Exkurze v redakci aneb Za vším hledej strouhanku

Jen těžko by někdo odhadoval, že exkurze v redakci začíná za přítomnosti drobků strouhanky. Ovšem když máte v týmu určité členy, - nenápadně kouká po Emě a Seraph -, je potřeba důkladná příprava. Šéftlapka s prsty od trojobalu začíná poletovat po redakční místnosti.

„Vytře někdo? Co ty židle? Jsou už opravené?”

„Řízky!!!”

Jediná reakce, jíž se Niuš dostává. Seraph se vrhá vpřed a půlka smažené pochoutky je ta tam. Šéftlapka se utrápeně vrací k plotně. Pohled mi sklouzává k biči nad krbem. Že bych? Chvilku mě pohlcuje touha po moci, ale když se mi vybavuje, co vlastně teď Nio dělá, hned mě zase přechází. Smířeně klesám na zem s hadrem a začínám šůrovat inkoust, který se povedl rozlít Seraph. Zpovzdálí je slyšet smích Sim. Vládne mezi námi jedním slovem symbióza. 

S druhou várkou řízku přichází i zbytek redakce. Morthi, Prin, Lily. Bohužel tu není Frey, protože někdy ty mudlovské povinnosti převažují. A jéjej, jen se chvilku nedívám a Morthi je na jejím trůnu i s řízkem v ruce.

„Hlavně jí ho neumaž,” pronáší k němu šeftlapka. Já zatím ukořisťuji dva řízky. S boulemi až za ušima se ten stres kolem přeci jen snáší lépe. Hodiny nelítostně ukazují sedmou večer, na kterou všichni celý den netrpělivě čekáme. S posledními pokyny se rovnáme do úhled… do řady.  

Pět minut po začátku a do redakce nevchází  ani noha.

„Tak to vypadá na interní párty,” pronáší někdo tiše.

„Dáme jim ještě čas.”

Jenže to ještě nikdo neví, že se k nám řítí další strávnická pohroma - Sarin. Jen co vejde do dveří, rozhlíží se, kde je Ema. Nejspíše již pochytil, že kde je Em, tam je jídlo. A tak vlastně začíná: „Ehm, žranice."

„Já to neřekla,” krčím se pod přísným pohledem šéftlapky, která toho už má tak akorát dost. Hlubokými nádechy a výdechy se pokouší o znovuzískání svého zenového rozpoložení. Jen krapet rudé tváře ji usvědčují vinnou z tiché zuřivosti.

„No nic. Nikdo další už asi nepřijde. Začneme tedy.”

Všichni si rychle děláme zásoby jídla, ale již ukázněně posloucháme Niobé. Začíná nás seznamovat s programem, a slibuje i soutěž, která ve mne probouzí bojového ducha. Nejsem jediná. Dokonce i nezbedná Seraph si píše poctivě poznámky, do kterých jí hrdě nakukuje její patronka Prin. Ne poprvé vzpomínám na tu svou Freyu. Na smutek není čas. Běží tu soutěž, a já nesmím zůstat pozadu. Jen Sim má k věci úplně jiný postoj.

„Já tu nejsem pro zábavu. Já tu dneska makám.” 

Všichni milujeme její humor. Ostatně je to jedna z věcí, které nás v redakci spojují. 

„To nebyl vtip.” 

Její pohled cítím v zádech, a tak raději vracím svou pozornost k výkladu naší šéfové. Začíná povídat o našem časopisu. Hlavně o tom kolikrát změnil vzhled. V duchu vidím parádivou část naší koleje a jejich neustálé převlékání. Je jen otázkou, zda tyto vlastnosti zdědili lidi v koleji po redakci nebo redakce po nich. Předkládá nám dokonce i pár ukázek. Přiznám se bez mučení, že některé z nich mě, hlavně svým fontem, docela děsí. Sarin ovšem jede na své pozitivní vlně, a tak padají i slova chvály.