak špatného. Vždyť je nová, běží mi hlavou. Poznámku si ale pro jistotu nechávám pro sebe. Když docházíme opětovně do společenské místnosti, je všude mela.

„Macy! Macy Griffinstone! Je tu někde?”

„ Morthimer White! Kde jsi?”

„Co se to děje?” Pozvedávám tázavě obočí ke své nové kamarádce Freye.

„To znamená jediné,” dává si načas, asi aby mne napnula ještě víc. „UŽ JSOU VYPSANÍ PATRONI!”

Hrne se k listině uprostřed stolu a pozorně ho studuje. 

„Jak se vlastně jmenuješ?” otáčí se na mě s otázkou, se kterou dle mého měl začínat celý náš předchozí rozhovor.

„Arya Ar-”

„JSI MÉ PATRONČE!”

Nevím, zda nesebrat nohy na rameno, ale vzhledem k mé únavě volím svezení se do křesla.

„Bezva. Asi…” Freya začíná poskakovat kolem mě. 

„To je mnohem víc než bezva, Aryo! TY TO NECHÁPEŠ! Patrončátko,” zasněně na mě hledí, jako bych byla zázrak zrození či čokoláda s karamelem, kterou miluje.

„Dělej si se mnou, co chceš. Já jsem moc unavená na protesty.”

„Na, tady máš sušenku. Ale pozor na Emu,” šeptá to jméno, jako kdyby se jednalo o nějakou místní příšeru. „Před ní jídlo nikdy neubráníš.”

Rozhlížím se kolem, abych tu Emu poznala. Můj zrak upoutává dívka zabavující CELÉ TÁCY s občerstvením.

„Jo, dobře. Tohle si rozhodně zapamatuji,” souhlasím s přikývnutím.

Netuším, jestli spím a pokud vůbec, ale celý týden se nese v dost podobném duchu. Poznávám nové lidi, zjišťuji fígle a připravuji se na zapisování předmětů. Ve vzpomínkách mám asi nejvíce ukotvená slova: FAMFRPÁL, karamel, jídlo, TRÉNINK V ŘÍJNU, šaty a BODY, BODÍKY! Je to tu blázinec, ale musím za sebe říct, že už teď to tady miluju a nakonec jsem šťastná, že Moudrý klobouk rozhodl tak, jak rozhodl. 

Pro Lví tlapou,

Arya Arcus