Toulky Telčí

Využili jsme příležitosti, kdy jsme trávili dovolenou na Vysočině a neměli to tak do Telče daleko. A protože manžel je mudla, bylo jasné, že jsme museli zvolit mudlovskou dopravu a do Telče se dojelo vlakem.

Elat, ač to byl on sám, kdo tento pobyt vymyslel, tvrdil, že je zbytečné jezdit do Telče na delší dobu než jedno odpoledne. A na první pohled by se mohlo zdát, že má pravdu. Jenže…

Náměstí Zachariáše z Hradce je kouzelné a stojí za to ho vidět v každé denní, podvečerní i večerní době. A když se setmí a začne vám tam hrát pouliční zpěvák, kouzelný večer máte zaručený! Tyto domy mají jednotná průčelí a štíty, které vznikly podle plánu v 15. století. Zdobené jsou nádhernými pastelovými barvami a pokaždé když vejdete na náměstí, nedá vám to a pohled se stočí k této nádherné dominantě.

(náměstí Zachariáše z Hradce)

Kromě náměstí můžete samozřejmě navštívit i státní zámek Telč. Nádherný renesanční zámek, u kterého si můžete vybrat z několika okruhů. My jsme zvolili variantu Renesančních sálů a byli jsme nadšeni! Prohlídka je na necelou hodinu, fotit vnitřní prostory je zakázáno, ale v průběhu procházíte přes dva arkády, kde máte povoleno si udělat fotek, kolik jen chcete. Na tomto zámku se natáčelo mnoho pohádek – například Z pekla štěstí, Jak se budí princezny, či Pyšná princezna.  

(zámecká zahrada)

Právě Pyšná princezna a známá scéna: „Zavaž mi střevíček!“ se odehrává v úchvatném parku, který navazuje na zámek. Vede v něm mnoho cestiček, kterými se můžete procházet kolem Ulického rybníka (kde mají i vlastní odnože čítáren u dvou úchvatných vrb), případně dojít až k oranžerii, která ale byla zavřená z důvodu rekonstrukcí… Ale i samotný pohled z venku za to stojí.

(Pohled na Telč od Ulického rybníka v zámeckém parku)

Zavítat můžete také do Panského dvora, kde nejen že výborně vaří, ale nachází se tu i smyslová zahrada. My jsme ji navštívili v podvečer, kdy už v ní nebyla ani noha a užívali jsme procházení mezi záhony omamně vonících bylin. Případně, na opačné straně od náměstí, se dá jít na procházku kolem Staroměstského rybníka, kde vás cestou doprovází sochy světců. Tato cesta vede i kolem Parního mlýna a Židovského hřbitova. Naneštěstí v daných místech probíhá rekonstrukce silnic, a tak jsme s manželem vzdali snahu najít kudy se dostat dál a vrátili jsme se po vlastních stopách.

(socha svatého Vendelína a cool ovečky)

A nesmím zapomenout i na kulinářské zážitky. Krom již zmíněného Panského dvora se na náměstí nachází restaurace, kavárny, či cukrárny. My jsme si hned první den zamilovali Gelato Jadran – opravdu luxusní zmrzliny a výborná káva! Z restaurací můžeme doporučit U Zachariáše – jídlo skvělé, porce velké, obsluha usměvavá… A při sezení na terase nepřijdete ani o výhled na nádherné domky na náměstí. Méně nadšená jsem byla z restaurace Amígo. Jídlo sice bylo výborné, ale uvítání servírky: „Dneska nám nejdou terminály, tak jen za hotově.“ Nebylo zrovna dvakrát milé… Ale protože už jsme věděli, co nabízejí za jídla, a měli jsme na ně chuť, nakonec jsme zůstali. Poslední místo, které jsme objevili, byla univerzitní kavárna v prostorách jezuitské koleje. Vnitroblok hned vedle zámku, kde si užíváte hudbu znějící z kostela svatého Jakuba Staršího.

Prostě, byť je Telč malá, rozhodně ji stojí za to navštívit na více dní. Věřte mi, nebudete litovat!