Smečka u sporáku
Redakční skřítka Cida
Jako první se do tlapí kuchyně - nepřekvapivě - přihnala Emča. Natěšený úsměv z představy již hotových dobrot vystřídalo lehčí zklamání, když zjistila, že nikdo zatím nedorazil. Ale protože jí smutná nálada nikdy nevydrží déle než pár vteřin, honem se oklepala a dala se do příprav předkrmů pro redakci. Poskakovala sem a tam, tu něco ukrojila, tam zamíchala a po chvíli vyčarovala plněná rajčátka.
Po chvilce dorazila madam Eillen v doprovodu Pitryho. Chvilku trvalo, než si rozdělili suroviny, kastroly a pánve, ale ani ne do deseti minut se skvěle sehráli a já jim mohla nakukovat pod ruce.
První své jídlo dokončil Pitrys. Jeho králičí jatýrka s nakládanými cibulkami a chlebem, dokázala zahnat největší hlad.
Už už to vypadalo, že v redakci propukne vzpoura (mimochodem, to slovo je v redakci zakázané, protože z něj po letní akci má šéftlapka tiky - takže je jasné, že to tu používáme co to jde...), když madam Eillen ohlásila, že má hotovo a máme jí dát jen pár chvil na naservírování. S radostí jsme zasedli ke stolu a nechali se pohostit Vídeňskou roštěnou s fazolovými lusky, opečenými brambory a smaženou cibulkou.
Jsem malá skřítka a tolik jídla by mi stačilo na několik dnů. A tak jsem dopředu pískla, že nic víc už do mě nikdo nedostane. Jenže to do redakce vplula Barb a nesla ten nejdokonalejší hruškový závin! Voněl tak moc, že jsem si poznamenala, že musím později skočit na ošetřovnu pro lektvar na vytrávení, a hned se po něm vrhla. A ještě že tak, o pět minut později byl závin pryč!
Podzimní menu se naší vařící smečce rozhodně povedlo! A pokud máte chuť si uvařit některé z těch dobrot, tady najdete naši
tlapí kuchařku!
Komentáře
Všechna pole jsou povinná
Přehled komentářů