Poznáváme Nebelvírské: Una Vinona Flare

Další díl naší rubriky Poznáváme Nebelvírské představuje jednu z nejzajímavějších tváří Nebelvíru: Úňu. Na hrad zavítala už 1. července 2016, od té doby jednou zavítala do mrazivých končin, aby se nakonec probojovala až do 4. ročníku rozšiřujícího studia. Kromě toho zvládla zastávat roli nebelvírské pokladničky a také pomáhala jako zástupkyně kapitána, přičemž na hřišti hájila pozici chytačky.

Svůj talent na psaní prokázala, když se při UNC za rok 2018 umístila na 3. místě v kategorii Debut roku a i co se studijních úspěchů týče, nezůstává pozadu: ve školním roce Zima 2023 složila OVCE z předmětu Studium mudlů a ve stejném roce získala i Řád Godrika Nebelvíra.

Přečtěte si, co dalšího o sobě prozradila.

Mám moc ráda rock-popové skladby v instrumentálním provedení. Pak mám několik vybraných interpretů, které poslouchám. Z jazyků převládá angličtina, španělština a někdy je fajn havajština. 

Hodiny bych mohla mluvit o rostlinách! Mám balkon, kde pěstuji několik exotických rostlin. Několika přátelům jsem pomáhala realizovat zahradu. A občas uvažuji, že se vším praštím a bude ze mě zase nějaký čas aranžérka... Květiny, rostliny, zahrady, výzdoby, příležitostné kytice... co tě napadne, to je moje!

Jednoznačně pochopení pro mé vášně. - tajemně se usměje - Nehledej v tom nic, no, podivného – jenom prostě všechny ty rostliny, knihy, hrníčky, kotlíčky, rozmanité domácí mazlíčky... všechno to musím mít! Když nemohu, jsem nešťastná. Když nemám čas na svůj balkon, jsem nešťastná. Když nemohu do lesa, trpím. 

„Prostě to bude respektovat,“  řekneš si, ale ono to se mnou zas tak jednouché není a některých předmětu už je hodně... opravdu hodně.

Takový ten smajlík vysílající pusinku. V jednom z mudlovských chatů se mění v kraba, který posílá bublifukem srdíčka.

Přála bych si, aby k sobě lidi nebyli zákeřní.

Otevřela bych si květinářství. - usměje se -

Nosit crop top, když venku mrzne. Slyším potom dvě mudly, co se baví na zastávce:

„Hele, mně je dneska taková zima!“ a stojí tam s tím holým pupíkem. - zasměje se -

Než usnu, plánuji si harmonogram celého dne. Chci ráno vstát a vědět, kolik mám času, a co všechno můžu ještě stihnout. K tomuto doporučuji báječný seminář tady na hradě. Jak jen se jmenoval? - zamýšlí se - Každopádně se věnoval tomu, co všechno můžete stihnout za 15 minut, než někam z domu vyrazíte.

To jsi se celkem trefila. Snažím se dopsat knihu už skoro půl roku... Je to příběh ze života a doufám, že ho dotáhnu.

Přítomný život. Zjistila jsem, že budu muset udělat zásadní rozhodnutí v několika směrech mého života, včetně toho, že budu muset odřeknout jednu z prací, které v současné době dělám. Je toho na mě až moc.

Pracovala bych nejspíše pro Příčnou ulici v oblasti marketingu. Ale moc se toužím vrátit spíše jako majitelka obchodu, než to, co v současnosti dělám.

Neuvěřitelná cesta (1993). Film, který asi rozpláče každého. Když ti tři chlupáči konečně dorazí domů, je to neuvěřitelně silný moment.

Dovol si snít. - usměje se - I když máš pocit, že bys neměl.

Tessa Randau – Les, čtyři otázky, život a já. Kniha, kterou doporučuji každému, kdo se tak trochu ztratil a potřebuje znovu najít své pevné cíle.

Neřídila bych žádný mudlovský městský hromadný dopravní prostředek. Je to džungle! Mudlové jsou na sebe zlí a ještě za svezení „na sardinky“ platí velké peníze. To se v klidu řídit nedá... ne, děkuji. Jsem vděčná za letax a košťátko.

Děkuji Úně za všechny zodpovězené otázky a všem čtenářům, kteří dočetli až sem. 

Na shledanou v příštím díle Poznáváme Nebelvírské.